Česko patří mezi země, které mezi svobodou slova a bojem s dezinformaci volí spíše to první. Ale jen těsně.

Nová studie Tobii Spampattiho z Max Planck Institutu zkoumá to, jestli lidé ve čtyřiceti zemích světa dávají přednost ochraně svobody slova, anebo boji s dezinformacemi. Ale tem nejzajímavější závěr v ní zazní skoro jakoby mimochodem.

Mezi lidmi, kteří se o politiku zajímají málo, je rozdíl mezi pravicí a levicí v postoji ke svobodě slova minimální, necelá dvě procenta. U vášnivých konzumentů zpráv vyskočí na skoro dvanáct. To je šestinásobek. Politické sledování zpráv tedy nečiní lidi rozvážnějšími, opatrnějšími, ani víc pochybujícími … ale zaujatějšími pro svůj tým.

To popírá zakladatelský mýtus osvícenecké žurnalistiky. Předpoklad, že informovaný občan je občan zralejší tu byl od Voltaira po Habermase. Filosofové i teoreticí médií rádi prezentují čtení novin či v digitální éře čtení zpráv jako svého druhu duševní hygienu, podobnou čištění zubů.

A tvrdí to často i novináři, vzpome…

Read more