Teorie školy

Utrpení mladého Werthera (Die Lieden des jungen Werther) - sentimentální román (základem morálky je cit) - ve své době vyvolal tzv. wertherovskou horečku - módním se stal modrý frak, žlutá vesta, holínky, klobouk, Wahlheim téměř poutní místo, zároveň ale i vlna sebevražd ( v přepracovaném vydání Goethe na závěr varuje: Buď muž a nenásleduj mě!) Děj: Mladý Werther: Wahlheim - původně kvůli odpočinku, skicování - důvěrnost s Lottou - návrat Alberta - přátelství - odjezd na velvyslanectví - návrat, výbavý vztah s Albertem - smrt TÉMA: láska, smrt MOTIVY: platonická milenecká láska, sebevražda, nádhera příroda x odpor vůči měšťanské společnosti LITERÁRNÍ DRUH: Epika LITERÁRNÍ ŽÁNR: epistolární román ČASOPROSTOR: 1771 - 1772, Wahlheim KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: 2 části, jednotlivé dopisy doplněny poznámkami vydavatele/vypravěče, arostotelovské schéma: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa VYPRAVĚČ/LYRICKÝ SUBJEKT - er forma, vševědoucí extradiegetický, heterodiegetický vypravěč + samotný Werther - intradiegetický, homodiegetický vypravěč - ich forma - vzhled do myšlení, pocitů hlavní postavy TYPY PROMLUV: řeč přímá VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOB: chronologický POSTAVY: Werther - senzitivní mladý muž, někdy emočně nevyvážený, zamilovaný do Lotty,milující nedotčenou přírodu a kreslení Lotta - dívka z Wahlheimu, které v dětství umřela matka (při tom, co umírala naznačila Lottě, že by měla udržovat vztah s Albertem), stará se o mladší sourozence, místy si uvědomuje, že má ráda Werthera Albert - úředník, snoubenec/manžel Lotty, zpočátku jej pojí důvěrné přátelství s Wertherem KONTEXT AUTOROVY TVORBY - počátek - Sturm und Drang, před tím napsal sbírku básní Nové písně - anakreontika, Další dílo pod vlivem Sturm und Drang kromě Utr. Ml. Werthera - drama Prometheus (srov. Odpoutaný Prometheus - Percy Bysshe Shelley), Cesta do Itálie - drama Ifigenie na Tauridě, Torquatto Tasso - umění = výchovný prostředek, Výmarská klasika - přátelství s Friedrichem Schillerem - balady/ódy, ke konci života dokončuje Fausta (téměř 60 let) OBECNĚ KULTURNÍ KONTEXT: klasicismus x preromantismus - časté kulisy - rozvaliny, měsíční svit, hrob, jezero - další preromantici: Jean Jacques Rousseau: podrobná studie o výchově dětí Emil čili O výchově, román v dopisech Nová Heloisa, Friedrich Schiller: drama Loupežníci - bratři Karel a Friedrich - zlo plodí zlo, Gotthold Ephraim Lessing: drama Emilia Galotti - zmíněno i v závěru Utrpení mladého Werthera

Krysař - 1911 časopisecky, knižně 1915 TÉMA: láska, pomsta, čest a pohrdání MOTIV: pomalé činy (Sepp Jörgen), romantická láska, rozpor snu a skutečnosti, symboly: řeka - smrt, klid a trvalost (x kupci ve městě), čistota (děti hrající si v řece - samotný symbol dětí jakožto ztělesnění čistoty) KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: próza - členění na kapitoly a odstavce ČASOPROSTOR: čas - blíže nespecifikovaný středověk, prostor: sasko (existuje kopec Köppel) LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: druh - epika, žánr: novoklasicistní novela VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOB: chronologický TYPY PROMLUV: přímá řeč VYPRAVĚČ: extradiegetický - vševědoucí, heterodiegetický, er forma JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY: Exklamace, personifikace, metafora LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ/OBECNĚ KULTURNÍ KONTEXT - KONTEXT AUTOROVY TVORBY: 1) BUŘIČI - zklamání - rozpor reality a ideálu 2) sbírka SATIRY A SARKASMY, román KONEC HACKENSCHMIDŮV - kritika české povahy - přílišná poplatnost, poddajnost 3) román ZMOUDŘENÍ DONA QUIJOTA, GUISEPPE MORO, KRYSAŘ, MILÁ SEDMI LOUPEŽNÍKŮ - je třeba prosazovat ideály, třebaže nejsou uskutečnitelné 4) VÁLEČNÁ TETRALOGIE - LEHKÉ A TĚŽKÉ KROKY - úzkost ze zkoušky národa, obava ze slabosti ANEBO - obava o národ - přečká válku? OKNO - pomyslný vrchol -vlastenecká báseň Země mluví, láska k národu nejen cit, ale i záležitost morálky a svědomí POSLEDNÍ ROK - očekávání samostatnosti - Dyk přechází k lásce k národu (jakožto radikál za války půl roku vězněn) 5) DEVÁTÁ VLNA - motivy moře a smrti, osobní lyrika (údajně předpověděl vlastní smrt) OBECNĚ KULTURNÍ KONTEXT: generace buřičů 1900 - 1914 - současníci: Fráňa Šrámek - ŽIVOTA BÍDO, PŘEC TĚ MÁM RÁD, MĚSÍC NAD ŘEKOU, LÉTO, SPLAV, STŘÍBRNÝ VÍTR, Karel Toman: MĚSÍCE, VERŠE RODINNÉ A JINÉ, HLAS TICHA, Další autoři: Stanislav Kostka Neumann, Petr Bezruč, František Gellner, kritik František Šalda, Tomáš Garrigue Masaryk - pojetí koncepce smyslu českých dějin (vzájemně odpůrci s Dykem - Dyk = radikální vznik samostatného státu, aktivní odpor x TGM - humanita)

Racionalismus - gnozeologický směr - rozum je vůči empírii (zkušenosti, nikoli skutečnosti) apriorní, princip dedukce RENÉ DESCARTÉS (1596 - 1650) -francouzský filozof a matematik, antropologický obrat, dualismus - dvě substance: hmota - rozlehlá substance (res extensa) a myšlenka - myslící substance (res cogitas), pouze v člověku jak hmota tak i myšlenka, metodická skepse - pochybnosti o všem, co bylo dosud považováno za samozřejmé - jediné, o čem nelze pochybovat je, že pohybuji - Cogito ergo sum BARUCH SPINOZA (1632 - 1677) - nizozemský filozof a matematik - existuje pouze jediná substance, která je vším, veškerým bytím - příroda/Bůh, 3 stupně poznání: smyslové, rozumové, intuitivní, svoboda je poznaná nutnost, vládní systém je špatný, pokud a) vyhání vzdělané b) nutí obyvatele říkat něco jiného, než co si sami myslí, Dílo: Etika geometricky vyložená VOLTAIRE (1694 - 1778) - vl. Jménem Francois Maria Arouet - přispěl k Velké francouzské revoluci (1788 - 1799) - deistický princip - Bůh svět stvořil, ale dále se o něj nezajímá, deista = ostrá kritika ze strany Holbacha, sám Voltaire kritikem katolické církve, "nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až nadosmrti budu hájit vaše právo to říkat" - přel se s Leibnizem, o tom zdali svět ve kterém žijeme je nejlepší nebo nejhorší - Voltaire - nejhorší GOTTFRIED WILHELM (VON) LEIBNIZ (1646 - 1716) - geniální člověk, nezávisle na Newtonovi integrální počet, pluralistický ontologický systém - podstata světa - monády (dílo Monadologie), vyšší monády - entlechie - duše člověka - účelová příčina těla, monády řídí tzv. Předzjednaná harmonie, Teodicea (problematika zla) -( od řec. Theos - bůh, dikaios - spravedlivý) : Proč Bůh, pokud je všemohoucí a dobrý, dopouští zlo? Leibniz: Žijeme v nejlepším možném světě - možnost zla vyvážená svobodnou vůlí, 3 typy zla : zlo fyzické - způsobuje bolest, ne vždy špatné, metafyzické - pramení z lidské nedokonalosti - zapříčiňuje zlo fyzické a morální - vědomě zapříčiněné

Novověká filozofie - bouřlivý rozvoj přírodních věd vzorem filozofického poznání, emancipace filosofie od náboženství, rozpad tradičního středověkého feudalismu, 17 - poč. 19. Stol. , 2. antropologický obrat GNOZEOLOGICKÝ SYSTÉM (gnozeologie = noetika - v anglosaské literatuře také epistemologie - zabývá se poznáním pravdy)- empirismus x racionalismus: EMPIRISMUS - počátky - Francis Bacon, metoda indukce, důraz na bezprostřední zkušenost RACIONALISMUS - důraz na rozum, smysly mohou klamat, metoda dedukce - nezpochybnitelné premisy POLITOLOGIE - zakladatel NICCOLÒ MACHIAVELLI - pohled nikoli na idealní politiku ale na reálné možnosti dosáhnutí moci, stát vnímá jako umělou strukturu, uvažuje nad takovými zákony, které by korigovaly od přírody špatnou lidskou povahu, totalitními režimy zakazován, Citát: Účel světí prostředky Dílo: Vladař - rady, jak se dostat k moci a nadále se u ní udržet - 4 oddíly: I. Typy zřízení - republikánské x knížecí, II. stabilní vláda x převrat rodí převrat III. Jak přidružit okolní území - nepřátele si buď získat laskavostí a nebo zničit, bývalého panovníka přestěhovat do blízkosti sídla nového vládce, neměnit daně vojenské zabírání drahé, lepší upřednostnit svrhnutí vlády IV. trvání říše - pokud v říši pouze silný panovník, pak odstranit jej a nadále by měl následovat již poklidný průběh, pokud i šlechta, dostat se k moci pomocí nespokojeného šlechtice a dále poštvat šlechtu proti sobě, FRANCIS BACON (1561 - 1626) - základem poznání je jedině zkušenost (empirie): 4 oddíly - 1) idol rodu 2) idol jeskyně 3) idol tržiště 4) idol divadla JOHN LOCKE (1632 - 1704) - anglický empirik, lékař, právník - x Descartes - nic není v rozumu, co nejdříve nebylo ve smyslech, lidský rozum = nepopsaná deska (tabula rasa) - popisovaná zkušeností - z těch mozek vytváří ideje Dílo: Esej o lidském rozumu THOMAS HOBBES (1588 - 1679) - materialista, sekretář Francise Bacona, člověk je od přírody egoista, motivem jeho jednání je touha, co je dobré a co ne lze zjistit podle pocitu libosti a nelibosti (nikoli podle morálních zásad/pravidel) - spis O lidské přirozenosti - lidé mohou od přírody vše - nejistota, chaos => vznik státu na základě společenské smlouvy - ztráta části svobody - státní moc - společnost určuje pravidla soužití - organizace s absolutní mocí nad obyvateli - určuje, které činy patří mezi hrdinské a které mezi amorální - rozvíjí v díle Leviathan (biblická mořská obluda) Dílo: Základy přirozeného a politického práva - původně dvě samostatné knihy: O lidské přirozenosti a De Corpore politico ( o tělese politickém = o státu), Leviathan neboli O podstatě, zřízení a moci státu církevního a občanského (kritik božského původu společnosti), O svobodě a nutnosti, Elementy filozofie ( Elementa philosophiae) - 3 části; 1) De Corpore - logika, geometrie (inspirace u Cavalieriho a Galilea), diskuze o podstatě fyziky jako takové, 2) O člověku (De Homine), 3) O občanu (De Cive) DAVID HUME (1711 - 1786) - skotský filozof, historik, silně ovlivněn Esejí o lidském rozumu - sám píše Zkoumání lidského rozumu, proti objektivní existenci kauzality (příčinnosti), proti náboženství, agnostik - na některé metafyzické otázky nelze s jistotou odpovědět, senzualismus - původ všech našich idejí v počitcích - proces poznání vázán na materiál, který pochází ze smyslové zkušenosti - poskytuje a) dojmy - okamžité vjemy b) ideje - myšlenky, představy - dlouhodobé, mohou být více abstraktní GEORGE BERKELEY (1685 - 1753) - irský filozof, misionář, teolog, snaží se lidi obrátit k Bohu, poukazuje na nejistotu častých životních cílů jako je hromadění majetku nebo dosažení prestiže, Citát: "Být znamená být vnímán." - věci existují pouze v procesu vnímání duchem, jiný způsob existence není - téměř solicismus - existuji pouze já (solus ipse) = vnímající osoba, zbytek přelud

VLADIMÍR NEFF - představitel historické a psychologické prózy, zkušený vypravěč, prozaik, spisovatel, dramatik, obchodnická rodina - gymnázium, obchodní škola v Ženevě, manželka Vlasta Petrovičová - herečka Osvobozeného divadla, syn Ondřej Neff - internetové deníky DigiNeff a Neviditelný pes, 2. Pol. 30. Let cizojazyčný lektor a redaktor nakladatelství Melantrich - edice Nová česká próza, Dílo - Meziválečné období - detektivka, satirická próza, moderní pohádka, po 2. Světové válce SŇATKY Z ROZUMU - pentalogie - pol. 19. Stol - 1945, rodová kronika - rod Bornů - Born - optimista, vlastenec a rod Nedobylů - Nedobyl - realista, zisk má pro něj vyšší hodnotu než ideály, pragmatik, Srpnovští páni - historický román z období 13. A 14. Století - částečně akceptoval požadavky socialistického realismu, vypravěč - průvodce čtenáře, ironický manipulátor JAN OTČENÁŠEK - nabourává schematismus socialistického realismu - propracovaná psychologie postav - novela Romeo, Julie a tma, román Občan Brych - váhavý intelektuál rozhodující se o tom, zdali má přijmout poúnorové politické uspořádání, scénáře k filmům (Milenci v roce jedna, Láska mezi kapkami deště) NORBERT FRÝD - židovského původu, původně Norbert Fried, vězněn v Terezíně, Dachau, Osvětimi, po válce se zúčastnil soudních procesů proti nacistickým pohlavárům, novinář a funkcionář KSČ, kulturní atašé v Mexiku - reflexe z doby 2. Světové války - román KRABICE ŽIVÝCH - žid Zdeněk Roubíček spravující kartotéku ve fiktivním koncentračním táboře Gigling KAREL ŠIKTANC - Český orloj - sbírka básní - českých zvyků, pranostik - psalpro syna, vydáno samizdatově - zpětný návrat na literární scénu po sametové revoluci, Heinovské noci - báseň pojednávající o vyhlazení Lidic, sám se narodil v Hřebčí u Kladna - obyvatele Lidic znal - autentická výpověď, prolíná se s verši Heinricha Heineho - poukazuje na to, že ne vše německé je nutně zlé MIROSLAV HOLUB - nejpřekládanější moderní český básník, teoretik programu časopisu Květen, civilní verše, vykonává lékařské povolání - promítá se do veršů - odborné termíny, slang - básnická sbírka Achilles a želva, Denní služba, Adolf Branald - knihy pro děti a mládež - Dědeček automobil - o počátcích automobilismu v Čechách - v Mladé Boleslavi, dvoudílný román Severní nádraží a Lazaretní vlak - nepatetické podání Květnového povstání - za což velmi kritizován, pocházel z uměleckého prostředí - první román Stříbrná paruka, VÁCLAV ŘEZÁČ - vlastním jménem Václav Voňavka - Meziválečné období - psychologické romány - Svědek, Černé světlo - postupné probouzení se zla v nás (srov. William Golding - Pán much), po válce zcela propadl socialistickému realismu - schematismus, didaktičnost, černobílé vidění - romány Bitva a Nástup - vysídlování němců - kladný hrdina Josef Bágár

Československo 1948 - 1958 - Únor 1948 - demise vlády - Beneš přijímá, květen 1948 odmítá přijmout Ústavu 9. Května - abdikace => nástup Klementa Gottwalda, literatura oficiální, neoficiální (ineditní) a exilová - Blatný - VB, Egon Hostovský USA, Ferdinand Peroutka - Anglie, posléze USA, s Pavlem Tigridem české oddělení Svobodné evropy, Pavel Tigrid - čtvrtletník Svědectví, odstraňování odpůrců - proces se Zelenou internacionálou - Jan Zahradníček 13 let, Václav Renč 25 let, Bedřich Fučík 15 let, další perzekuce: historik Záviš Kalandra - již před válkou kritika Stalinismu, odsouzen v procesu s Miladou Horákovou, Zdeněk Kalista - historik, pravicově a katolicky orientovaný, ruralisté Josef Knap a František Křelina, surrealisté Karel Teige - otrávil se - psychický nátlak, teoretik Devětsilu, Vratislav Effenberger - surrealista - umlčován, Edice Půlnoc - totální realismus - Egon Bondy, Ivo Vodseďálek, Bohumil Hrabal - tzv. Underground, křesťanští autoři - Jan Zahradníček, Bohuslav Reynek, Ivan Slavík, Zdeněk Rotrekl, Miloš Dvořák, samizdat - např. Karel Šiktanc, smrt Stalina 5. 3. 1953 - uvolnění - XX. Sjezd KSSS - odsouzení kultu osobnosti - vlna uvolnění - 1955 - 1959 časopis Květen - poezie všedního dne VLADIMÍR HOLAN (1905 - 1980) - jeden z nejkomplikovanějších českých básníků, překladatel, dětství Praha a Bělá pod Bezdězem, gymnázium, po maturitě samovzdělání, úřednické místo v Penzijním ústavu (srov. Franz Kafka - Dělnická úrazová pojišťovna), ve 30. Letech penzionován, žije v domě po Voskovcovi s Werichem, přestal psát 1977 po smrti dcery Kateřiny stižené Downovým syndromem, nepatří do žádné literární skupiny - vlastní meditativní filozofická linie Dílo: BLOUZNIVÝ VEJÍT VĚJÍŘ - v duchu poetismu, 30. Léta vlastní styl - experimentální lyrika: KAMENI PŘICHÁZÍŠ, VANUTÍ, OBLOUK, TRIUMF SMRTI, 40. Léta - epické skladby PRVNÍ TESTAMENT (1940) a TEREZKA PLANETOVÁ (1943), zcivilnění výrazu - ZÁŘÍ 1938, ODPOVĚĎ FRANCII - Osvobození - méně básnický jazyk - RUDOARMĚJCI - sbírka črt, 1948 - 1955 - PŘÍBĚHY - sbírka 11 příběhů navazujících na NOVÝ TESTAMENT, TEREZKU PLANETOVOU, 60. Léta - vrcholná meditativní skladba NOC S HAMLETEM - Shakespeare vzorem, otázku Být či nebýt parafrázuje, zda-li je 1964, 70. Léta - zjednodušení verše, méně metafor - ASKLÉPIOVI KOHOUTA, SBOHEM?, vyrovnávání se se smrtí TEREZKA PLANETOVÁ (1943) - lyrickoepická báseň, elegie nad nevykonanými činy, rámcová kompozice,  2 příběhy - dřevorubec smrtelně zraněn - umírá, přispěchá lékař, vypráví dřevorubcovi svůj příběh - vypravěč homodiegetický, intradiegetický, v mládí lékaři zemřel otec, vyhořel statek, sestra spáchala sebevraždu - jedinou útěchou mu byla dívka Terezka Planetová, kterou tajně miloval - po 30 letech se vrací zpět a na Terezku se vyptává - nikdo se na ni nepamatuje - motivy - neštěstí, marná snaha odporovat osudu, NOC S HAMLETEM (1964) - vrcholná meditativní skladba, noční rozhovor  s duchy - s Hamletem a Shakespearem, který dle Holana největším básníkem všech dob, polemika nad konvencemi, nesvobodu, viděním dějin, stálými lži x láska mateřská, dětská, milenceká, umění - díky němu lze spatřit smysl života, dětství, ASKLÉPIOVI KOHOUTA (1970) - závěr života, vyrovnávání se se smrtí, absence metafor, konkrétno x abstraktno, krátké dialogy - apostrofy JAN ZAHRADNÍČEK (1905 - 1960) - POKUŠENÍ SMRTI (1930) - první básnická sbírka - motivy bolesti, smrti, JEŘÁBY, ŽÍZNIVÉ LÉTO, POZDRAVENÍ SLUNCI (1933 - 1937) - krajina, země = Boží dar, optimističtější, 40. léta - KOROUHVE, SVATÝ VÁCLAV, STARÁ ZEMĚ - jednodušší jazyk, národ, motivy svatováclavské, české, národní hrdost, LA SALETTA  (1947) - vize mravní zkázy na pozadí společenských událostí- zjevení Panny Marie v La Salette (srov. Lurdy) - varování dětí, že pokud se lidstvo nepřimkne zpět k víře, přivodí si mnohé pohromy, ZNAMENÍ MOCI (1951, 1966 v Paříži, 1990 v Praze) - trpké zkušenosti s totalitním režimem, 13. let vězení - DŮM STRACH, ČTYŘI LÉTA, JIŘÍ ŠOTOLA - CO A JAK , JIŘÍ KOLÁŘ - PROMETHEOVA JÁTRA

LUDVÍK KUNDERA (1920 - 2010) - - bratranec Milana Kundery, český básník, dramatik, překladatel - francouzština, ruština, výtvarník, Život: FF MUNI v Brně, zakladatel Skupiny Ra - navazuje na předválečný surrealismus (Nezval - Skupina surrealistů ČSR) - hledání "nahého" člověka - vyvázaného ze společenských vazeb, od 70. Let z politických důvodů nemůže publikovat (srov. Zdeněk Rotrekl - surrealistické motivy, také zákaz publikace), vydává samizdatově, 1989 návrat na literární scénu, 2009 Cena Jaroslava Seiferta za celoživotní dílo, Dílo: Živly v nás - první básnická sbírka, ovlivněn avantgardou - dadaismus, surrealismus, poetismus, Klínopisný lampář - básnická sbírka, v duchu Skupiny Ra - surrealismus, psychický automatismus - řetězení asociací + sám Kundera oslabuje psychický automatismus 1) racionalizací básně - posun k intelektuální složce, 2) jazykem - rytmizace, drama Labyrint světa a lusthauz srdce - inspirace J A Komenským, motiv bloudění (srov. Candide), EGON HOSTOVSKÝ (1908 - 1973)- prozaik a novinář židovského původu, píše psychologické a existenciální prózy - Existencialismus jej sbližuje s autory Pražského okruhu (Franz Kafka, Egon Erwin Kisch, Max Brod, Richard Weiner - Lazebník - povídkový soubor - několikeré potkávání jedné ženy v různých rolích - nelze poznat, co je pravda Život: 2. Svět. Válka emigrace, podruhé emigrace po Únorovém převratu 1948 - opět do USA - učitel jazyků, novinář, redaktor Svobodné evropy, 1957 získává americké občanství, zbytek života v USA Dílo: Témata: pocity osamělého člověka v emigraci, nekonečné cesty člověka bez naplnění, absurdita společenských poměrů společně s Dostojevským, duchovní osamělost a izolace, osudy evropských emigrantů v USA, ztráta víry v lepší budoucnost, bezmocnost a opuštěnost - hledání lidské identity - vrchol v autobiografickém románu Všeobecné spiknutí, román Cizinec hledá byt - odcizení umocňuje absence expresivity, český emigrant Václav Marek - v poválečném New Yorku hledá byt - neustále se stěhuje, hledání = metafora vykořeněnosti, symbol nekonečné cesty člověka bez naplnění JIŘÍ WEIL (1900 - 1959) - český prozaik, novinář, literární kritik, překladatel - studium slovanské filologie na UK - získal doktorát, Život: člen Devětsilu, překladatel tiskového oddělení sovětského zastupitelství - komunista, 30. Léta návštěva SSSR - seznámení se stalinismem - literárně zpracoval (román Moskva-hranice), vyloučen z KSČ - "převýchova" u jezera Balchaš, v Kazachstánu, 2. Svět. Válka - nenastoupil do židovského transportu - přežívá v úkrytu, po válce kulturní a společenské dění - potravě - Státní židovské muzeum, Dílo - Před válkou: Moskva-hranice - román, počátek vystřízlivění z nekritického obdivu k SSSR, reportáže ze SSSR, překlady ruské literatury, Po válce - Soubor povídek Barvy - pronásledování židů nacisty, Život s hvězdou - žid Roubíček se pasivně ukrývá ve svém bytě, ničí zařízení svého bytu, aby nic nepadlo do rukou nacistů, poté co se dozví, že jeho láska Růžena je zavražděna nacisty, zmobilizuje veškeré své síly a válku přežije - autobiografické dílo, román Na střeše je Mendelssohn - sundání sochy z divadla nacistickými vojáky, několik dějových rovin JAN DRDA (1915 - 1970) - novinář, prozaik, dramatik, později spisovatel socialistického realismu, Dílo: před válkou novinář - Lidové noviny, román Městečko na dlani - charakterové prokreslení postav (srov. Vladislav Vančura - Rozmarné léto, Karel Poláček - Okresní město ), po válce zachycení okupace a Pražského povstání - povídkový soubor Němá barikáda - nepatetické zachycení hrdinství za okupace např. Povídka Pancéřová pěst - pevný charakter a statečnost občanů, Vyšší princip - profesor nsa odsoudit tři studenty, kteří zesměšnili Reinharda Heydricha a byli popraveni - učitel se vzepře a vyzdvihne jejich hrdinství, Němá barikáda - tři přátelé se ukryjí na barikádě a překvapí německou přesilu, novinářská praxe - rychlý spád, dramatický děj, smysl pro detail drama Hrátky s čertem (1945) - počátek schématismu, FUČÍK

Společnost - nadšení, vděčnost vůči SSSR, odmítání Mnichova - František Halas - Torzo naděje, Seifert - Zhasněte světla, Syndikát československých spisovatelů, Benešovy dekrety - znárodňování, v praxi uplatňován princip kolektivní viny - odsun Němců - 3 vlny - 1945 divoký odsun, 1946 organizovaný odsun, 1947 - 1948 dodatečný odsun - opuštěné pohraničí - stěhování romské menšiny, dohromady odsunutí asi 3 mil. Němců, 1947 přijetí Marshallova plánu - následně Moskva - Stalin, Molotov => odmítání plánu, paritní zastoupení, 1. Poválečné volby - 40% komunisté, KULTURA - Skupina 42 - spoluzakladatel Jiří Kolář, založena 1942 - členové: výtvarníci Kamil Lhoták, Kamil Bednář, spisovatelé Jiřina Hauková, Jan Hanč, Josef Kainar, Ivan Blatný, Jindřich Chalupecký - teoretik, téma - velkoměsto, periferie, průmyslová krajina, věci denní potřeby, chodec znaky - přímá pojmenování, volný verš, prozaizace, příklon k anglosaské a americké literatuře, odklon od frankofonní literatury, vliv Halasovské poezie - pesimismus, od konkrétních objektů, smyslového okouzlení přechod k obecným úvahám, LITERATURA - exilová, neoficiální (ineditní) a oficiální, Proces se zelenou internacionálou - vykonstruovaný monsterproces proti katolické inteligenci - Jan Zahradníček - 13 let, Václav Renč 25 let, Bedřich Fučík 15 let - gymnázium v Třebíči, uspořádal sbírky Zahradníčka a Čepa, ztráta velkých spisovatelů - Josef Čapek, Vladislav Vančura, Jiří Orten, Milena Jesenská, Pražský okruh - Franz Werfel do USA emigruje s Heinrichem Mannem a filozofem Golo Mannem, Emigrace - Jan Čep - Francie, Pavel Tigrid - Německo, Francie, Lidovec, proti kolektivní vině, vede oddělení Svobodné evropy s Ferdinandem Peroutkou, mnoho autorů psychický útlak nezvládlo - Konstantin Beibel, Karel Teige, Diskuze orientace literatury - V nebo Z? 1946 sjezd KSČ - povinně orientace na V, Syndikát československých spisovatelů nahrazen Svazem československých spisovatelů, 1949 1. Sjezd - schematismus, socialistický realismus, POEZIE - reaguje pružněji, Téma - válka, osvobození, Seskupení - Skupina Ra - surrealistická, navázání na meziválečnou avantgardu, hledání nahého člověka - vyvázaného ze společenských vazeb - Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc, Karel Hynek, křesťanští autoři - Zdeněk Rotrekl - konvertoval 1946, prvky surrealismu, básník, totálně nasazen, Ivan Slavík, Miloš Dvořák - totálně nasazen, gymnázium v Třebíči, hledá místo poezie v moderním světě, PRÓZA - Jiří Weil - Na střeše je Mendelssohn, Život s Hvězdou, Jan Drda - povídkový soubor 11 povídek Němá barikáda - povídky Vyšší princip, Pancéřová pěst, Němá barikáda, Příklon k levici x Polemiky s levicí - Karel Teige, Václav Černý, Jan Zahradníček, Ferdinand Peroutka IVAN BLATNÝ (1919 Brno- 1990 Colchester) - otec Lev Blatný ( 1. Předseda Literární skupiny, redaktor časopisu Host), studium FF Masarykovy univerzity, Skupina 42, 1948 místo Čepa odlétá do VB - zažádá o azyl, do 1954 spolupracuje s BBC, Svobodnou evropou, dále se psychicky zhroutí - hospitalizován, paní Meacham, Sixty Eight Publishers - Josef Škvorecký - Stará bydliště, DÍLO - Paní Jitřenka - melancholie, radost z konce války, hlásí se k Seifertovi i Nezvalovi, Melancholické procházky - ohromný úspěch - vyhrává cenu nakladatelství Melantrich, láska k Brnu, srov. Světlem oděná, láska k městské civilizaci, Tento večer - 14 básní, přímá pojmenování, fragmentárnost - hovory lidí, sny, asociace, zachycení každodenní současnosti, neopakovatelnosti, Hledání ztraceného času - inspirace Marcel Proust - sedmidílné ságy Hledání přítomného času, báseň Terrestris, motiv - čas, návrat k melodičnosti, pravidelným veršům, motiv - čas, Stará bydliště - motiv - čas, Emigrace do VB, vyšlo v Sixty Eight Publishers

SMYSLOVÁ SOUSTAVA - funkce: vnímání informací z vnějšího i vnitřního prostředí, předávání podnětu (hranicí prahový podnět) z periferních (obvodových) nervů, Receptory - exteroreceptory, interoreceptory, proprioreceptory, Dělení dle způsobu detekce: fotoreceptory - zrak, chemoreceptory - čich, chuť, bolest, mechanoreceptory - sluch, Vater-Paciniho tělíska, Meissnerova tělíska (malé vibrace - rty, konečky prstů) termoreceptory - Krausseho chladová tělíska, Ruffiniho tepelná tělíska FOTORECEPTORY - Zrak 80% všech informací, očnice (dutina oční), oční koule (bulbus) - 3 vrstvy povrchová, střední a vnitřní POVRCHOVÁ VRSTVA - bělima (sclera) - přechází ve vypuklejší rohovku, průhledné, vazivová blána, drží tvar bulbu STŘEDNÍ VRSTVA - cévnatka (choirodea) - tkáň protkána cévami, obsahuje pigment - zabraňuje rozptylu světla, v přední části řasnaté tělísko - hladká svalovina, akomodace, zaostřování na blízké předměty (do 5m), s věkem ztráta pružnosti čočky - stařecká dalekozrakost (80 cm), z cév choirodei komorová voda, čočka (lens) - zplošťována a ztenčována řasnatým tělískem, z rosolovité hmoty, 4mm silná, na povrchu jemné vazivové pouzdro, duhovka (iris) - dle převažujícího pigmentu daná barva - např. Zelená, hnědá nebo modrá, uprostřed otvor - zornice/zřítelnice (pupila) - zornicový efekt - změna průměru pupily dle množství světla, sklivec (corpus vitreum) - vyplňuje vnitřní prostor mezi čočkou a sítnicí, rosolná průhledná hmota, vede cévy, oční komory - přední oční komora - mezi rohovkou a duhovkou, zadní oční komora - mezi duhovkou a čočkou, vyplňuje oční komorová voda (někdy také nitrooční tekutina) Světlolomné systémy oka: rohovka, přední oční komora, zadní oční komora, čočka, sklivec VNITŘNÍ VRSTVA - sítnice - světločivný systém, nejvnitřnější vrstva, výstup II. Hlavového nervu - slepá skvrna, pigmentový epitel, tyčinky - 120 000 000, pigment rhodopdin - absorbance světla, rozpad na opsin a retinal, opětovná syntéza díky vitaminu A, čípky - 30 000 000, nejvyšší koncentrace - žlutá skvrna, dráždění různých typů: detekce zelené, modré a červené - z toho skládání dalších barev - princip RGB, horizontální buňky, bipolární buňky, amakrinní (bezvýběžkové) buňky, gangliové buňky, vlákna zrakového nervu PŘÍDATNÉ OČNÍ ORGÁNY: oční svaly - horní přímý sval, dolní přímý sval - jeden sval kratší - šilhání, oční víčka - uzavírají očnice, chrání oko, zvlhčování oka, slzné žlázy - (např. Meibomovy žlázy), slzný vývod, slzný váček - dále nosní dutina, spojivkový vak - tenká blána, vystýlá vnitřní plochu víček, přechází na rohovku, NEMOCI A PORUCHY VIDĚNÍ: Dalekozrakost, Krátkozrakost, Glaukon - zelený zákal, Katarakta - šedý zákal, astigmatismus - nejčastěji špatné zakřivení rohovky - více bodů zaostření, MECHANORECEPTORY - periferní nervová zakončení pod povrchem těla - hmatové receptory, proprioreceptory - šlachy, svalová vřeténka, vestibulární (statokinetický orgán), sluchový orgán, SLUCH - mladý člověk 20 - 20 000 Hz, starší lidé 20 - 8 000 Hz, nejcitlivější na mluvené ucho - 1 000 - 3 000 Hz, Anatomie ucha (auris): zevní ucho - chrupavčitý boltec, zvokovod (délka 2,5 cm), mazové žlázy, střední ucho - konec zvukovodu bubínek (membrana tympani), sluchové kůstky - kladívko (malleus), natahovač bubínku, kovadlina (incus), třmínek (stapes) + eustachova trubice S bubínku 50 - 90 mm2, S třmínku (stapes) 3 mm2 - princip pák, vnitřní ucho - kostěný labyrint - perilymfa - blanitý labyrint - endolymfa, oválné okénko, kulaté okénko, hlemýžď - Cortiho orgán, polokruhovité kanálky - boční, zadní a přední kanálek - ampuly, kristy, vejčitý váček - otolit, vláskové buňky - řasinky vertikálně, kulovitý váček - řasinky horizontálně VNÍMÁNÍ ZVUKU - zvukové zachycení boltcem , rozkmitání bubínku, sluchové kůstky, Cortiho orgán -> VIII hlavový sluchový nerv, Onemocnění sluchového ústrojí - zalepené ucho - u dětí, produkce tekutiny ve středním uchu, vertigo - porucha polokruhovitých kanálků, tinnitius - neustálé zvonění v uchu, zánět středního ucha

KONTEXT AUTOROVY TVORBY: Ernst Hemingway - americký dobrodruh, spisovatel, mistr krátkých forem v próze, metoda ledovce, zpopularizoval pojem Ztracená generace, ŽIVOT: v dětství konflikty s dominantní matkou, po SŠ pracuje v novinách - odchod z domova, sport, kanoistika, box, lovec - Povídky - chlapec Nick Adams dospívající v muže v divočině, chce se zúčastnit 1. Světové války, ale oční vada - práce u Červeného kříže, řidič sanitky, první poraněný americký voják na italské frontě - zážitky v románu Sbohem armádo, po 1. Svět. Válce zůstává v Evropě - cestuje - Paříž, Řím, Švýcarsko, bouřlivé přátelství s Francisem Scottem Fitgeraldem, Safari v Africe - Zelené pahorky africké, Španělská občanská válka - Komu zvoní hrana, navštěvuje toreadory a býčí zápasy, 1939 konečně usazení na Kubě, 2. Svět. Válka - zahraniční zpravodaj, po válce návrat na Kubu, 1952 Stařec a moře, 1954 Nobelova cena, 1961 sebevražda, Styl: minimalistický, úsporný, metoda ledovce - ukrytí hlavních myšlenek, snaha vyhnout se jejich přímému pojmenování, neosobní styl - vliv novinářské činnosti, motiv vykořeněnosti, hrdinové - machové - čelí násilí, nepříznivým podmínkám i osobním limitům, silní jedinci, pochybují o tradičním žebříčku hodnot, literární/obecně kulturní kontext - Thomas Stearns Eliot - Pustina, Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid, Cesta zpátky, Herman Melville - Moby Dick (Bílá velryba) STAŘEC A MOŘE - ANALÝZA UMĚLECKÉHO TEXTU - kompoziční výstavba - jedna dějová linie, členění na odstavce, časoprostor - 1. Pol. 20. Století, Kubánské pobřeží, literární druh: Epika, Literární žánr: Novela, Literární forma: próza, Téma: souboj, sebepotvrzení Motiv: Vyrovnávání se se slábnutím a stářím, Baseball (DiMaggio), překonání silnější entity, symbol tažení ryby na pevninu, odhodlání, bezpodmínečnost, Postavy: Stařec Santiago a Marlín, vedlejší postavy - chlapec Manolin, žraloci, vypravěč extradiegetický - dle narativní roviny, heterodiegetický, er forma, vyprávěcí postupy: chronologický s retrospektivními prvky, typy promluv: řeč přímá, řeč nevlastní přímá, jazykové prostředky - krátké věty, úsporné formulace, technika ledovce, spisovný jazyk, španělské výrazy