Na pravém břehu řeky Lužnice stával v osmdesátých letech 19. století mlýn. Jeho nový majitel, židovský podnikatel Emil Fischel, ho a pozemky kolem něj během pár desítek let proměnil na koželužnu a později na továrnu na zpracování kůží. Továrna zanikla už před druhou světovou válkou spolu se svým majitelem a z ubytoven pro dělníky i z budovy továrny pak vzniklo sociální bydlení, malé levné byty o obytné kuchyni.