Naše desetiletá dcera leží líně natažená na křesílku, mhouří oči a zírá na poletující prach nasvícený posledními paprsky slunce, které se pomalu přesouvá a brzy zmizí úplně. Přesvědčuje mě, že dnes odpoledne rozhodně nikam nepůjde... Nijak úporně. Ve skutečnosti mi zcela zrale vyjmenovává, všechny důvody, proč by zrovna dnes měla vynechat jeden ze svých šesti kroužků.