Je pět hodin ráno a shora se ozývá křik, nejdřív tlumený a pak pořád silnější řev, přerušovaný energickými kroky po dřevěné podlaze. K. odchází do práce a malá Mady usedavě pláče. Vcházím ve chvíli, kdy zoufalá K. vyhrožuje děvčátku odjezdem do Oděsy.