Na parapetu okna ve čtvrtém patře vinohradského činžáku stojí maličká paní Srbová a zmačkanými novinami a vodou s octem umývá okno. Je otevřené, pod ním hluboká propast ulice a výhled na Noemovu archu kostela na Jiřáku. Kolik jí může být? Sedmdesát, osmdesát, sto? Přichází jednou za týden nebo čtrnáct dní brzy ráno navlečená v několika suknicích, které vrstvením připomínají kroj, jsou však neustálým praním zašedlé.