Měli jsme to tušit. Už v Imlad Morgul v předposlední kapitole jako by bylo všechno obráceně – a tentokrát dojde k tomu největšímu zvratu celého Pána prstenů. Ze Samvěda se konečně stane Mistr – tedy Pán… ale co přesně to v jeho podání znamená, to už musíte zažít na vlastní uši na tomto nejdelším a závěrečném výletě čtvrté knihy.

Tak honem zpátky do Cirith Ungol!

Konečně je tu dlouho očekávaný výlet na místo, kam by se asi nikdo z nás dobrovolně nevydal. Projdeme se tunelem, kde by se tma, ticho i vzduch daly krájet, prožijeme několik strašných leknutí, ale taky se dozvíme nemálo zajímavostí. Věděli jste třeba, že Tolkien v jednom ze svých nevydaných textů tak trochu předpověděl budoucnost? Nebo že je Glum ve skutečnosti větší než Sam?

I když to tedy bude celé dost smrdět a bolet, Doupě Oduly je jedna z nejvymazlenějších kapitol, které v Pánovi prstenů najdeme – takže se zhluboka nadechněme a pojďme ji společně prozkoumat! ☺︎ 

Dnešní výlet nás skutečně nenechá na pochybách, že všechna zábava teprve začíná. Pot a slzy dnes potečou proudem a emoce budou lítat jako na houpačce, a to nejen v případě Froda. Na něj ovšem po ithilienské pauze plně dolehne tíha Prstenu, a téměř po půl roce navíc znovu uvidí Černokněžného krále, což bude tak otřesný zážitek, že se bude muset před další cestou jaksi restartovat. Na pomoc má ale Sama a navíc – antiprsten. Že nevíte, co to je? Tak hurá do Imlad Morgul!

Po každé noci přijde úsvit – tak se to aspoň říká. Dnes to ovšem bude jako na houpačce – nejdřív příjemná snídaně s Faramirem, pak hrůza prvního dne bez úsvitu, a nakonec poslední záblesk slunce jako příslib eukatastrofy, k níž je ale bohužel teď ještě daleko. Dnešní výlet nás má co nejcitlivěji připravit na masakr, který přichází, k čemuž Tolkien využil právě cestu ke Křižovatce. Nic se během ní nestane, ale s každým krokem bude temnější a temnější – až na konci už bude Ithilien, kde dnes začneme, působit jako vzdálený a naivní sen.

Na dnešním výletě se vrátíme do Henneth Annûn, do soukromého výklenku za závěsem, kde se má rozhodnout o osudu Gluma a samozřejmě taky Froda – který je stále zajatcem ithilienských hraničářů, přestože je s ním zacházeno jako s váženým hostem. Sice to celé bude trochu smrdět rybinou, ale zase posnídáme víno – a hlavně, buďme rádi, že ještě chvíli můžeme obdivovat Faramirovy kvality. ☺︎ 

Tak pojďme, úplněk už zapadá!

Dnes bude Frodo svědčit před hraničářským soudem a obě strany přitom zažijí mnohá překvapení. Naštěstí se ale ukáže, že ten pravý, knižní Faramir, je tak rozumný, jako je chytrý. Tedy vedle toho, že má sklony dělat lidem díru do hlavy. ☺︎ 
Spolu s ním ale po dlouhé době znovu pocítíme závan něčeho, čemu sám Faramir říká duch Númenoru – starodávné moudrosti potomků Edain, pro něž daleký Západ ještě není zcela zapomenut.

Králíci, mûmaci, keře, stromy, byliny, květiny!!! ☺︎ Jestli se potřebujete přesvědčit o tom, že Tolkien miloval přírodu, tenhle výlet nesmíte vynechat. Krásně je na něm totiž vidět, jak pustina a zmar okolí Mordoru jeho samotného deprimovaly, a první známky vegetace zjevně rozpumpovaly jeho fantazii. Čeká nás díky tomu dlouhá zastávka v zahradách Gondoru – a hlavně s ithilienskými hraničáři. ♡

Dnes hobiti zjistí, co jsme všichni čekali – v Mordoru nemívají dny otevřených dveří. A jakkoli jsou půlčíci mrštní a nenápadní, dostat se tajně přes zavřenou hlavní bránu je nemožný úkol i pro ně. Než se ale usnesou, že to budou muset zkusit jinudy, pořádně si vychutnáme ten pocit, jaké to je – ocitnout se přímo u zdroje všeho zla. Zároveň ale zjistíme, že i na takovém místě je pan Křepelka mladší schopen recitovat. ☺︎

Tolkiena zjevně tak pohltila dekadentní lyrika, která cestu Prstenu provází, že nás dnes čeká už druhá kapitola ze tří velice temných úvodních kapitol, které měly být původně jedna – a které nás příště dovedou až k Černé bráně. Máme tedy dost času si užít legendární Mrtvé močály, které nám smrděly už po celý minulý výlet. 

Tak na co ještě čekáme? ☺︎

Na dnešním výletě se pokusíme zvyknout si (po dlouhé a bohaté třetí knize) na úplně jiné tempo i atmosféru linky Prstenu a Těch, kteří jej nesou. Útěchou nám může být to, že to bylo těžké i pro samotného autora, a to ještě není nic proti tomu, jak je na tom sám Frodo. Půjde to tedy trochu ztuha, ale zároveň se nám do běhu událostí konečně naplno zařadí jedna z neslavnějších postav žánru fantasy. ☺︎