Pamatuji si to před dvaceti lety, jako by to bylo včera. Tehdy mi přišlo, že táta je věčně v práci, protože nechce být doma. Kdo by chtěl mít na očích celý den mého brášku, že? Felix, ten si žil na obrovském statku, mohl se starat o krávy a koně, psy a kočky. Lars měl zase ty nejúžasnější rodiče na světě. Byli to vědci, pracovali v Loopu na něčem světoborném, o tom nebylo pochyb. Kvapem se blížily Velikonoce a zprávy na ostrovech zaplavily roboti. Pamatuješ značku Machines Are Our Friends? V osmdesátém šestém to byl hit na spadnutí, chybělo jen vzít zbytek Švédska útokem. Lars s Felixem se ustavičně dohadovali, kdo chce kterého – robota, co se umí proměnit ve stíhačku? V rádio? V závoďák? Nadšení to bylo samozřejmě nakažlivé. Chtěla jsem taky svého bojovníka. Otázka jen byla: Bude se umět roboťák proměnit v kabriolet? Líbá Majken