V neděli 11. dubna 2004 zmizel Michal Kubal, Petr Klíma a moje maličkost cestou z Bagdádu do Amánu trvalo skoro dva dny, než se tahle informace dostala do Prahy. Začalo být zřejmé, že jsme se stali obětí únosu, které se právě v té době v Iráku velmi rozmnožily. Ne že by se tam neunášelo dřív, ale ozbrojené skupiny boující proti americké okupaci pochopily, jak snadným terčem jsou dobře rozpoznatelní a viditelní cizinci. V Česku nastalo několik dnů, kdy se náš příběh–ať právem nebo neprávem–stal ústředním bodem zpravodajství všech médií: veřejnoprávních i soukromých, seriózních i těch méně seriozních.