Poprosili recepčního v hotelu, jestli by jim nemohl udělat rezervaci v některé z oblíbených restaurací v okolí.

“Jistě,” usmál se, chvíli hleděl na monitor počítače, asi dvě minuty něco ťukal do klávesnice, a nakonec se zatvářil vyloženě nešťastně.

“Naprosto to nechápu. Před chvíli jsem manželům z pokoje 206 rezervoval stůl ve skvělé restauraci za rohem. Má dokonce michelinskou hvězdičku! Ale teď se zdá, že je vše obsazeno.”

Klára udiveně vydechla: “Kde budeme jíst?”, pohlédla na Šimona.

Ten působil sebevědomě, přesně jak ženy mají rády. Řekl recepčnímu: “Ale vy jistě něco vymyslíte, že ano?!” Sáhl do kapsy a položil na pult bankovku.

Recepční se na něj zadíval, a bylo jasné, že váhá. Nakonec řekl: “Ledaže by vám nevadilo povečeřet u Henryho.”

“Proč by nám to mělo vadit? Má špatnou kuchyni?”

“Tu nejlepší,” řekl recepční, zadíval se na monitor, a asi aby se vyhnul dalším dotazům, rychle řekl: “Vidím tu poslední volný stůl pro dva. Chcete ho zarezervovat?”

O čtyřicet minut později vstoupili Klá…