Do Acrobat Parku ve Štítech jezdívá pravidelně. Nechce zapomenout, jaké to je být ve vzduchu. Už samozřejmě neskáče trojité salto s pěti vruty, které mu vyneslo v Salt Lake City v roce 2002 zlatou olympijskou medaili, ale dá si dvojité se dvěma. „Pořád je to super,“ usmívá se Valenta, který 6. února oslavil 50. narozeniny.

Nejvíc to funguje na plachetnicích. „Když se loď dostane do harmonie se všemi živly, do plachet se opře vítr a ona vystřelí dopředu, je to neskutečné,“ popisuje rodák z Olomouce. Suchozemec, který propadl kouzlu moří a oceánů.

V armádě slouží už přes třicet let, působil dokonce ve vysoké funkci v NATO. Od listopadu 2022 je brigádní generál Roman Náhončík velitelem pozemních sil Armády České republiky.

Její jméno je spojené s Klubem sportovního tance QUICK Olomouc, kde působí jako hlavní manažerka a trenérka standardních i latinskoamerických tanců. Sama tančí na profesionální úrovni a skvělé výsledky sbírá v obou kategoriích. „Vždycky jsem byla soutěživá, mám ráda výzvy,“ říká.

Na podzim si poprvé zahrál v reprezentaci a v posledním ligovém utkání nasměroval gólem Olomouc k výhře v Brně, která klub posunula na čtvrté místo tabulky.

Tvoří z textilu, který má velmi ráda. Říká o sobě, že je řemeslně zručná, že je rychlá a dobrá švadlenka. Ke své nynější profesi se ale dostala náhodou. Po roce práce v hněvotínském družstvu na konci osmdesátých let se rozhodla, že se bude živit sama. A začala šít.

Inspiraci hledá především v přírodě a hudbě. Miluje papír a hru s barvami. Prostějovský rodák, výtvarník Miroslav Wagner, který žil a tvořil třicet let v emigraci, na přelomu roku vystavoval své kresby a pastely v Muzeu a Galerii v Prostějově. O svůj příběh se s námi podělil.

S manželkou Romanou, která je také herečka, se rozhodli zkusit něco nového, co je nakopne a posune dál. Zdeněk Julina působil 27 let ve Zlíně, nyní je nově na prknech olomouckého divadla. „Nechtěl jsem být starým hercem, který jen chodí do práce a čeká na důchod,“ vysvětluje.

„Vlastně pracuji v porodnici na druhou stranu,“ uvádí ředitelka Mobilního hospice Nejste sami Olomouc a zároveň zdravotní sestra Vladimíra Foukalová.

Pochází ze slavné kovářské rodiny, tatínek Alfréd stál u zrodu mezinárodních setkání uměleckých kovářů Hefaiston. Christine do jeho dílny běhala už jako malá holka. „Nechával mi ale vždycky volnou ruku. Vedl mě k vnímání umění a k řemeslu jako takovému,“ vzpomíná.