Domácí násilí se neděje jen na tělech a na duších, ale i na jazyce. Vidíme a slyšíme to dnes a denně. Není to tak dávno, co jsem se v novější historické literatuře pravidelně setkával s jednou překvapivou mezerou, jíž jsem nalézal u většiny dostupných titulů seriózní literatury o konci komunistické éry u nás (namátkou: od Sukova skvělého Labyrintu revoluce, přes práce Petra Blažka, Petra Placáka, Jiřího Pernese, Oldřicha Tůmy, Michala Pullmanna, Pavla Koláře aj.).