Vnitřní dítě je úplně v každém z nás. A upřímně - většinou není v dobrém stavu. Opuštěné, zraněné, smutné, zamrzlé, vzteklé, bez prostoru si hrát a svobodně žít. Když se nemá naše vnitřní dítě dobře, ani my se nemůžeme mít dobře - jsme bez vnitřní síly, lehkosti a radosti. Oslabení, emocionálně ztuhlí, bez štávy. Když ovšem vnitřnímu dítěti dáme pozornost a náležitou péči, udzravuje se a my s ním ... aneb - uzdrav dítě, objeví se muž. Přesně tohle potřebujeme. Odblokovat a uvolnit energii a sílu, která je uvězněná pod opuštěným vnitřním dítětem. Tak můžeme růst, zrát a autenticky zářit do světa to, kdo jsme.