Zdravíčko ze 4. patra

Priateľský rozhovor s Ondřejem Brádavku a Martinem Voldánem. Zhováral sa Viliam Šebora.

„Lidi chtějí rohlík a pařižák, nezajímá je schéma, oni chtějí prostě věc, co funguje.“

„Nechtějí kaviár prostě.“

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Bromance, pečivo a architektúra sú iba jednými z mnohých tém obsiahnutých v tomto uvoľnenom neformálnom rozhovore – predsa len sme nechceli druhú sériu podcastu Fakulty architektury VUT v Brně začať rozhovorom náročným. Napriek uvoľnenej atmosfére a forme sme však so študentom tretieho ročníka Ondřejem Brádavkou a jeho dobrým kamarátom Martinom Voldánom študujúcom už na magisterskom stupni prebrali aj témy, ktoré isto mnohých študentov*ky ťažia.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Účinkovali: Viliam Šebora, Ondřej Bradávka, Martin Voldán

Patří aktivismus na vysokoškolskou půdu škol architektury? Mají se studenti vyjadřovat ke společenským a lidskoprávním otázkám?

---

“Naučiť sa premýšlať, to je asi to úplné zásadné. Premýšľať o svete a vedieť na neho reagovať. Pretože, ako sme hovorili, pokiaľ architektúra je v najširšom slova zmysle vytváranie ľudského sveta, tak mi príde dôležité aby bol človek schopný ten svet nejak ponímať, alebo vnímať a reagovať na neho. A to je asi jediný ten spoločný menovateľ, lebo potom ďalej nič také ako ideálny absolvent fakulty architektúry podľa mňa nie je.”

---

19. října minulého roku Oskar Madro zveřejnil na svém fb. profilu svoji výzvu, která se týkala uctění památky tragického útoku v baru Tepláreň v Bratislavě. V reakci na tuto výzvu se na budově fakulty architektury vyvěsilo šest pruhů v barvách duhy symbolizující mír, hrdost, rovnoprávnost a svobodu LGBT+  lidí. 

Oskar je studentem druhého ročníku magisterského studia, který momentálně pracuje na své diplomové práci. Nejen o jeho iniciativě jsme se bavili v tomto díle

Dokáže člověk skrz svůj status studenta, nebo studentky změnit charakter univerzity, nebo dokonce celé společnosti?

---

“Pokud se studenti nebudou setkávat s toxickým prostředím ve škole jako běžným stavem, tak nikdo nebude mít chuť jít pracovat do architektonické kanceláře s toxickým prostředím. Takto se promění trh práce.

Já jsem moc ráda naivní a naivně doufám, že česká architektonická scéna se promění do zdravějšího prostředí.”

---

Diana Hodulíková je absolventkou naší fakulty, která je momentálně v Etiopském hlavním městě Addis Abeba kde pracuje pro OSN. Společně jsme si povídali o této probíhající zkušenosti, co Dianu k tomuto rozhodnutí vedlo, o zkušenostech se studentskými organizacemi, členství v akademickém senátu, studentském aktivismu a v neposlední řadě o úloze studentstva vůči univerzitě a celé společnosti.

---

(v rozhovoru je přeřek - Místo FAMU mělo být řečeno DAMU)

Je studium a praxe v architektuře též i pro studenty, co se cítí více jako introverti?

---

“Co se týká tvorby v architektuře, tak to není ta nej-extrovertnější činnost. Protože člověk musí být často osamocen, ponořit se sám do sebe a něco vymyslet a vyprodukovat.

A co se týká prezentování a ukázání mojí  práce, tak je to pro mě náročné odprezentovat projekt tak, aby lidé co mě poslouchají pochopili co jsem zamýšlela. Někteří moji spolužáci dokázali, díky svým schopnostem svůj projekt tak dobře odprezentovat, že z toho všichni byli nadšení. Naopak já jsem u sebe v kombinaci se stresem nedokázala při prezentování dostat to nejlepší ze svojí práce a ukázat potenciál návrhu.”

---

Rozhovor se studentkou Terezou Miklušovou je z větší části o její zkušenosti s ročním výjezdem do Španělského města Sevilla v rámci Erasmu. Bavili jsme se ale i o tématu introvertní povahy při studiu architektury a o otázce nejistoty čemu přesně se studenti po ukončení studia chtějí věnovat.”