Zeitgeist

Se Zuzanou Harmáčkovou a Lenkou Suchou o čtyřech různých verzích budoucího světa a Česka do roku 2100 sestavených vědci, na které se můžeme připravit. Moderuje Štěpán Sedláček.

Jak by mohl vypadat život v Česku za dvacet let a jak za sedmdesát let? Budou generace našich dětí žít v nehostinějším světě a společnosti nebo si poradí s krizemi a technologickými revolucemi a ve výsledku na tom budou lépe? To nikdo s jistotu neví ale rozhodně se lze připravit na různé verze vývoje včetně zářné budoucnosti s vyšší kvalitou života či totálního rozpadu a bojůvek znepřátelených skupin na troskách kdysi prosperující společnosti. Budoucnost se ostatně rodí teď z našich nynějších rozhodnutí a aktivit.

Vybrané Scénáře budoucího socioekonomického vývoje pro Českou republiku do roku 2100 sestavili v Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, kde hledali odpovědi na to - jak mohou současné společenské, ekonomické, technologické nebo environmentální změny ovlivnit kvalitu života, fungování veřejné správy nebo podobu krajiny? K čemu došli, jak nad tím přemýšleli. Co je překvapilo a jak nám to všem může pomoct? Na to hledáme odpovědi s dvojicí spoluautorek studie Zuzana Harmáčková a Lenka Suchá v tomto Zeitgeistu. Připravil a moderuje Štěpán Sedláček.

Foto: Matěj Stránský

Zeitgeist s polským novinářem a bohemistou Aleksanderem Kaczorowským o odkazu prezidenta Václava Havla u nás a ve světě i jeho zneužívání. Připravil a Moderuje Štěpán Sedláček.

„Ať už si myslíte o současném stavu světa cokoliv – členství v Severoatlantické alianci nám umožnilo vstup do Evropské unie a zajistilo čtvrtstoletí prosperity. Polsko nezažilo takový klid a prosperitu tři sta let. Udělali jsme velký civilizační pokrok, za nějž vděčíme lidem jako byl Václav Havel,“ říká polský slavista a publicista Aleksander Kacorovski o odkazu první české hlavy státu.

Václav Havel by 5. října oslavil devadesátiny. Dramatik, disident, esejista, vůdčí intelektuální postava, autor absurdních her, otevřeného dopisu Gustavu Husákovi, Moci bezmocných a jeden z hlavní organizátorů Charty 77 strávil v komunistickém vězení celkem 5 let. Posléze se stal prvním porevolučním prezidentem a politikem, světovou ikonou a v Česku takřka mýtickou postavou i „značkou“ o kterou se vedou kulturní boje. Význam neztrácí ani v zahraničí, jak potvrdil například liberální kanadský premiér Mark Carney, který na Světovém ekonomické fóru v Davosu sklidil potlesk ve stoje za projev o zlomu ve světových pořádcích rámovaný tezemi z eseje Moc bezmocných (1978).

Jak se význam a odkaz Václava Havla jeví z odstupu patnácti let od jeho smrti? To v rozhovoru přiblíží jeden z Havlových životopisců – polský bohemista, překladatel a novinář Aleksander Kaczorowski, který je mimo jiné autorem knižního rozhovoru s polským exprezidentem Aleksanderem Kwaśniewským a nejnověji i biografie Milana Kundery: Życie za zasłoną.

„Je velmi dobré číst Václava Havla simultánně s Milanem Kunderou, který svůj slavný román začíná úvahou o lehkosti a těžkosti bytí. Kundera je reprezentantem oné lehkosti. Měl za to, že věci o kterých si myslíme, že jsou v životě velmi důležité, jako je identita, ztotožnění se s nějakou ideologií, systémem hodnot, stranou, zemí nebo druhými lidmi,  vám ve výsledku spíše brání v dosažení skutečné svobody. Václav Havel je protikladem tohoto přístupu a reprezentantem oné těžkosti bytí,“ srovnává Kaczorowski dva nejslavnější české intelektuály druhé poloviny minulého století.

Jaký klíč doporučuje k lepšímu porozumění Václavu Havlovi? Jak se dnes jeví polemika s Kunderou o českém údělu a roli střední Evropy, kterou vedli po invazi v roce 1968? V čem podstatném změnila disidenta a nezávislého intelektuála prezidentská role? Co je nedůležitějšíím odkazem Václava Havla v zahraniční politice? A proč nebyl českým Mahátmou Gándhím, k němuž Havla připodobňoval Bill Clinton nebo Barack Obama?

„Havel nebyl Gándhí. Nikdy neříkal, že by se neměla vůbec používat síla, a uvědomil si, že v mezinárodních vztazích to není tak jednoduché. Česká republika má výhodu, že žije v relativním klidu. I válka na Ukrajině je pro vás stále poměrně daleko. Ale jsou tady země, které ohrožení terorismem a dalšími věcmi čelí každý den. Když jste politik takového státu, musíte dělat velice těžká rozhodnutí. Proto pravděpodobně politika není pro intelektuály,“ dodává autor biografie Havel: Pomsta bezmocných (XYZ, 2021).

Jak by se dnes asi stavěl k prezidentovi Donaldu Trumpovi a co by říkal na to, jak zmíněný Carney naložil s jeho zelinářem a obratem k životu v pravdě? Co je klíčová idea v Havlově díle a proč to není pravda a láska? Jak vnímají prvního českého prezidenta a jeho dílo v Polsku? Co říká na osud Knihovny Václava Havla a kde jsou v životě bílá místa, které by stálo za to prozkoumat? Nejen o tom mluví Aleksander Kaczorowski v podcastu Zeitgeist se Štěpánem Sedláčkem.

Přečtěte si také ⁠vybrané texty k havlovskému výročí.⁠

Doporučujeme také podcast o eseji Moc bezmocných:

⁠Havel byl jako Neo z Matrixu. V Moci bezmocných ukázal, jak žít v pravdě⁠

Zeitgeist s Janem Švecem o návštěvě čínského prezidenta v USA, zájmech Číny ve válce v Íránu i na Ukrajině a posilování digitální diktatury Pekingu s využitím umělé inteligence. Připravil a moderuje Štěpán Sedláček.

Celkem tři dny strávil čínský prezident na státní návštěvě Spojených států a oplatil také svému americkému protějšku květnou návštěvu Pekingu. Ceremoniím v Bílém domě dal Si Ťin-pching přednost před jednáními a projevy na Valném shromáždění OSN. S Donaldem Trumpem si u čaje potvrdili, že se brzy uvidí a prodloužili klid v obchodní válce. Do Spojených států také přicestovaly z Číny další dvě pandy velké. Ale žádné velké viditelné posuny summit nepřinesl a to ani v ožehavé debatě o regulaci ve vývoji umělé inteligence. Jak se aktuální geopolitická situace, války v Perské zálivu a na Ukrajině, dění na Tchajwanu i potenciální eskalace ruské agrese v Evropě jeví z Pekingu? Jak to zapadá do strategie Číny a jak se staví k vývoji umělé inteligence, kterou doma přísně reguluje ovšem také čím dál víc využívá k utahování šroubů v digitálním dohledu nad občany? Nejen o tom, ale i o evropském postoji k Číně a souvisejících zájmech EU mluví na velké ploše expert na Čínu a digitální autoritářství Jan Švec, který působí v Ústavu mezinárodních vztahů a na Stockholmské univerzitě ve Švédsku.

S Ondřejem Bajgarem, Stanislavem Fortem, Kristinou Fort i Josefem Šlerkou o znepokojivém vývoji umělé inteligence. Moderuje Štěpán Sedláček.

O bezpečnosti umělé inteligence se vede debata už dlouho. Ale v poslední době této diskusi začíná věnovat pozornost podstatně víc lidí. Jednou z příčin je to, že vývoj generativní AI už dospěl od dob spuštění ChatGPT před necelými 4 lety velmi daleko - a umělá inteligence už je schopná samostatně konat divy včetně řešení nejkomplikovanějších matematických problémů i nacházení slabin v softwaru.

S tím se pojí bezpečnostní incident, kdy velké jazykové modely od firmy OpenAI "po vlastní ose" ve velkém počtu utekly z testovacího prostoru a koordinovaně hackovaly systémy firmy Hugging Face a napadly i servery samotné OpenAI. Od té doby se vyjevila řada podobných incidentů, které oznámily společnosti Anthropic, Meta - a nejnověji také Google.

Model Gemini během rutinního testu kyberbezpečnostních dovedností podle amerického deníku WSJ dostal za úkol hackovat fiktivní firmu, která ovšem měla jméno jako skutečná společnost - a když měly testované modely v jistou chvíli přístup na internet, podnikly útok na servery dané firmy, a přitom narušily systémy další dvou společností.

Druhý důvodem jsou dlouhodobé obavy vývojářů, které jsou kromě podobných incidentů posilovány i tím, že firmy vyvíjející velké jazykové modely aktivně směřují k rekurzivnímu sebezlepšování (RSI), kdy by už vyvíjela další generace modelů víceméně sama umělá inteligence. To může proces výrazně zrychlit, ale také snížit naše již tak omezené porozumění tomu, jak AI funguje - a proč dělá, to co dělá.

Mnozí lidé ve firmách vyvíjejících AI cítí, že teď ještě mají možnost ovlivnit vývoj hnaný konkurenční dynamikou a že je nejvyšší čas něco udělat; a zpomalit. Ukazuje se, že nové modely jsou čím dál schopnější, ale podle všeho mnohdy postrádají etické zábrany – jinými slovy nejsou dostatečně sladěné s lidskými hodnotami. A v důsledku by podobně jako při incidentu Hugging Face mohly dojit k nebezpečným, těžko předvídatelným záměrům, či posloužit lidem, kteří je chtějí zneužít.

S tím se pojí varování Jacoba Coxona, který odešel z firmy Anthropic, i dalších lidí z oboru, kteří argumentují, že za několik let by mohla AI představovat existenční riziko pro lidstvo a v krajním případě nás vyhladit. Což je v oboru dlouhodobá obava s různě stanovenou pravděpodobností. V neposlední řadě samy přední americké firmy z oboru různými způsoby upozorňují, že rychlý vývoj AI není i kvůli pomyslnému závodu dostatečně regulovaný. Po vydání výzvy Daria Amodeiho většina z nich vyjádřila ochotu ke konkrétním krokům - včetně nezávislého dohledu uvnitř firem.

Donald Trump nicméně zatím podle všeho víc než většině znepokojených Američanů naslouchá lidem ve svém okolí, kteří chtějí naopak rychle vyvíjet umělou inteligenci bez jakýchkoliv federálních regulací. S tím se pojí totiž velké investice nakumulované v tomto sektoru i růst americké ekonomiky. Rizika, na která upozorňují vývojáři AI a přední vědci, označil Trump za hoax a vyslovil se pro rychlou výstavbu dalších datových center.

Související debata je ovšem vrstevnatější. Řada lidí viní firmy vyvíjející AI z přehánění kvůli vstupům na burzu i z nemístné antropomorfizace a přeceňování možností velkých jazykových modelů; stejně jako ze snahy odvracet pozornost od problémů, které už ve vztahu k AI řešíme - od těch ekonomických a environmentálních až po psychologické.

Kam generativní AI v průběhu posledních let dospěla, je obdivuhodné a bude to mít následky, s nimiž je třeba se každopádně vyrovnat. Po 4 letech je tady nová technologie transformující řadu oborů lidské činnosti včetně matematiky, programování, biologie či kyberbezpečnosti. Citelně nám ovšem chybí nezávislý monitoring vývoje AI, standardy, regulace i mezinárodní kooperace. I o tom uslyšíte Zeitgeistu.

Doporučujeme také článek: Kdo přežije ve věku AI

https://www.respekt.cz/tydenik/2026/39/kdo-prezije-ve-veku-ai

Foto: Bloomberg via Getty Images

S arabistou a novinářem Štěpánem Macháčkem o situaci v Egyptě, Sýrii či Izraeli, odkazu prodemokratických protestů a Blízkém východě ve víru válek i modernizace. Moderuje Štěpán Sedláček.

„Dříve se poukazovalo na náboženský radikalismus v islámských zemích. Dnes ho bohužel najdete u moci spíše v Izraeli ve formě nacionalistického naboženského radikalismu,“ říká dlouholetý zpravodaj Českého rozhlasu, arabista a islamolog Štěpán Macháček, když se zamýšlí nad tím, jak se proměnila situace ve vybraných blízkovýchodních zemích v průběhu patnácti let po masivních prodemokratických protestů známých jako Arabské jaro. Jak se za tu dobu proměnil Egypt, kde žije bezmála dvacet let? Jak se vyvíjí situace v Sýrii, Tunisku i dalších státech regionu, kde v důsledku protestů padly dlouholeté režimy? Čemu bychom na blízkém východě měli věnovat větší pozornost? A proč se po třinácti letech rozhodl skončit na postu blízkovýchodního zpravodaje ČRo. Nejen o tom mluví Štěpán Macháček se Štěpánem Sedláčkem v novém Zeitgeistu Týdeníku Respekt.

Zeitgeist #37 s Ondřejem Bajgarem o varovném bezpečnostním incidentu v OpenAI, konspiracích AI agentů a různých scénářích budoucnosti.

Početná skupina velkých jazykových modelů ve formě autonomních agentů při celkem rutinním testu uprchla z izolovaného testovacího prostředí. Dokázala se připojit na internet, zřídit si opakovaně diskuzní fórum, kde utvořili kolektiv a společně se domluvili a motivovali ke kyberútoku na systémy společnosti Hugging Face. Tvůrce těchto modelů a celého testu - společnost OpenAI červencový útok odhalila až s velkým odstupem. A jak se postupně ukazuje, zdaleka nejde o ojedinělý incident? Mnozí experti v reakci na tyto události zesílili volání po mezinárodní dohodě na regulacích AI a zpomalení vývoje. Varují před potenciálně existenčními riziky. Co přesně útoku na Hugging Face předcházelo a co se během něj dělo? A z jakých důvodů je tento příklad tak varovný? Jaké scénáře budoucího vývoje umělé inteligence se v tomto světle nabízejí a co můžeme dělat, aby se lidstvo neskončilo jako v nějaké dystopii? Nejen o tom na velké ploše mluví s matematik a výzkumník v oboru AI Safety Ondřej Bajgar:

„Incident Hugging Face dobře ilustroval, že schopnosti systémů jsou mimořádné pokročilé a  že bezpečnostní opatření a sladění s lidskými hodnotami nejsou na takové úrovni, na jaké by měla být. Také to leccos vypovídá o bezpečnosntí kultuře v společnostech vyvíjející AI a o tom, jak vážně k bezpečnosti přistupují. Je to varovný signál ve všech třech zmíněných oblastech,“ říká odborník, který dlouho působil na univerzitě v Oxfordu nebo v IBM a od letoška zkoumá otázky spojené s bezpečností AI na ČVUT. Připravil a moderuje Štěpán Sedláček.

Vybrané zdroje a doporuční na další čtení:

Vytvářejí superinteligenci a připravují se na moment, kdy se jejich vynález pokusí zničit lidstvo (Nicolas Killian, Die Zeit, přel. Respekt)

https://www.respekt.cz/technologie/vytvareji-superinteligenci-a-pripravuji-se-na-moment-kdy-se-jejich-vynalez-pokusi-znicit-lidstvo

Technická zprává o incidentu HUgging Face od OpenAI (26. 8. 2026)

https://openai.com/cs-CZ/index/hugging-face-incident-and-the-road-ahead/

Analýza od METR a Redwood Research (26. 8. 2026)

https://metr.org/blog/2026-08-26-openai-hugging-face-incident-investigation/

Výzva vývojářů LLMs

https://www.pacingthefrontier.com/

https://ai-2040.com/

Preliminary Report of the Independent International Scientific Panel on AI: Evidence-based assessment of opportunities, risks and impacts of AI (OSN červenec 2026)

https://www.un.org/independent-international-scientific-panel-ai/en/preliminary-report

Foto: ČTK / AP / Michael Dwyer

S Tomášem Lindnerem o situaci v Sasku-Anhaltsku před zemskými volbami a sílící Alternativě pro Německo využívající ostalgii i westalgii. Připravil a moderuje Štěpán Sedláček.

Alternativa pro Německo vznikla teprve před třinácti lety v době, kdy kancléřka Angela Merkel vládla Německu mimo jiné se sloganem Alternativlosigkeit a řadu svých politik hájila tím, že k nim neexistuje alternativa. V tom se ostatně inspirovala od Margaret Thatcher a jejím heslem TINA (There is no alternative) odkazujícím na volný trh a neoliberální politiky tehdejší konzervativní vlády.

Alternativa pro Německo jako pravicová populistická strana přišla s nabídkou alternativy k politice křesťanských demokratů i socialistů a postupně se vyprofilovala jako krajně pravicová euroskeptická strana se silně protiimigrační politikou, důrazem na etnický nacionalismus a snahu revidovat pohled na moderní dějiny Německa, přičemž někteří vysoce postavení členové AfD nemají problém relativizovat ani nacistickou minulost země. Hlavní oporu přitom strana má v zemích bývalého východního Německa.

Německé mainstreamové strany zkusily kolem AfD  vystavět "Brandmauer" tedy jakousi protipožární zeď či firewall, který má zabránit šíření „viru“ krajní pravice dál do společnosti a rozleptání liberální demokracie budované v Německu od konce druhé světové války. V praxi to znamená, že s nimi nespolupracují a vždy se snaží spojit síly tak, aby se AfD na různých úrovních nedostala k moci, i za cenu velkých kompromisů mezi rozdílnými demokratickými stranami. Například v Durynsku vyhrála v roce 2024 AfD zemské volby, ale ostatní strany se spojily, aby v zemi nevládla. Durynský Zemský úřad pro ochranu ústavy, který také funguje jako kontrarozvědka, stranu v zemi vyhodnotil jako prokázaně pravicově extremistickou a její představitele v čele s Björnem Höckem sledují tajné služby.

Na začátku září 2026 AfD vede v celostátních průzkumech. Tleská ji současná americká administrativa i Elon Musk. Je největší opoziční silou v Bundestagu a ve státě Sasko-Anhaltsko týden před volbami přesahují její preference 40 procent, zatímco vládnoucí CDU 23 procent. Pokud se voličské nálady potvrdí ve volbách tak by mohla strana poprvé sama vládnout v jedné ze zemí a začít budovat svou alternativní verzi Německa. Co by to mohlo v praxi znamenat? Čím se daří AfD oslovovat voliče a jaká ideologie probublává hlouběji pod fasádou, líbivými slogany kampaní? Nejen o tom mluví Tomáš Lindner v podcastu Zeitgeist, který spolu s fotografem Matějem Stránským sledoval několik dní čelní představitele AfD během kampaně v Sasku Anhaltsku včele s Ulrichem Siegmundem.

Reportáž najdete zde:

Respekt na cestě s lídry Alternativy pro Německo

S Josefem Šlerkou o „nedožitých“ narozeninách WWW, internetu a médiích v zajetí sociálních sítí, technologických gigantů a AI.

„World Wide Web je rozsáhlý projekt pro vyhledávání hypermediálních informací, jehož cílem je poskytnout všeobecný přístup k obrovskému množství dokumentů,“ psalo se na první webové stránce spuštěné 6. srpna 1991. Stál za ní britský informatik Tim Berners Lee, který vyvinul a rozjel web jako vedlejší projekt při práci v CERNu a poskytl ho zdarma celému světu.

Postupné globální propojení lidí s využitím počítačů a hypertextu podnítilo digitální revoluci, která změnila od základů to, jak komunikujeme a vnímáme svět. Web se stal všudypřítomnou internetovou pavučinou zprostředkovávající přístup ke stránkám s obrovským množstvím informací k níž jsme takřka neustále připojení, čím dál častěji s využitím chytrých telefonů. Pětatřicet let od spuštění prvních webů se už ovšem do velké míry vytratilo nadšení, idealismus a étos spjatý s počátky nebývalého informačního propojení lidstva.

Mýtická kybernetická síť pulzující toky jedniček a nul od člověka k člověku se postupně stala samozřejmostí a povstalo z ní velké množství nejrůznějších digitálních služeb, platforem a firem. Mnohé společnosti se ovšem posléze obrátily zády k některým z prvotních idejí a hodnot otevřeného webu a leccos podřídily maximalizaci zisku. Jak se i pod vlivem vyhledávačů, sociálních sítí, médií a posléze i velkých jazykových modelů proměnil zárodečný web z nějž vyrostly, v místy zahnívající prostor a síť, kde už dnes většinu provozu tvoří boti a AI agenti, a kde je svoboda internetu ohrožena na mnoha úrovních? Podle vynálezce webu ovšem ještě není pozdě na to ho opravit. Jak by se dal negativní vývoj zvrátit? Nejen o tom mluví semiotik, datový analytik a novinář se serveru Investigace Josef Šlerka, který vyučuje na Studiích nových médií na FF UK. 

 Foto: CERN

S Matoušem Horčičkou o šesti měsících války z pohledu Teheránu, proměně vládnoucích špiček režimu, skrytém ajatolláhovi a pomstě americkému prezidentovi.

Spojené státy a Írán v červnu uzavřely memorandum s lhůtou šedesáti dní, během nichž měly dojednat trvalé příměří. Ale brzy se ukázalo, že jde spíše o symbolický krok, který k mírové dohodě spíše nepovede. Lhůta v pondělí 17. srpna vypršela a válka podle všeho pokračuje.

Donald Trump v reakci uvedl, že íránský režim nedosáhne dohody jakou by si přál a dodal, že nesmí získat jadernou zbraň. Také zopakoval, že své tvrzení, že průliv má být americký. V rozhovoru pro Fox News následně uvedl, že by se Teherán měl vzdát a také pohrozil bombardováním Ománu, který s Íránem jedná o obnově komerční dopravy v Hormuzském zálivu.

Vysoký íránský představitel po vypršení termínu z memoranda sdělil agentuře Reuters, že Írán bude eskalovat napětí v Hormuzském průlivu i mimo něj a přejde do útoku, pokud Spojené státy během několika týdnů nesplní body z červnového memoranda. Íránská státní média také informovala, že Hormuzský průliv zůstane uzavřený, dokud USA podmínky nesplní.

Mělo čtrnáctibodové memorandum vůbec šanci na úspěšné dosažení míru? Kam po bezmála šesti měsících dospěla válka z pohledu režimu v Teheránu? Jak se za tu dobu proměnily vedení a cíle íránského režimu i represe uvnitř Íránu? Usilují o život amerického prezidenta, který kvůli potenciální hrozbě odletěl ze summitu NATO jiným letadlem? A jak důležitá je pro Írán vazba na Čínu? Nejen o tom mluví expert na Írán Matouš Horčička z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) v novém díle podcastu Zeitgeist se Štěpánem Sedláčkem.

Doporučujeme vaší pozornosti také:

Vzdorovitý, unavený, zoufalý, ale také plný naděje. Co odhalila cesta válečným Íránem (reportáž NYT)

Tajná operace Izraele: Jak chtěl Mosad naverbovat bývalého íránského prezidenta Ahmadínežáda

S Tomášem Brolíkem o prvních 100 dnech vlády strany Tisza, nové hlavě státu a mezích moci ústavní většiny v Maďarsku. Moderuje Štěpán Sedláček.

Maďarsku už přes tři měsíce vládné strana Tisza v čele s Peterem Magyarem, která má v maďarském parlamentu ústavní většinu. Premiér poměrně rychle mění pořádky, které v zemi 16 let budoval Viktor Orbán se svou stranou Fidesz. Mimo jiné zahájil přestavbu veřejnoprávních médií v nezávislé instituce a pomocí ústavních dodatků omezil funkční období politiků. U jednotlivých předsedů vlád na maximálně osm let ve funkci, což vylučuje návrát Orbána v roli premiéra. U poslanců pak jde o maximálně dvanáct let. Parlament také předčasně ukončil mandát prezidenta Tamáse Sulyoka a schválil vznik nového úřadu, který má prošetřit zneužívání veřejných prostředků a korupci. Na post hlavy státu Tisza posléze nominovala někdejšího předsedu nejvyššího soudu Andráse Baku.

Viktor Orbán a jeho příznivci mnohé z těchto kroků vnímají jako útlak a tyranii. Sledujeme bourání a znovuzakládání maďarského státu, budování spravedlivější demokracie nebo jde především o střídání politických garnitur a boj o moc? Jaké první přešlapy udělal nový premiér? Rychlé politické změny v Maďarsku rozebírá v novém díle Zeitgeistu zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt Tomáš Brolík se Štěpánem Sedláčkem.

Foto: Péter Magyar FB