V jubilejní 50. epizodě podcastu "Žít udržitelně" se setkáte s Oldřichem Němcem, zakladatelem společnosti Biobobo, který nám přiblíží svět kompostovacích toalet – inovativního řešení pro náš udržitelný domov. Oldřich začíná svým příběhem: „Hledal jsem práci, která mě bude víc naplňovat, protože jsem chtěl dělat něco, co má smysl pro přírodu a lidstvo.“ A ano, tam rozhodně problematika vylučování patří, na tom se shodneme, že?

V rozhovoru diskutujeme o tom, jak se daří kompostovacím toaletám v dnešní době. Oldřich k tomu říká: „Kompostovací záchody zažívají renesanci a čím dál větší podporu, protože dokážou vytvářet hygienický kompost bez patogenů,“ a vysvětluje, že příroda má nejlepší samočisticí schopnosti, a právě proto je přirozený kompostovací proces spolehlivě hygienický a také zachovává živiny nejlépe v porovnání s jinými (obvyklejšími) typy záchodů.

Olda detailně popisuje proces kompostování v toaletách Biobobo: „Výkaly padají do výstelky z pilin a přisypávají se dalšími pilinami, takže nevidíme výkaly, což je esteticky důležité a také to vysušuje výkaly a pohlcuje pachy.“  Oldřich zmiňuje i využití lidské moči: „Lidská moč je plná úžasných živin a do budoucna se řeší, jak ji využívat, aby se uzavřel koloběh živin.“ Věděli jste to? Co vy na to? Řešíte, že byste mohli rozumněji nakládat s vlastní močí?

Olda v rozhovoru sdílí své zkušenosti s kompostem ze svého spádového záchodu Clivus Multrum: „Když jsem po dvou letech vybíral kompost, voněl jako lesní půda a nebylo patrné, že by to byly výkaly. To je úplně úžasné.“ Zdůrazňuje obrovské výhody kompostovacích toalet oproti běžným splachovacím záchodům (kde povětšinou plýtváme pitnou vodou a splachujeme cenné živiny) nebo oproti tradičním kadibudkám s dírou v zemi (kde dochází spíše k anaerobnímu, hnilobnému procesu a produkci plynů jako je metan).

Ptám se také na veřejné vnímání kompostovacích a separačních toalet a možnost jejich využití ve městě: „Spousta lidí říká, že si přeje kompostovací záchod, protože ušetří za stočné...Jenže ono porovnat to finančně je velmi náročné.“ Během našeho rozhovoru zazní mnoho o kbelících, zásypech, kompostování, zápachu, separaci tekutého a tuhého, jak s tím či oním naložit. Je to vcelku věda, proto si rozhovor určitě poslechněte. Pro mnohem sofistikovanější a detailnější informace ale navštivte web Biobobo.cz. 

A dobrá zpráva na závěr nesmí chybět. Olda samozřejmě velmi věří v budoucnost kompostovacích toalet a tento svůj optimismus vtiskl i do motta společnosti Biobobo: „Budoucnost je v hajzlu, ale v kompostovacím." A tak se se mnou a Oldou těšte na světlou kompostovací záchodovou budoucnost. 

Kontakty na Oldu a nabídku jejich kompostovacích záchodů najdete ZDE. Co jsem tak pochopila a co je velmi klíčové, je vědět, co vlastně přesně chci... Hmmm, to se hodí i do dalších sfér našeho žití. :-)

Tentokrát jsem v podcastu Žít udržitelně přivítala Janu Kotoučkovou, zahradní designérku a eko poradkyni, která je považována za jednou z průkopnic permakultury u nás. Uslyšíte Janin příběh a její zkušenosti s permakulturou, ekologickým zahradničením a vzděláváním veřejnosti.

Jana hospodaří a zahradničí na svém pozemku na Vysočině, který rodina získala po restituci. Neustálým úsilím jej přetváří v přírodní permakulturní ráj. V rozhovoru popisuje vytváření remízků, práci s kameny, experimentování s různými typy záhonů, recyklování materiálů a zdrojů z pozemku a okolí, vytváření nejrůznějších struktur, které přispívají k biodiverzitě a estetice zahrady. Její přístup k zahradničení je velmi kreativní a intuitivní.

Jana se také věnuje studiu bylinkářství a vytváří směsi bylin pro různé účely, např. pro lepší spánek nebo nachlazení.

Od roku 2002 do roku 2020 organizovala Jana biojarmarky v Jihlavě, které přivedly regionální farmáře a bio zemědělce z okolí a spojily je s lidmi, kteří toužili nakupovat kvalitní potraviny. Tyto akce zahrnovaly také ukázky řemesel, divadlo pro děti a workshopy, což rozhodně přispělo k většímu rozvoji lokální ekonomiky a propojení komunity.

Jana se také pustila do promítání filmů pro veřejnost se zaměřením na ekologii, a s tím souvisejícími sociálními a ekonomickými aspekty. Vybrané filmy povětšinou kladou důraz na to, jak důležité je být v úzkém kontaktu s přírodou, na uvědomění si široké palety důsledků našich činů na životní prostředí a předkládají rovněž konkrétní řešení.

Jana dokonce organizovala i  výlety na bio farmy, kde si lidé mohli nakoupit čerstvé potraviny a ochutnat místní produkty, seznámili se s farmáři a způsobem jejich hospodaření. Patřila do týmu projektu "Skutečně zdravá škola", který propaguje zdravou výživu "od vidlí až po vidličku" a ekologické vzdělávání dětí.

Je až k neuvěření, jak jednotlivec jako je Jana dokáže vyburcovat ekologickému hnutí ve svém regionu. Jana si totiž moc dobře uvědomuje, jak důležité je environmentální vzdělávání rodin, sousedů, dětí a osvěta v oblasti udržitelnosti a pokorného vztahu k přírodě. Je inspirativním příkladem toho, jak lze spojit vášeň k přírodě s praktickými konkrétními kroky k její ochraně. Jany příběh ukazuje, že každý z nás může sehrát významnou roli v ochraně přírody ve svém regionu i širším okolí.

Jedinec není málo!

Proč je čas na odklon od ekonomie středního proudu? Můžeme žít spokojeně v ekonomice bez růstu HDP? Mohou alternativní ekonomické modely zachránit planetu a osud lidstva? Jaké konkrétní alternativní iniciativy mohou podpořit místní komunitu?

V 48. epizodě podcastu Žít udržitelně jsem měla tu čest diskutovat s RNDr. Naděždou Johanisovou, Ph.D., která je nejen renomovanou českou ekologickou ekonomkou, bioložkou, environmentalistkou, ale také váženou vysokoškolskou pedagožkou a spisovatelkou. Společně jsme se ponořily do tématu, které je pro nás všechny nesmírně důležité, ale zároveň pro běžného člověka (jako jsem já) ne úplně čitelné – zaměřily jsme se na nedostatky současného ekonomického systému.

Naďa otevřeně sdělila své kritické názory na ekonomii středního proudu a na neomezený ekonomický růst, který je považován za hlavní cíl moderních ekonomik. Upozornila na jeho negativní dopady na životní prostředí a společnost jako celek. Vysvětlila mi i, jak tento přístup vede k vyčerpávání přírodních zdrojů, ke zvyšování znečištění a sociálních nerovností.

Významnou součástí našich životů a dění ve společnosti je péče o děti, o seniory, dobrovolnická činnost a další nepeněžní elementy ekonomiky. Ty jsou ale v "mainstreamových" ekonomických modelech často opomíjeny, přestože mají obrovskou hodnotu. Tato hodnota není vždy vyjádřitelná v peněžních termínech, ale je zásadní pro udržení zdravé a funkční společnosti.

V průběhu rozhovoru jsme se také zaměřily na alternativní ekonomické modely, které nabízejí udržitelnější a spravedlivější přístup ke zdrojům, k přírodě, k lidem a k budování lokální ekonomiky. Diskutovaly jsme konkrétně o družstvech, komunitních projektech a dalších formách sdílení a spolupráce, které podporují místní ekonomiku a sociální soudržnost. Tyto modely kladou důraz, spíše než na neustálý růst a expanzi, především na sdílení zdrojů, participaci členů komunity a dlouhodobou udržitelnost, čímž představují životaschopnou alternativu k tradičním kapitalistickým strukturám.

Na závěr  vás srdečně zvu na nadcházející akci v Sedlčanech ve středu 20.11.2024 (od 18,00 hodin v místní knihovně), kde budeme s Naďou probírat podobná témata. Je to skvělá příležitost dozvědět se více o reálných příkladech z praxe a konkrétních krocích, které můžeme podniknout k podpoře udržitelné lokální ekonomiky. Tato akce slibuje být inspirativním setkáním pro všechny, kdo se zajímají o ekologii, sociální spravedlnost, "zelenou" a lokální ekonomiku. Věřím, že se s mnohými z vás uvidíme. 

Více informací o Nadě Johanisové a možnost ji kontaktovat najdete ZDE.

Podzimní chladné dny můžeme hravě zvládnout díky tradiční čínské medicíně. V této epizodě jsem si povídala s Marií Helen, která se zabývá nejen tradiční čínskou medicínou, ale také reflexologií, stravou podle 5 elementů i makrobiotikou. Studovala navíc japonskou masáž shiatsu a thajskou masáž, zajímá se o aromaterapii a bylinky. Marie v rozhovoru poskytla velmi konkrétní a praktické rady, jak se na podzim stravovat a jak se obecně připravit na chladnější období, včetně zimy. 

Pohodlně se uvelebte a vyslechněte velmi milý rozhovor s Pavlínou Židovou ze statku Adámek v Čelině. Pavlí se se mnou podělila o příběh rodinného statku, do kterého se přivdala v devadesátých letech 20. století a který má vcelku pohnutou historii, tak jako většina statků a šlechtických sídel v našich končinách. Statek byl po restituci navrácen rodině Adámků po dlouhém období komunistického "hospodaření".

Rodina převzala tehdejší chov prasat a kachen od předchozí garnitury. Ani jedno z toho se však z dlouhodobého pohledu neukázalo jako ekonomicky smysluplné, proto se s nadšením a začátečnickou naivitou, ale dobrým srdcem, vrhli na chov skotu. Pavlínce se tak splnila velká část jejího snu o ideálním životě na venkově. Z rozhovoru brzy pochopíte, že na statku se zaměřují na etické zacházení se zvířaty a ekologické hospodaření.

Pavlína poměrně barvitě popisuje pracný přerod zdevastovaného statku a přilehlých budov a pozemků v udržovaný rodinný podnik, který nyní dokonce oficiálně přechází na ekologické zemědělství. Zdůrazňuje důležitost humánního zacházení se zvířaty, osobní vztah ke každému zvířeti a odpovědný přístup k jejich životu a nakládání s nimi, až do posledního dechu každého kusu.

Kromě farmaření a produkce hovězího masa se statek otevírá i veřejnosti v oblasti kulturní a duchovní. Pavlína totiž s úctou následuje započatou práci manželovy maminky a láskyplně spravuje kapličku, ve které například začala pořádat koncerty se zaměřením na muzikoterapii. Toto celistvé ladění statku Adámek vytváří příznivé "podhoubí" pro propojování se s blízkými či vzdálenějšími sousedy a s lidmi, kterým záleží na vztahu k přírodě a kteří směřují své životy k větší udržitelnosti a toleranci všeho živého kolem nás.

Možná vás ani neudiví, že Pavlínka má mnoho dalších aktivit, ve kterých je výborná a cítí se v nich dobře. Krásně maluje, píše poutavý a upřímný blog www.chodimlesem.cz a nově navíc nabízí ajurvédské masáže, čímž saturuje svou celoživotní touhu pomáhat lidem a přispívá k celkové pohodě návštěvníků statku. Hmm, a to jsem zapomněla ještě napsat, že na statku se můžete i ubytovat, tudíž vaše děti si mohou zažít život s hospodářskými zvířaty.

Ptala jsem se Pavlínky i na vliv pandemie COVID-19. Potvrdilo se mi, že i pro statek Adámek pandemie přinesla zvýšený zájem o lokální produkty a přímý kontakt s farmáři. Pavlína a její manžel využili tuto neutěšenou dobu k posílení přátelských vztahů se zákazníky.

Produkce hovězího masa je těžká dřina, to asi tušíme i my, co jsme to ale nikdy nedělali. A tak i na statku Adámek začali postupně hledat řešení pro ubývající síly (k tomu se tedy hlásí pokorně Pavlí) a rozšířili prodej masa o možnost nákupu prostřednictvím inovativního řešení, v našem kraji dosud nevídaného, o nákup z Masomatu, což umožnilo lepší dostupnost a flexibilnější nabídku pro řadu stávajících i nových zákazníků. Až pojedete kolem, čerstvé domácí hovězí nesmíte minout. Platba kartou možná. 

Celkově z rozhovoru plyne, že kombinace zemědělství, etického přístupu ke zvířatům a udržitelnosti je možná a životaschopná. Pomyslnou třešničkou na dortu jsou pak d-uši hladící akce v kapličce, možnost rozjímání a procházení se po parku, rodinné ubytování v duchu agroturistiky, Pavlínky pestré obrazy a blažená pohoda po ajurvédské masáži. Takže, stavte se, statek Adámek v Čelině za to rozhodně stojí.

Více informací hledejte na www.statekadamek.cz a pro masožravé povede cesta rozhodně přes www.domacihovezi.cz.

Tvorba a aktivity Pavlíny Židové jsou na jejím vymazleném blogu www.chodimlesem.cz. Určitě ji také sledujte na Facebooku a Instagramu.

Ve 45. epizodě jsem měla skvělou příležitost si popovídat s Tomášem Hajzlerem o tom, jak v dnešní době zlepšit místní život, co to obnáší fungovat v rámci komunity a vlastně proč bychom měli usilovat o kvalitní sousedské vztahy. 

Tomáš píše a přednáší už téměř dvacet let o tématech nové práce, budoucnosti podnikání, výchovy dětí, vzdělávání, sousedství a místně ukotveném životě.

V této epizodě jsme probírali, jak důležité je zaměřit se na lokalizaci – podporovat místní podniky, sdílet zdroje, mít dostatek společných míst pro setkávání a třeba i pracovat v domovském regionu. V rozhovoru jsme zabrouzdali i k tomu, jak funguje současná ekonomika zaměřená na růst a jaký je rozdíl mezi tím, co nazýváme zaměstnáním, a skutečnou prací, která má smysl a naplňuje nás.

Řešili jsme i to, že relativně malé aktivity, jako sousedské akce nebo společné lokální projekty, mohou přispět k odolnosti komunity, pocitu domova, nebo zmenšení pocitu osamělosti, a tím zlepšit náš každodenní život i přispět k celkovému zdraví.

Ať už jde o to, jak se lépe propojit s lidmi kolem nás, nebo o to, jak udržet místní zdroje "živé", věřím, že si v téhle epizodě najdete spoustu inspirace.

Díky, že posloucháte, a dejte mi vědět, jak u vás fungují sousedské vztahy! 😊🎧

Vše zásadní o Tomáši Hajzlerovi najdete na jeho WEBU a nezapomeňte odebírat jeho ZPRÁVY ZE ŽIVOTA.

V dnešní době, kdy se stále více lidí zajímá o udržitelný životní styl a ekologické hospodaření, je inspirativní slyšet příběhy těch, kteří se rozhodli žít v souladu s přírodou. Jedním z takových příběhů je i ten Zuzany Lavičkové a její rodiny. V této epizodě Zuzka sdílí své bohaté zkušenosti a postupný duševní vývoj, který vedl k rozhodnutí změnit životní styl, utéci z města a ponořit se do venkovského života.

Hledání ideálního místa pro rodinu

Zuzana a její manžel se rozhodli opustit městský život a hledat místo, kde by mohli žít v souladu s přírodou. Po dvou letech cestování a vnitřní transformace našli ideální farmu v Leleticích, a ač byla v dezolátním stavu, cítili, že má rozhodně potenciál stát se jejich vysněným domovem. Po deseti letech tvrdé a kretivní práce se Lavičkovým podařilo vytvořit krásný prostor, který nyní slouží jako ekologická farma, multifunkční místo pro setkávání a ukázková permakulturní zahrada.

Regenerace půdy, permakultura

Rodina se věnuje chovu asi 70 ovcí a také několika krav. Společně se snaží regenerovat půdu, která byla dříve využívána konvenčním zemědělstvím. Zaměřují se na metody, které podporují zdravý půdní život a zlepšují kvalitu půdy. Nepoužívají pesticidy, ani chemická hnojiva, která mohou poškodit půdu a životní prostředí.

Jedním z klíčových prvků rodového statku je přírodní zahrada, která byla vybudována v souladu s permakulturní principy. Zuzka navrhla zahradu tak, aby byla pestrá, podporovala biodiverzitu, zlepšovala mikroklima kolem statku a inspirovala návštěvníky k vytváření vlastních přírodních zahrad. Zuzka také zdůrazňuje důležitost kompostování a využívání organických zbytků, např. z kuchyně, které se pak vracejí zpět do půdy. 

Festival Setkání v srpnu a další aktivity

Letos jsem navštívila festival Setkání, který pořádají manželé Lavičkovi vždy v srpnu ve Stodole Jamky, a byla jsem ohromně nadšená. Na festivalu jsem si zacvičila jógu, tančilo se, fermentovali jsme zeleninu, malovali akvarel přírodními barvami, zpívali jsme a užívali si dobrot od lokálních výrobců. Festivalem proudila neuvěřitelně pohodová atmosféra ideální pro sdílení inspirace, pro zastavení se a užívání si "teď a tady". Festival se zaměřuje také na zdravý životní styl, podporu místních tvůrců a inspiruje osobními příběhy k pozitivním změnám.

Autenticita a rovnováha v životě

Zuzka se v našem rozhovoru zamýšlí nad tím, jak se její životní styl a hodnoty vyvíjely v průběhu let. Snaží se najít rovnováhu mezi svými ideály a realitou každodenního života, a za zkušenosti se už vyhýbá přísným pravidlům a dogmatům, která by ji mohla zahlcovat a stresovat. Přeje si žít v harmonii s přírodou a citlivě respektovat její cykly.

V závěru říká, že "nejdůležitější je zůstávat v srdci, být k sobě pravdiví a autentický. Když jsme k sobě pravdiví, jsme spokojení a nemůžeme vytvářet zlo." Její příběh budiž inspirací pro všechny, kteří uvažují o změně svého přístupu k životu a kteří se chtějí více napojit na matku přírodu.

Vše o Zuzce Lavičkové, o Stodole Jamky, o její permakulturní zahradě a o festivalu Setkání se učitě dozvíte z webu www.zuzanalavickova.com, kontaktovat můžete Zuzku také na Facebooku nebo IG jako Nespoutanou zahradnici.

Denisa Šimlová je skutečná královna kvašení a také vášnivá sběračka jedlých divokých darů přírody. O tom jsem se přesvědčila ve 43. epizodě podcastu Žít udržitelně. Denisa ochotně a trpělivě v našem rozhovoru nasdílela své bohaté zkušenosti a tipy na kvašení, které jsou tím pádem nyní k dispozici i pro vás - v podrobné a praktické audio formě.

Jak se Denisa dostala ke kvašení, neboli fermentaci

Tipy pro začátečníky v kvašení, které se Denise osvědčily:

Výhody kvašení

Fermentování podle sezóny

Vyvrácení mýtů o kvašení

Jak se vyhnout neúspěchům při kvašení:

• Používejte čisté nádoby: Zavařovací sklenice jsou ideální. A je do nich dobře vidět.

Inspirace a trendy v kvašení

Denisa ráda sleduje na sociálních sítích Pascala Baudara, který se specializuje na fermentaci, tradiční pokrmy, stravu z divokých darů přírody. Oceňuje jeho vizuální cit a krásné fotografie, které inspirují k experimentování s kvašením. Pascal má zajímavý přístup k sběru a zpracování surovin. Říká, že při sběru ingrediencí si můžeme uchovat naše vzpomínky na zážitky spojené s danou surovinou a mít je převtěleny do pokrmu, který jsme z nasbíraných ingrediencí vytvořili. Až budeme kvašený pokrm jíst, zážitek se nám vybaví, bude s námi.

Aktuální kvašení a oblíbené kombinace

Denisa se věnuje kvašení podle sezóny a dostupnosti surovin. Letos se například více věnuje bezinkám a připravuje kvašené bezinky, také například sušené třešňové olivy. Pravidelně a moc ráda dělá kimči, přičemž se snaží používat sezónní a divoké varianty darů přírody.

Oblíbené dobroty:

Kimči z mangoldu a cuket: skvělá sezónní varianta.

Omáčky a pasty s kdoulemi: ideální pro podzimní jídelníček.

Jak si připravit oxidované čaje

Zajímalo mě, zda je oxidace čajů složitá pro začátečníky jako jsem já. Denisa mi vysvětlila, že to není tak složité, jak se to může zdát. Proces zahrnuje nejprve zavadnutí listů, mechanické narušení listů nebo květů (hnětením, válečkováním), aby se uvolnily chutě, a poté se nechají zapařit / oxidovat a následně se usuší. Denisa doporučuje vyzkoušet různé bylinky a květy, přičemž zdůrazňuje, že mladé listy bývají chutnější.

Medicinální houby Denisu fascinují

Denisa se také věnuje sběru medicinálních hub, které rostou v české přírodě. Zmiňuje, že houbová sezóna je dynamická a nedá se tvrdit, že někdy začíná nebo končí. I u nás lze nalézt léčivé houby - např. reishi (neboli lesklokorka), čagu, hlívu a výborný je i sírovec, který chutná jako kuřecí maso. Zpracování může být tradiční, jako je sušení či mražení, ale dají se z hub udělat i houbové jerky. Sama jsem ochutnala od Denisy výborné jerky z hlívy.

Závěrem...

Denisa shrnuje, že kvašení by mělo být o radosti a experimentování. Je důležité si užívat proces samotný a najít si vlastní cestu a chutě, které člověka budou bavit. Pokud máte zájem o více informací, navštivte její webové stránky https://www.divozenkavkuchyni.cz/ nebo sledujte Denisu alias Divoženku v kuchyni na sociálních sítích FB a IG. 

Do 42. dílu podcastu dorazila Petra Jelínková, facilitátorka udržitelných workshopů a IT expert. Hovořila jsem s Petrou především o hravém workshopu Klimatická mozaika (Climate Fresk), který se zaměřuje na příčiny a následky klimatické změny. Petra v rozhovoru vysvětluje vznik, průběh a cíle tohoto workshopu, který využívá interaktivní deskovou hru pro vzdělávání účastníků a podporu týmové spolupráce a diskuze.

Klimatická mozaika byla vytvořena v roce 2015 francouzským pedagogem. Workshop se stal velmi úspěšným, což vedlo k založení neziskové organizace Climate Fresk v roce 2018. Workshop trvá tři hodiny, je apolitický a vychází z vědeckých faktů IPCC. Účastníci pracují s 42 kartami, aby pochopili komplexní klimatický systém. Petra na tomto interaktivním stylu vzdělávání oceňuje hlavně otevřenou diskuzi a sdílení názorů.

Petra popisuje pozitivní reakce účastníků, kteří si sladí terminologii a nacházejí společný jazyk. Ve firemním prostředí může být přítomen skepticismus, ale workshop se ukazuje jako efektivní nástroj pro vzdělávání i v tomto prostředí. Petra se často střetává s tím, že účastníci podceňují např. vliv zemědělství na klima a klade důraz na vytváření firemních strategií udržitelnosti.

Zájemci mohou sledovat oficiální stránky neziskovky CLIMATE FRESK a přihlásit se na workshopy. Je možné stát se facilitátorem po absolvování workshopu a tréninku. Petra věří, že sdílení znalostí a názorů je klíčem k pozitivním změnám v boji proti klimatické změně.

Petru Jelínkovou můžete kontaktovat přes PROJECT FENIX. Také mrkněte na Facebook nebo LinkedIn , ať máte přehled o aktuální dění a termínech českých workshopů.