Život jako výzva

Srdeční arytmie a následný kolapsy mě už několikrát přivedly až na samou hranici života a smrti, kdy jsem musel být oživovanej a jen štěstím jsem se vrátil zpátky.

Dvanáct let postupného srdečního selhání mi zase ukázalo, jaký je to umírat a sáhnout si na absolutní fyzický dno.

Díky tomu vím, jaký je to v životě končit. Díky spoustě náhod a transplantaci srdce zase vím, jaký je to dostat v životě druhou šanci.

A proto dneska můžu mluvit nejen o tom, jaký to umírat a sáhnout si na dno. Ale hlavně o tom, co vám podobná zkušenost může dát do života a jak to udělat, abyste se stejně jako já konce už bát nemuseli...

Máte občas pocit, že v něčem úplně selháváte, že je toho na vás moc a vy nevíte jak dál - zkrátka, že nezvládáte svůj život? Pak věřte, že v tom zdaleka nejste sami.

Tohle občas zažívá většina z nás. I ti, kteří jsou navenek úspěšní, sebevědomí a vy si myslíte, že se jim všechno daří podle jejich představ. Není to tak. I oni tyhle stavy zažívají. Takže co si takhle připustit, že i vy svůj život drtivou většinu času zvládáte, i když můžete mít často opačný pocit. Protože tak to pravděpodobně je.

V tomhle díle se dozvíte, co dělat, když na vás taková krize přijde. Podělím se s vámi o pár praktických tipů, které vám mohou pomoci se z těchto nepříjemných stavů dostat. Není totiž nic horšího než v nich dlouhodobě zůstávat.

Rozchod, rozvod, zlomený srdce nebo prostě jen konec vztahu. Je jedno, jak se to nazve, ale když to nechcete nebo nečekáte, sakra to bolí. S mojí kamarádkou Nelou jsme si v tom to díle velmi otevřeně popovídali o tom, jaké to pro nás bylo projít si těžkým rozchodem a především, co nám pomáhalo se s tím vyrovnat a jít dál.

A věříme, že pokud si někdo z vás něčím podobným prošel nebo právě prochází, sdílení naší zkušenosti mu může pomoci. Minimálně alespoň pomoci získat pocit, že to stejně nakonec dopadne dobře a vy se v životě budete moci posunout dál…

Péče o duševní zdraví je něco, o čem se ve společnosti stále dost nemluví.

V dnešním podcastu jsme se tak s mým hostem, Petrou Kejklíčkovou, velmi otevřeně pobavili o naší osobní zkušenosti s terapií i o tom, jak náročný (ale očistný) to je, když se postavíte svým strachům, fobiím a traumatům čelem.

Nemusíte být nutně blázen, abyste mohli vyhledat odbornou pomoc. Svý niterní trable má totiž každej z nás, a rozhodně není ostuda, že s nimi občas potřebujeme pomoct...

Koukáte rádi na porno? Já jo. Dokonce jsem ho měl tak rád, že jsem si na něm vypěstoval docela slušnou závislost. Jak jsem se s ní popral? Co na tuhle problematiku říkají odborníci a proč většina kluků nevydrží bez porna déle než týden? Tak o tom si dneska povíme...

Dokázali byste za měsíc napsat celou knížku? Že nevíte? Já to taky nevěděl. A proto mě lákalo to zjistit.

Jak to dopadlo, kolik je 50 000 slov vlastně stránek a co jsem u toho o sobě jako člověk, který nikdy nenapsal nic delšího než školní sloh, zjistil? To se za chvíli dozvíte…

Zajímá vás, proč v testu základních znalostí o světě odpovídáme v průměru hůř než šimpanzi?

Odpověď najdete v knize Faktomluva od Hanse Roslinga, která na základě veřejně dostupných dat a osobních příběhů pojednává o tom, proč se tak často mýlíme v pohledu na svět a proč jsou věci ve skutečnosti lepší, než vypadají.

Připraveni otestovat svůj světonázor a pokusit se změnit svůj zaběhlý pohled na svět? Připraveni porazit šimpanze? Tak do toho...

Být chlap na rodičovský je hodně diskutovaný téma. Někdo říká, že by si to měl zkusit každej chlap, jiný zase, že je to záležitost jenom matek.

No a protože já jsem na rodičovský byl, a dokonce se trochu citím i jako chlap, tak si myslím, že k tomu mám co říct.

V tomhle díle se dozvíte, jak náročný, krásný a intenzivní to bylo, co mi to dalo, v čem jsou třeba tátové lepší než mámy a taky proč si myslím, že to zdaleka není pro každýho chlapa...

Dal jsem si výzvu dát každej den 100 kliků po dobu 30 dní.

Proč jsem takovou (z hlediska cvičení) blbost dělal? Protože věřte nebo ne, takovýhle výzvy nejsou o klikách, ale úplně o nečem jiným....

Už jste si někdy dávali studenou sprchu? Nebo se dokonce ponořili do vody pod ledem? Já už jo.

Ačkoliv k tomu nemám vůbec žádný předpoklady (naopak, moc lidí po transplantaci to asi nedělá), tak jsem to dal. A stálo to za to! Otužování mi totiž dává spoustu energie, zbavilo mě 1005 zdravotních problémů a zlepšilo mojí sebedisciplínu. Ale to není všechno. Taky se díky tomu cítím šťastnejší, vyrovnanější a moje psychická odolnost šla celkově nahoru. To zní dobře, ne?

Ale nebylo to hned. Od těch studených sprch až po ledovou vodu vedla víc než roční cesta. A právě o ní se tu s váma chci podělit. Protože když to zvládne někdo jako já, můžete to zvládnout taky. :)