styl oblékání – způsob, jak se oblékáme, můžu mít hrozný nebo dobrý styl oblékání

Nerada nakupuju. Nerada kupuju cokoli kromě knih a dárků. Ale hlavně nerada kupuju oblečení. A proto jsem ráda, když mi nové šaty nebo tričko vybere partner. Jsem jako moje maminka – když jsem byla asi o 15 let mladší, moje maminka změnila styl oblékání. Změnila i účes a začala se oblékat jako mladší generace. Ale protože moc nevěděla, co si může dovolit nosit, potřebovala moji pomoc. A tak jsem jí často kupovala oblečení jako dárek k svátku, k narozeninám nebo k Vánocům. A ona byla nesmírně spokojená.

Oblečení je něco, co z nás dělá nás. Říkáme, že šaty dělají člověka. Tak, jak vypadám, tak mě lidi vidí, soudí a hodnotí. Určitě znáš experimenty, kdy ten jeden a stejný člověk byl oblečený jako manažer, o hodinu později jako bezdomovec a lidé se k němu pokaždé chovali jinak. Myslím si, že to, jak vypadáme, je důležité především pro nás. Musíme se cítit dobře v tom, co nosíme. A můžeme klidně každý den nosit to stejné. Už sis taky někdy pořídil(a) dvě trička nebo dvoje stejné kalhoty jen proto, že prostě byly fakt super pohodlné a příjemné?

Já a oblečení,… To je otázka. Jak už jsem říkala, nerada ho kupuju. A proto musím občas zašít díry, které se objeví. Ale zase (on the contrary) ráda šiju. Během první korona krize jsem si ušila sukni a roušku. A ta rouška ladila se sukní. Když jsem byla malá, maminka často šila, protože bylo těžké sehnat hezké oblečení. A protože maminka měla ráda barvy, odjakživa jsem nosila barevné oblečení. Pamatuju si, že nám maminka jedou ušila kraťasy. A když říkám “nám”, myslím tím mně, bratrovi i tatínkovi. Takže jsme všichni tři měli stejné červeno-černo-zeleno-modro-oranžové kraťasy. Byli jsme jak bratři v triku, ale v triku, ale bratři v kraťasech. Mimochodem, Bratři v triku je české filmové studio, které produkovalo animované filmy jako Bob a Bobek, Krteček nebo dokonce i Tom a Jerry.

A jaké oblečení nosím nejraději? Mám ráda volné pohodlné oblečení. V létě nosím většinou sukni (mám asi 5 sukní), tílko nebo tričko a sandálky. Taky ráda nosím ponožkobotky (neboli Skinners) a nebo chodím úplně naboso/bosa, ale jenom mimo město. Na podzim a v zimě ráda nosím šaty (mám asi patery nebo šestery šaty), přes to volnou mikinu a kolem krku šálu. K šatům samozřejmě legíny. Nesnáším silonky! Jsou hrozně nepohodlné a škrtí. Nemám ráda, když mě cokoli škrtí nebo škrábe. Když je chladno nebo zima, nosím boty na podpatku (ale jenom na malém podpatku, neumím chodit na vysokých podpatcích) a samozřejmě ponožky. Každý druhý den se mi stane, že mám každou ponožku jinou. Tobě taky? Moje maminka má takovou teorii – v pračce žije ponožkožrout. To je taková malá příšera, která žere ponožky. A proto vždy, když dáš do pračky například 20 špinavých ponožek, za tři hodiny je tam už jen 19 ponožek. Protože ponožkožrout měl hlad!

Tak, to bylo oblečení, které nosím často a které nosím ráda. Ale co mám na sobě zrovna teď? Teď mám na sobě pohodlné šedé legíny, které mají asi 189 děr (jedna díra, ale pět a víc děr), takže legíny nemají jenom jednu díru, ale mají 189 děr. Potom mám teplé huňaté ponožky, protože je ráno a je docela zima. Potom mám na sobě modré tričko a přes to růžovou mikinu. No jo, jsem blondýna.

Doufám, že se ti dnešní epizoda líbila. Mrkni se na www.slowczech.com, přihlaš se k odběru newsletteru slowczech, dostaneš gramatický dárek. A nebo se podívej do e-shopu, kde jsou ebooky zdarma nebo za poplatek. Ale hlavně poslouchej dál slowczech. Protože listening is crucial. Pasivní input je důležitý, jestli chceš mít lepší češtinu.

The post (185**) Eliška: Jaké oblečení rád(a) nosíš? appeared first on slowczech.