Třetí díl ze seriálu Ježíšových zázraků z Janova evangelia - uzdravení syna královského služebníka.

V tomto příběhu je také důležité, kdo uvěří v Ježíše a v zázraky. Setkáváme se zde s větou, že prorok nemá vážnost ve své vlasti. Na jaké straně stojíme my? Potřebujeme zázraky abychom uvěřili? Nebo věříme navzdory?

Jan 4,43-54

 Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje.

Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnost ve své vlasti.

Když přišel do Galileje, Galilejští jej přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili.

Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde předtím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen.

Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který byl už blízek smrti.

Ježíš mu odpověděl: „Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvěříte.“

Královský služebník mu řekl: „Pane, pojď, než mé dítě umře!“

Ježíš mu odpověděl: „Vrať se domů, tvůj syn je živ!“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.

Ještě když byl na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: „Tvůj syn žije.“

Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu začalo dařit lépe. Odpověděli mu: „Včera hodinu po poledni mu přestala horečka.“

Tu otec poznal, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je živ.“ A uvěřil on i všichni v jeho domě. –

Toto druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.