Bedřich se zamýšlí nad významem Vánoc v dnešní době. Nevymizel dnes už ten pravý důvod - narození Ježíše - z Vánoc? A vůbec celkově ze života dnešní společnosti? Co se stane, když vyškrtneme Boha z Vánoc?

Mt 1, 18 - 24

18 S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi. Dříve než se sešli, zjistilo se, že je těhotná z Ducha Svatého. 19 Její muž Josef byl spravedlivý, ale nechtěl ji vystavit hanbě; rozhodl se propustit ji tajně. 20 Když to rozvážil, hle, Pánův anděl se mu ukázal ve snu a řekl: “Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou ženu; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. 21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.” 22 To všechno se událo, aby se naplnilo, co bylo řečeno od Pána skrze proroka: 23 "Hle, ta panna otěhotní a porodí syna a dají mu jméno Immanuel", což v překladu znamená: "Bůh s námi." 24 Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu nařídil Pánův anděl, a přijal svou ženu. 

V dnešní přehlcené době, kdy kolem sebe slyšíme tisíce různých názorů, je těžké zaslechnout Boží hlas. A v Bibli se píše, že máme připravit cestu pru Pána. Jak v dnešní době plné informačního šumu lidem a sobě přiblížit Pána?

Mt. 3, 1 - 3

1 V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal lidem, kteří za ním přicházeli na Judskou poušť: 2 „Obraťte se od svých hříchů k Bohu, protože přichází jeho vyvolený král.“

3 O Janovi prorok Izajáš předpověděl:

„Z pouště zazní hlas: Připravte cestu pro Pána a odstraňte všechny překážky.“Janovi prorok Izajáš předpověděl:

Iz. 40, 3 - 5

3 Slyšte! Někdo volá: Připravte a vyrovnejte na poušti cestu pro Hospodina, svého Boha!  4 Zaplňte všechna údolí a snižte všechny kopce a hory. Vyrovnejte každou nerovnost a z rozeklaných míst udělejte pláně. 5 Potom se zjeví Hospodinova sláva a celé lidstvo ji společně uvidí. Vždyť to vlastními ústy oznámil sám Hospodin. 

Pokračování série knihy Jakuba.

Jakubův pohled na realitu, kdy nám neukazuje život přes růžové brýle, ale narovinu nám říká, že v životě budeme mít problémy. Nabízí nám ale taky řešení, jak se k problémům - jako lidé, kteří věří v Boha - máme postavit.

Jakub 1, 5 - 8

5 Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad! 6 Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. 7 Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane – 8 člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý.

Jakub 1, 9 - 12

9 Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení 10 a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ. 11 Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.

12 Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. 

Je normální, že se nám někdy nedaří a nemáme se dobře. Je normální, že s námi někdy lidé kolem nás nesouhlasí a štve nás to. I Ježíšův bratr Jakub to znal. Jak reagoval on? Co o tom napsal?

Jakub 1, 19 - 21

Víte to, moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. 20 Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí. 21 Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.

Jakub 1, 22 - 24

22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe. 23 Neboť jeli někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář; 24 podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.

Jakub 1, 25

25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání.

Asi každý by dokázal říct alespoň větu, kdo je Ježíš. Nebyla by to asi jen jedna jeho vlastnost, kterou bychom zaslechli. Dnes se David v kázání zaměřuje na jeden Ježíšův výrok, kde vysvětluje kým vlastně je. Ježíš o sobě mluví jako o světle. Co to ale prakticky znamená? Proč se tak nazval? Jak to chápali v té době jeho posluchači a jak to můžeme pochopit my?

Jan 8, 12 - 14 (B21)

Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“ Farizeové mu namítli: „Svědčíš sám o sobě, tvé svědectví neplatí.“ Ježíš jim odpověděl: „Ačkoli svědčím sám o sobě, mé svědectví platí, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud přicházím ani kam jdu.

Jan 9, 1 - 4 (B21)

Když procházel kolem, všiml si člověka slepého od narození. Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl: „Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky. Já musím dělat skutky Toho, který mě poslal, dokud je den. 

Jan 9, 4 - 7 (B21)

Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Když to řekl, plivl na zem, udělal ze slny bláto a pomazal mu jím oči. Potom mu řekl: „Jdi se umýt do rybníka Siloe“ (což se překládá Poslaný). Odešel tedy a umyl se, a když přišel, viděl.

Jan 8, 12 (B21)

„Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“ 

Poslední díl výkladu knihy Nehemiáš. Je jasně daný fakt, že náš život někdy skončí a budeme souzeni. Jak se vypořádáváme s touto myšlenkou? S posledním soudem jde ruku v ruce i milost. Ale do jaké míry? A jaký je vztah mezi vírou, skutky a milostí?

Neh 3, 28 - 31

Od Koňské brány dál opravovali kněží, každý naproti svému domu. Za nimi opravoval naproti svému domu Imerův syn Sádok a za ním opravoval Šekanjášův syn Šemajáš, strážce Východní brány. Za ním opravoval další úsek Šelemjášův syn Chananjáš a Salafův šestý syn Chanún; za ním opravoval Berekjášův syn Mešulám naproti své komůrce.  Za ním opravoval Malkijáš, jeden ze zlatníků, až po dům chrámových nevolníků a obchodníků, naproti Strážné bráně, k přístřešku na nároží.

J 3, 16

Bůh tak miloval svět, že dal svého syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

2K 5, 10

Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.

Ř 8, 1

Není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.

1Kor 3, 8 - 15

Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.

Radovat se, když máme zrovna den blbec, nám může přijít jako nereálný úkol. A prožívat pokoj, když se nám nedaří a máme zrovna pocit, že procházíme nějakou životní bouřkou, je snad nadlidský úkol. Jak to tedy máme chápat, když v Bibli čteme, že se vždycky máme radovat?

Filipským 4, 1 - 7

Jak vás miluji, jak po vás toužím, bratři moji! Jste mou radostí a korunou! Takto tedy stůjte v Pánu, milovaní. Prosím Evodii a prosím Syntychu, aby měly stejné smýšlení v Pánu. Ano, prosím i tebe, věrný spojenče, abys jim pomáhal. Bojovaly přece za evangelium spolu se mnou, s Klementem a s mými dalšími spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života.

Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!

Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko.

O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete.

O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Tentokrát se Bedřich zamýšlí nad požehnáním. Co vlastně požehnání je a jestli ho vnímáme ve svém životě. Co se stane s požeháním, které máme, když si ho necháme pro sebe?

 Gen 12, 1 - 3

1 Hospodin Bůh řekl Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu.

 2 Učiním z tebe veliký národ a požehnám ti.

 Zjednám ti veliké jméno a budeš požehnáním.

 3 Požehnám těm, kdo ti žehnají,

 a toho, kdo ti zlořečí, prokleji.

 Všechny rodiny země

 dojdou požehnání v tobě.“

V dalším pokračování série o Davidovi se František zamýšlí nad příběhem Davida, který vydá příkaz sečíst lid. Bůh se opravdu hodně naštve a přichází krutý trest. Jak si poradit s texty Bible, kterým nerozumíme? Jak pochopit Boha, jehož krutosti v Bibli mnohdy nerozumíme?

1. Paralipomenon 21

Proti Izraeli povstal satan a podnítil Davida, aby sečetl Izraele. 

David poručil Jóabovi a předákům lidu: „Jděte, spočítejte Izraele od Beer-šeby až k Danu a podejte mi zprávu, chci znát jejich počet.“ 

Jóab králi namítl: „Nechť Hospodin zvětší svůj lid třeba stokrát. Což nejsou ti všichni, králi, můj pane, služebníky mého pána? Proč to chce můj pán jistit? Proč se má Izrael provinit?“  Královo rozhodnutí bylo však pro Jóaba nezvratné. Jóab vyšel a prošel celý Izrael. Pak přišel do Jeruzaléma. 

Jóab odevzdal Davidovi celkový součet lidu: Všeho Izraele bylo jeden milión a sto tisíc mužů schopných tasit meč a Judy čtyři sta sedmdesát tisíc mužů schopných tasit meč.  Léviho a Benjamína do nich Jóab nezapočítal, neboť královo rozhodnutí pokládal za ohavnost. 

Byla to zlá věc i v očích Božích, proto Bůh Izraele ranil.  

David volal k Bohu: „Velmi jsem zhřešil, že jsem učinil tuto věc. Nyní přenes prosím vinu svého služebníka, neboť jsem si počínal jako velký pomatenec.“  

Hospodin promluvil ke Gádovi, Davidovu vidoucímu:  „Jdi a promluv k Davidovi: Toto praví Hospodin: Chystám na tebe trojí. Jedno z toho si vyber a já tak s tebou naložím.“

Gád přišel k Davidovi a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Zvol si: Tři roky hladu, nebo tři měsíce být ničen protivníky a stíhán mečem nepřátel, anebo po tři dny Hospodinův meč, totiž mor v zemi, a Hospodinův anděl bude šířit zkázu po celém izraelském území. Nuže tedy, co mám vyřídit tomu, který mě poslal?“

David Gádovi odvětil: „Je mi velmi úzko. Nechť prosím upadnu do rukou Hospodinu, neboť jeho slitování je přenesmírné, jen ať nepadnu do rukou lidských.“

Hospodin tedy dopustil na Izraele mor. I padlo z Izraele sedmdesát tisíc mužů. 

Bůh vyslal k Jeruzalému anděla, aby v něm šířil zkázu. Ale když šířil zkázu, Hospodin shlédl a pojala ho lítost nad tím zlem. Řekl andělu, jenž šířil zkázu: „Dost! Již přestaň!“ Hospodinův anděl stál právě u humna Ornána Jebúsejského.

David se rozhlédl a uviděl Hospodinova anděla, jak stojí mezi zemí a nebem. V ruce měl tasený meč, napřažený na Jeruzalém. David a starší, zahalení v žíněná roucha, padli tváří k zemi. 

David volal k Bohu: „Což jsem sčítání lidu nenařídil já sám? Já sám jsem zhřešil, já sám jsem se dopustil takového zla! Co však učinily tyto ovce? Hospodine, můj Bože, buď tedy tvá ruka proti mně a proti domu mého otce, jen ať ta pohroma nestíhá tvůj lid!“

Hospodinův anděl nařídil Gádovi, aby Davidovi řekl: „Ať David vystoupí a vystaví Hospodinu oltář na humně Ornána Jebúsejského.“ 

David vystoupil podle Gádova slova, jež promluvil v Hospodinově jménu.

Biblický příběh o Ježíši a samařské ženě je poměrně známý. Nám na něm nepřijde nic divného. Ale v tehdejší době to byla zcela skandální situace. Ježíš - Žid - mluví se samařským člověkem, a ještě k tomu se ženou?! Aby toho nebylo málo, celý rozhovor má trošku jiný význam, než který můžeme většinou v církevní tradici slýchat. Poslechněte si svěží pohled Leslie na tuto biblickou pasáž.

Jan 4, 7-26

„Dej mi napít.“ 8 (Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit jídlo.)

9 Samařská žena se ho zeptala: „Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku, o nápoj?“ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.)

10 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít,‘ žádala bys ty jeho, a dal by ti živou vodu.“

11 „Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,“ namítla žena, „a studna je hluboká. Odkud vezmeš tu živou vodu? 12 Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal? On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek.“

13 „Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit,“ odpověděl Ježíš. 14 „Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“

15 „Pane, dej mi tu vodu,“ řekla žena, „ať už nežízním a nemusím sem chodit čerpat.“

16 „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem,“ řekl jí Ježíš.

17 „Nemám muže,“ odpověděla žena. „To jsi řekla pravdu, že nemáš muže,“ řekl jí Ježíš. 18 „Měla jsi totiž pět mužů a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“

19 „Pane, vidím, že jsi prorok,“ odpověděla žena. 20 „Naši otcové uctívali Boha na této hoře, vy ale říkáte, že místo, kde se má uctívat, je v Jeruzalémě.“

21 „Ženo,“ řekl jí Ježíš, „věř mi, že přichází chvíle, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. 22 Vy ani nevíte, koho uctíváte; my víme, koho uctíváme, protože spása vyjde z Židů. [a] 23 Přichází chvíle, a už je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. 24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“

25 Žena odpověděla: „Vím, že přijde Mesiáš“ (který je nazýván Kristus). „Až přijde, vysvětlí nám všechno.“

26 „To jsem já,“ řekl jí Ježíš