Máme pocit, že bychom měli žít v rovnováze. Ve skutečnosti bychom byli v tomto stavu nehybní, bez života. Nikoli rovnováha jako cíl nás posiluje, ale cesta k rovnováze. Vyvažování a životní pohyb. O rovnováze v životě člověka a třech životních pohybech...

Nejen řeč těla, ale taky řeč prostoru a řeč času jsou starou a neoddělitelnou součástí komunikace. Když jsme o ně ochuzeni, nemusíme jen vyhlížet světlo na konci tunelu, můžeme vymýšlet metody obchvatu. Jde to.

Více než kdy jindy teď kolem sebe vidíme mnoho lidí, kteří pomáhají druhým. Pomáhat je přirozené a vidíme to už u dětí. Pomáhání ale má dvě strany mince. Obě jsou v podstatě stejně přínosné, jen se liší způsob jejich užití.

100 bábovek a babičky na motorkách. Jaké to je vžít se do pocitu jiných? Pocitů, které nám nejsou vlastní? Dokážeme přijmout, že i naši nejbližší mohou být trochu jinak pestrobarevní, než jsme my?

Součástí komunikace je naslouchání. Ve třídách, kde mají více hudební výchovy, jsou děti empatičtější. I obtíže současného dorozumívání přes digitální technologie nás možná mohou učit lépe naslouchat. Adriana Sychrová je vysokoškolská pedagožka a sociální pracovnice. Učí sociální práci, sociální politiku a sociální pedagogiku na Univerzitě Pardubice. Věnuje se tématu rodiny a náhradní rodinné péče.

Když jsou všichni lidi takoví, kdo jste tedy vy? Můžeme lidi vidět barevné - dobré a laskavé i s jejich chybami.

Právě jsme se všichni ocitli v zázračném čase. Ten čas se jmenuje kairos a je to čas hlubokých proměn a zázraků v lidských duších i v dějinách.

Všichni jsme viděli úplně totéž v úplně stejném okamžiku. Elektrika projela, všichni, kdo jsme se dívali v tu chvíli oknem tímto směrem, jsme viděli totéž. A já začala přemýšlet, jak jsme to všichni viděli.