Nastartovaná technologická (r)evoluce znamená novou dělbu práce mezi člověkem a robotem. Oddělení lidských zdrojů by proto mělo napříště pracovat s lidskými i strojovými talenty. Na to ale většina firem není připravena, což dobře ilustruje výzvy spojené s příležitostmi danými probíhajícím historickým zlomem.

V příštím díle budeme pokračovat v tématu nové dělby práce.

Kvůli vyluxovanému trhu práce začaly české firmy ve velkém najímat seniory, ženy na mateřské a další opomíjené skupiny. Jde o trend, který přežije i stávající ochlazení ekonomiky. Dlouhodobě neobsazených pozic totiž přibývá, znalosti a dovednosti dlouho přehlížených mohou s tím spojené probémy (vy)řešit.

V příštím díle se zaměříme na novou dělbu práce mezi lidi a roboty.

Některé pracovní pozice v důsledku ochlazení ekonomiky zmizí a s růstem už se nevrátí. I proto se blížící konec hospodářského cyklu dotkne zejména práce s nižší přidanou hodnotou. Výzvy a příležitosti nicméně bezpochyby zasáhnou i ty na opačném konci spektra; ani oni by tak neměli zapomenout na osobní brand.

Příště budeme mluvit o tom, jak firmy mohou najít a udržet talent.

Stále více (nejen) studentů má psychické problémy a vyhledává kvůli tomu profesionální pomoc. Na jednu stranu je dobře, že tak dochází k detabuizaci tohoto tématu, na tu druhou je strašné, že čelíme takovému stresu, že k něčemu podobnému dochází. Odpovědí je užívat si každý moment a obecněji lehkost bytí.

Příště se zaměříme na to, co dělat dnes, aby člověk uspěl na trhu práce zítřka.

Bez elementární znalosti výpočetní techniky člověk napříště nenajde uplatnění takřka v žádném oboru. To, jak ji správně využívat (nejen) k nalezení a zpracování informací, by tak mělo být základem osnov pro 21. století. Školy by ale neměly bezhlavě nakupovat a vyučovat technologie jen proto, že jsou v kurzu.

Další díl se zaměří na stres, s nímž se nejen studenti dnes musí vypořádat.

Stále více českých studentů se vzdělává mimo školu. Populární jsou zejména online kurzy nabízené (i) nejprestižnějšími světovými univerzitami. Jde o jistou nadstavbu pro talentované a zvídavé, kterou oceňují zaměstnavatelé i tradiční vzdělávací instituce, jak vyplývá z třetího dílu naší série natočeného studenty.

Příště se zaměříme na technologie a vzdělávání v 21. století.

Česko už dávno není (jen) levnou montovnou, podle mnohých ukazatelů vypadá v tomto ohledu struktura naší ekonomiky lépe, než například Rakouska. K tomu, abychom kvalitu udrželi, respektive nadále rozvíjeli, je nicméně třeba vylepšit vzdělávání. To totiž dnes až nebezpečně připomíná stav před čtvrt stoletím.

V dalším díle se zaměříme na alternativy k tradičnímu vzdělávání.

Škola by měla naučit globální pohled, kritické myšlení a… psát všemi deseti. To vše kultivuje renezančního člověka, který se dokáže kreativně postavit k jakémukoli problému, a je tak v podstatě pro každý byznys zajímavý, říká zakladatel jednoho z českých startupů, který to z garáže dotáhl až na vrchol.

Příště se zaměříme na strukturu ekonomiky a měnící se požadavky na pracovní sílu.

České školy by měly klást důraz na kvalitu, jen špička – a přechodně chvost – totiž přežijí nastartovanou disrupci trhu práce. Největším nedostatkem v tomto smyslu je dnes málo zkušeností s praxí a také neschopnost vidět věci v globálu. I přesto tu máme světové studenty, což (některá) chystaná opatření podpoří.

Další díl se zaměří na to, co ze školní látky člověk (ne)potřebuje v byznysu.

Učitelé v českých školách často vystupují autoritativně a tím ničí zvědavost a lásku k vědění. Možná i proto, že mnozí zapoměli, jaké to je být dítětem. Situaci pak komplikuje také rigidita systému, za kterou může ministerstvo i vedení škol. Přesto existují výjímky, jak potvrzuje první rozhovor naší série vedený studenty.

Další díl bude zkoumat rozdíl mezi tím, co učí školy a co čeká (český) byznys.