audio JAMU

Klára se nerada kouká na filmy. Klára se bojí sama dívat nafilmy, které ještě nezná. A právě proto často chodí do kina. V kině se totiž člověk cítí tak nějak jinak – není tam sám, prožitek je sdílený. A to hlavně v malých kinech. Malé kina Klára miluje – a přitom některé z nich už ani neexistují.

V tomto díle se můžete těšit na dokument KINOSFÉRA (od1:30) a následný rozhovor s autorkou Klárou Salcmanovou (od 29:15), studentkou pátého ročníku ateliéru RTDS. V rozhovoru o kinech, o demokracii, ale i o kočičkách, se mimo jiné dozvíte, kdo je fantómem v ateliéru RTDS, jak se daří malým kinům v ČR, i na čem dělají skřítci v puse.

Moderace: Tereza Reková

Zvuk: Pavel Zgarba

KINOSFÉRA

Ve se své dokumentární úvaze nás její autorka Klára Salcmanová bere na exkurzi po svých oblíbených kinech. Jsou to malá kina s velkou dávkou osobnosti, která se při životě drží především z vůle jejich provozovatelů. Svoje zážitky z projekcí jednotlivých filmů Klára spojuje do zamyšlení se nad významem prostorů kinosálů a jejich individuality. Projektvznikl v ateliéru RTDS na JAMU pod vedením Hany Slavíkové a Terezy Rekové.

Rozhovor s Veronikou Huškovou, studentkou druhého ročníkumagisterského studia RTDS. O tom, jaké to je být nominován na mezinárodní cenu PRIX EUROPA 2026 Student Award – Rising Star v Berlíně, ale taky o tom, jak člověk může dobrovolničit v malém irském městečku na celosvětovém audio festivalu. Anebo taky o tom, jestli mají dvojčata nějaké pouto či jednotnou paměť, a jak se na ně svět dívá v různých kulturách.

V pořadu můžete slyšet Veroničin krátký dokument Ti dva(od 1:43), následuje rozhovor s Veronikou o všem zmíněném, a mnohem více (od 8:30).

Moderace: Tereza Reková

Zvuk: Pavel Zgarba

TI DVA:

Celý život byli mezi sebou zaměňováni. Oblékáni do stejnéhooblečení, nuceni do podobných zájmů, zařazováni do společné škatulky. Jejich vlastní identity jako by se slily do jednoho celku. Dva bratry, dvojčata a nejmladší ze všech dětí, v rodině neosloví jinak než „vy dva“, „bráchové“ nebo „kluci“.

Tentokrát se Veronika pokusí slitou identitu svých bratrůoddělit. Během víkendu s rodinou si sedne na rozhovor s každým zvlášť. Mluví s Honzou a Tomem. Existuje mezi dvojčaty nějaké magické pouto? Nebo jsme to my, kdo jim pouto přisuzujeme?

Od divadla přes Adama Ondru až k válečné reportáži. Fotograf Petr Chodura o tom, kam všude ho jeho profese zavedla a jak pestrá může být cesta absolventa po škole.

Je muzikál horší než činohra? Nejen o tom se dozvíte víc v dalším dílu podcastu První krok s herečkou, zpěvačkou a moravskou divou Kristýnou Daňhelovou.

V dalším díle našeho podcastu uslyšíte tři soundartové miniatury, které prostřednictvím zvuku otevírají témata lidské křehkosti, neviditelných stop i společenské a environmentální krize. Posluchači uslyší díla Chci se nadechnout Lindy Dobrovolné, Neviditelní návštěvníci Věry Tarkowské a Skazený rybník Nika Machala, studentů ATD. Součástí podcastu jsou také rozhovory s Lindou Dobrovolnou a Věrou Tarkowskou o jejich tvůrčím procesu, práci se zvukem, hledání významů ukrytých v ruchu každodennosti i o tom, jak lze prostřednictvím abstraktní zvukové kompozice vyprávět příběhy a sdělovat emoce. A taky zjistíme, kde se dá na JAMU ukrýt a křičet tak, aby vás nikdo neslyšel.

ANOTACE:

Chci se nadechnout (Linda Dobrovolná) - od 4:20

Každý pohár má svůj okraj. Tíha situací už se nedá unést.Přichází okamžik, kdy se člověk nezvedne. Tento zvukový soundart zachycuje stav lidské bytosti ve chvíli, kdy tíha světa překročí hranici únosnosti. Člověk se dusí a prosí abytomu všemu už byl konec.

Neviditelní návštěvníci (Věra Tarkowská) - od 17:55

Noční hřiště pod tajícím sněhem, kov chladný, ozvěnyzmrazeného rozjitření. Několik neklidných zvuků. Stopy něčeho neviditelného, co ožívá, když nikdo nehlídá.

Skazený rybník (Nik Machal) - od 27:45

Sound art, v ktorom pracujem so znečisteným rybníkom akomodelom súčasného sveta. Všetky zvuky (okrem protestnej linky) boli nahrané priamo pri rybníku. Projekt reflektuje tak environmentálny, ako aj spoločenský rozmer, pričom znečistenie slúži ako metafora širšej spoločenskej degradácie. V kompozícii sa objavuje hlas nesúhlasu alebo protestnej linky, ktorá je potláčaná vrstvami odpadu, a zároveň odkazujem na môj audio dokument Sme unavení a fotosériu na rovnakú tému, v ktorej vizuálne prepájam ľudí z protestov so znečisteným a degradovaným prostredím, čím sa snažím zachytiť absurdný a rozkladajúci sa stav sveta.

Moderace: Tereza Reková Zvuk: Jerguš Čermák,Dominik Steiner

Příjemný poslech.

Herec, produkční, moderátor a občas falešný farář. Hostem nové epizody podcastu První krok je renesanční muž Stano Čaban.

Jaké to je šéfovat velké scéně hned po škole?Hostkou nové epizody je absolventka jevištní technologie Johanka Nováková.Jak se buduje respekt v prostředí starších mužů a patří do klanu ambiciózních feministek? Dozvíte se v nové epizodě.

Dá se režií uživit? Hostem nové epizody je režisér Petr Smyczek. Jaké bylo zvládat studium a zároveň být otcem? Jak vypadá život po škole. A je film opravdu mrtvý? Pozorní diváci ho možná zahlédli i v pohádce Lotrando a Zubejda.

Co vlastně dělá dramaturgyně v divadle? A je pravda, že jen „vaří kafe“?V nové epizodě podcastu mluví dramaturgyně Veronika Onheiserová z Divadla Husa na provázku o své cestě k dramaturgii, o tom, jak vypadá její práce v praxi a proč je někdy potřeba být jako dramaturgyně odvážná.

V dnešním díle si poslechneme experimentální zvukovoukompozici nahranou Vojtěchem Rikanem, studentem čtvrtého ročníku Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Vojtěch s mikrofonem zavítal na svá oblíbená místa v Brně, na kterých se snažil zachytit to, co je pro něj zvukově podstatné – mnohdy atmosféru, při jejímž poslechu si každý posluchačmůže představit vlastní příběh.

V rozhovoru pak Vojtěch mluví o skládání hudby ze zvuků prostředí, pokažených ampliónech i vylekaných bažantech.Příjemný poslech.

Moderace: Tereza Reková

Zvuk: Jerguš Čermák, Dominik Steiner

Název: Místa (od 2:50)
Anotace: Co všechno jde říct zvukem? A je možné v něm být doslovný? Místa jsou experimentální zvukovou kompozicí, ve které se do sebe propojené terénní nahrávky snaží vyprávět pomocí abstraktních scén. Každý track je věnován jednomu místu, které bylo zachyceno během ambientní procházky, jejížstruktura se ale záměrně vytrácí. Jemný ambient protrhává zdi hluku a nechává zaznít útržky paměti, které možná máme společné.