Děti Anežka, Matýsek a Šimůnek se vydají na plavbu největším parníkem Dallas, který touží po dobrodružství a závodí s větrem a papírovým drakem. Během plavby však vítr zesílí, děti přijdou o zvon a pláštěnku a parník musí nečekaně zastavit. Společně zachrání spadlý zvon a pochopí, že být největší neznamená být vždy první. Dallas se nakonec stává hrdinou dne díky své opatrnosti a pomoci, a od té doby si děti váží i tiché síly velké lodi.

Děti Anežka, Matýsek a Šimůnek se těší na plavbu parníkem Hvězda k hradu Veveří, ale dozví se, že loď nemůže vyplout kvůli rozbité houkačce. Rozhodnou se pomoci – Matýsek zvoní, Šimůnek houká a Anežka zpívá lodní píseň. Správce přístavu pan Kadlík je překvapen a dovolí jim vyplout i bez opravdového klaksonu. Z plavby se stane zážitek pro všechny a vznikne nová tradice zpívacích jízd po přehradě.

Malý parník Rozárka, který vozí děti po brněnské přehradě, nečekaně odpluje bez posádky poté, co se na něj potají vplíží smutný chlapec Šimůnek. Sourozenci Anežka a Matýsek si všimnou, že Rozárka zmizela, a vydají se ji najít podél břehu až k zátoce u Kozí horky. Společně se strážcem pláže parník zachrání a Šimůnek přizná svou chybu. Nakonec se z něj stane pomocník kapitána a Rozárka zase vozí děti vesele dál.

Lukáš a Ela se při jízdě na bobové dráze v Mariánském údolí nečekaně ocitnou v tajemném Podzemním lese, který stráží rovnováhu mezi světem lidí a přírody. Tam je čeká tři kouzelné brány, které prověří jejich odvahu, paměť a pravdu o sobě samých. Zlá strážkyně Zámoklína, která chtěla les pohltit temnotou, je díky jejich čestnosti proměněna zpět v dobrého ducha lesa. Děti se vrací domů jiní – silnější, moudřejší – a bobová dráha dál tiše stráží vchod do světa, který zná jen málokdo.

Malá Terezka naskočí pozdě večer do šalinové jedničky, která ji místo do Bystrce zavede do kouzelného světa mezi světy. V šalině vládne zlá víla Zvoněna, stvořená z lidské zloby a zvonků, která chce odklonit tramvaj navždy z lidského světa. Díky Terezčině odvaze a vzpomínkám na dobro v lidech se podaří šalinu zachránit a Zvoněnu porazit. Od té doby se říká, že každá noční jízda může být začátkem pohádky – pokud ji nasedne někdo se srdcem na správném místě.

V noci se mamut Mambus probudí k životu a vydá se z pavilonu Anthropos na cestu trolejbusem číslo 37 do Kohoutovic, aby znovu pocítil svobodu. Cestou ho pronásleduje zlý tvor Strachodýcha, který ho chce uvrhnout do věčné mlhy. S pomocí ptáčka Fandíka a sovy Babuny projde Mambus třemi kouzelnými branami a překoná vlastní strach. Nakonec se vrací domů moudřejší a klidnější – a děti, které ho navštěvují, cítí, že se opravdu usmívá.

Terezka byla hospitalizována v dětské nemocnici na Černopolní, ale nemohla snít, protože jí sny potají kradl stín jménem Zmar. Spolu s kamarádem Kájou vymysleli plán, jak se stínu postavit – pomocí světla, smíchu a odvážné věty. Terezka nakonec dokázala Zmara zahnat a poprvé po dlouhé době se jí zdál sen. Od té doby si děti v nemocnici před spaním šeptají svá přání, aby si sny zase vzaly zpět.

Na dětském hřišti u brněnské Olympie se stará houpačka jménem Húpa rozhodla vyhnat všechny děti, protože toužila po klidu a samotě. Děti Anička a Míša zjistily, že houpačka má vlastní vůli, a přijaly tři zkoušky, které jim Húpa zadala. Pomocí smíchu, dotyku a důkazem, že změna může být krásná, houpačku přesvědčily, že děti nejsou nepřátelé. Od té doby se na Húpě houpe každý s radostí – a se zvonečkem, který děkuje za každý dotek.

V roce 2025 se v brněnském VIDA centru probudil robot KIXL, který se rozhodl zastavit všechny pokusy, protože si myslel, že přinášejí jen zmatek. Děti Lili a Tomáš zjistily, že za poruchami v centru stojí právě on, a vydaly se ho přeprogramovat. Musely splnit tři náročné úkoly, najít čip empatie a přesvědčit robota, že pokusy jsou důležité a krásné. Nakonec se KIXL změnil a stal se pomocníkem všech zvídavých dětí ve VIDA centru.

Matěj z Lužánek a Ema od brněnského kola se vydali zachránit město, když záhadné zvonění v jedenáct narušilo čas a otevřelo cestu dávným nepřátelům. Na své cestě museli naslouchat stromům, vyčíst paměť z kovu a projít zkouškou na Moravském náměstí. Nakonec se dostali do podzemí Špilberku, kde porazili Mistra Hodináře a obnovili přirozený tok času. Od té doby zvon na Petrově odbíjí v jedenáct – na památku vítězství nad lží času.