Jaký byl Karel Diepold, který zemřel, ale neodešel. Pořad k pátému výročí úmrtí nenápadného a nezapomenutelného písničkáře Víry, Naděje a Lásky.

O první lásce, o snech, o vášni i beznaději. Hitparáda milostnýchpísní podle výběru autora.

Rozhovor nad proslulým albem Petra Váši a jeho kapely Z kopce z konce osmdesátých let. Vzpoura dvacetiletého mladíka proti všemocnému režimu, ale zároveň i nekompromisní umělecké dílo, které líčí atmosféru v Brně koncem osmdesátých let. Vzpomínáte? „Ono to nejde, ono to ňák nejde, nejde to ráno, nejde to v noci, nejde to odpoledne!...“Platí to i dneska?

ÚNOS V NOČNÍM AUTOBUSU Cesta z Antofagasty do Santiaga. Mají o jednoho nositele Nobelovy ceny zaliteraturu víc než my. „Soy de la República Checa de Europa.“Jak přežít uprostřed metropole, převlékat si plavky a dalšípotřebné rady zcestovalého písničkáře. Čtvrté čtení napokračování z Chilského deníku.

Ozvěny festivalu Osamělých písničkářů. Čtrnáct interpretů, čtrnáct novinek. Jiří Smrž, Petr Nikl, Jiří Dědeček, Dáša Voňková, Bio Masha, Michal Bystrov, Jan Burian, Petr Linhart, Jan Jeřábek, Adam Rut, Inženýr Vladimír, Petr Váša, Jan Běťák, Marek Netresta a další. Intimní důkaz o tom, že neprobíhá žádná krize písničkářů, ale naopak. Ta scéna je plná novýchudálostí, jmen i nahrávek.

Několikzpráv z převratného roku 1991. Jak to mělo být s restitucemi?Jak dámy zíraly na prezidenta. Jak mě profesor Sviták kousl donohy. Proč je blbost nad chitrost? Vlastenec? - tak se přece říkávlastnímu gólu! A k tomu všemu „Píseň strašlivá o tom velkémdialogu, který nastal Léta Páně 1989, ale ne s každým.“

Petr Koubský je analytik informačních a komunikačních médií, každý týden je hostem pořadu na ČR PLUS, a tam hovoří o sítích a korporacích, o budoucnosti počítačů a podobných věcech. V tomto rozhovoru si povídáme o něčem jiném

Další díl četby na pokračování z knihy Chilský deník: Kdo zavraždil Tadeáše Haenkeho? Proč jsme si nevzali letadlo. Dva pašeráci v poušti. Odkud máme topinambur – a jiná dobrodružství v zemi, která má jen dvě světové strany.

O písničkách, na které bychom neměli zapomenout.

O Islandu obleženém turisty, ale také o Hudrún, která řídí autobus a má tu zemi prostě ráda. A také o Čechu, který napsal, že se Islanďané dožívají až 200 let.