Katastrofa dosáhla celosvětových rozměrů... O jaké apokalypse psal Karel Čapek v roce 1936? S Tomášem Samkem z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy mluvíme o antiutopickém alegorickém románu Válka s mloky.

“Člověk musí pořád chtít něco víc a někam výš. Po celý život." To bylo prosté životní krédo chalupníka Klapzuby z dolních Bukviček. Hmotným bohatstvím neoplýval, ale osud obdařil jeho a manželku Marii jedenácti zdatnými a zdravými syny. A protože slovy autora příběhu Eduarda Basse ve své chudobě nevěděl co s nimi, udělal z nich fotbalové družstvo. Z rovné loučky udělal hřiště “…prodal kozu, koupil za to dva míče a kluci začali trénovat.” Věhlas rodinného týmu rostl s úspěchy nejdřív na regionální, později celonárodní a nakonec světové úrovni.

Román Vladislava Vančury Markéta Lazarová vyšel v roce 1931. Stal se prakticky přes noc nejdiskutovanějším dílem doby. Čtenáři Lidových novin ji vyhlásili knihou roku, Vladislav Vančura za ni dostal Státní cenu za literaturu. Do povědomí nejširší veřejnosti vstoupila znovu po několika desetiletích, kdy ji podle scénáře Františka Pavlíčka zfilmoval František Vláčil.

Osudy dobrého vojáka Švejka jsou pravděpodobně nejúspěšnějším českým románem všech dob. Spousta Čechů se přitom za Švejka stydí. Švejka všichni znají, ale zdaleka ne každý ho četl. Odkud se berou tyto paradoxy? Proč stojí za to přečíst si celý román, a nejenom se bavit filmem s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli?

Když Božena Němcová v polovině 19. století psala Babičku, jen stěží mohla doufat, že se její snivé obrazy z venkovského života zařadí nejen do zlatého fondu české literatury, ale najdou si čtenáře po celém světě. Babička dodnes zůstává jednou z nejpřekládanějších českých knih.