Někdo se k vám otočí, pokusí se o laskavý úsměv, nakloní se k vám a tichým hlasem ševelí, víš, měl bys. Víš, měla bys. Začínáte být ve střehu, čekáte, co přijde. Který další člověk ví lépe než vy, co byste měli?

Jak na taková pobídnutí reagujete? Snášíte je bez problémů? Nebo?

A co když jsme to my sami, kterým druhým sdělují, co by měli. Víme to o sobě?

A na druhou stranu, obejdeme se bez toho? Není to vlastně ku prospěchu, když nás někdo na hrozící nedostatek upozorní a sdělí nám, co bychom měli zlepšit?