Dvě deci a chlebíček

kvalitě chlebíčků a reflexí českých scén. Podcast vznikl i proto, že tuzemská kulturní kritika není pro mladý – a taky se bere trochu příliš vážně. Daniela s Baru chtějí posluchače bavit, ale hlavně je dostat do divadelních sedaček. V odlehčeném formátu reflektují viděné inscenace, informují o kulturním dění a nebojí se otevřeně kritizovat, jiné zase oceňovat ve vlastní soutěží Zlatá kachna. Snaží se apelovat na české tvůrce, aby vnímali problémy dneška a mysleli na mladé diváky. Taky chtějí zlepšit úroveň divadelních barů a postarat se o to, aby divadlo neumřelo.  Baru vystudovala novinařinu a divadelní vědu. Nebaví jí lidi, co se berou příliš vážně a divadlo o ničem, které se vymlouvá na zástupy abonentů. Podcastem s Danielou a publicistickými texty se snaží bojovat proti nezáživný a popisný divadelní kritice. A trochu taky za víc politických inscenací. Je hermelínová část chlebíčku a decka italskýho červenýho.  Dany je druhá deci a druhá půlka chlebíčku. Konkrétně šunkovýho na salátu, bez šunky. Studuje režii na JAMU, před tím dělala divadelní vědu, kde se poznala s Baruš. Tam zjistily, že mají stejný koníček, a to hejtit všechno, co se na českém divadle dá. Když tedy spoluzaložila podcast během korony – stejně jako půlka světa–, bylo to z prozaického důvodu: aby za dvacet let ještě někdo do divadla chodil. Nejlíp právě na její inscenace.