Element Podcast

Komunita | Proč ji potřebujeme a jak ji vypěstovat 3. - Bůh nás hledá a přivádí do komunity církve. Ne proto, aby potlačil naši jedinečnou individualitu, ale abychom rostli. V růstu spolupracujeme, jsme pozvání na cestu poznání a spolupráce. Je to synergická činnost. Zasévání a zalévání je naše část, je to ovšem Bůh, kdo dává růst. Růst víry je to průsečík naší činnosti a Boží práce na pozadí. Když vzniká opravdová komunita, není jen zdravá, ale také uzdravující, jak trefně napsal psycholog Scott Peck: “Jakmile může člověk bez obav říci, co si myslí a cítí, jakmile lidé věří, že je někdo vyslechne a přijme je takové jací jsou, spustí se lavina frustrace, bolesti a smutku, které v sobě drží celé roky. Jakmile zjistí, že mají pro někoho hodnotu, že je někdo oceňuje, jejich zranitelnost se ještě prohloubí. Obrané valy, které si postavili, se zřítí. A jak padají, vzrůstá náklonnost a otevřenost. Začíná skutečné uzdravování. Staré rány se hojí, odpouštějí se stará příkoří, překonávají se staré neshody. Obavy nahrazuje naděje.”

Komunita | Proč ji potřebujeme a jak ji vypěstovat 2. - Než dorazíme ke zkušenosti opravdové komunity, projdeme několika fázemi: Zdá se nám, že jsme parta, ale možná jsme vypěstovali jen pseudokomunitu. Je logické, že po vystřízlivění následuje chaos a konflikt, abychom nakonec skončili v prázdnotě. Tam máme pocit, že nám něco chybí, nestačíme na to, objevujeme pokoru. Až na závěr objevíme vztahy prověřené časem, které přechází do podoby opravdové komunity. Tam se formuje náš individualismus. Někdy máme za to, že individualismus je problém (musíme ho upozadit, skrýt, rozředit, učinit se nenápadnými). Vůbec ne. To by bylo naopak škodlivé! Nebýt sám sebou, dělat ze sebe někoho jiného nás stojí neskutečně moc energie. Vypadat jinak navenek a být uvnitř někým jiným je velmi těžké břemeno. To by byla pseudokomunita. Bůh nás hledá a přivádí nás do církve, do komunity. Ne proto, aby potlačil naši jedinečnou individualitu, ale abychom rostli.

Komunita | Proč ji potřebujeme a jak ji vypěstovat 1. - Víra může růst na samotě (třeba v životní poušti), ale nedaří se ji dobře v osamění. Skoro to vypadá, jako by víra rostla především v prostředí láskyplných vztahů. Přesně to má na mysli apoštol Pavel, když píše lidem do církví, že jejich víra roste a tak mají stále více lásky k druhým. Víra a láska jsou velmi úzce provázány. Kristus přebývá v srdcích skrze víru – následkem je láska, která zakoření a ukotví v srdci, a ve vzájemném spojení společně objevujeme rozměry Kristovy lásky. Víra se projevuje láskou. Je nasnadě, že vzájemné vztahy jsou primárním prostředím pro růst víry.

Vlivy 3. - Poslední díl ze série ukazuje, jak naše vztahy s Bohem a sebevnímání ovlivňují interakce s ostatními. Přednáška zdůrazňuje význam správně nastavených vnitřních "filtrů", které formují naše chování a nabídne zamyšlení nad tím, jak správně nastavené vnitřní "filtry" mohou zlepšit naše vztahy a pozitivně ovlivnit lidi kolem nás.

Vlivy 2. - Každý z nás ve svém životě zažívá věci, které nemůže ovlivnit. Zároveň každý den děláme mnoho rozhodnutí, která určují, kterým směrem se v životě ubíráme. Tohle všechno utváří jedinečný filtr, přes který přijímáme a zpracováváme veškeré věci, co k nám přicházejí. Tento filtr je ale často pokřivený a na nás je, abychom ho s Boží pomocí přetvořili a opravili. Jak se s tím ale popasovat? V tomto díle se podíváme na dva biblické příběhy, které nám pomůžou vydat se tím správným směrem.

Vlivy 1. - V první části nové série kázání "Vlivy" se Marek Toul zaměřuje na to, jak Boží přítomnost formuje lidské životy.

Prozkoumáme spolu různé fáze víry: dětskou doslovnou víru, relativizujicí skepticismus a mystickou víru, která vede k hlubšímu spojení s Bohem. Kázání ukazuje, jak důvěra v Boha může přinést světlo i do nejtemnějších okamžiků života a jak můžeme Boží přítomnost vnímat v každodenním životě.

Josef | Životní jízda 5. - Svět funguje tak, že lidé, kteří nás zranili nejvíce, nás budou jednoho dne potřebovat. Josef zakusil neuvěřitelnou životní jízdu. Z oblíbeného syna otrokem, z otroka vězněm, z vězně premiérem. Na závěr se před ním objeví to největší pokušení: Možnost srovnat účty, a pomstít se všem, kteří mu ublížili. Jak se zachová? Když byl Josef ještě teenager, viděl na vlastní oči smíření svého otce Jákoba se svým bratrem Ezauem. Jákob přichází se strachem a pokorou. Opakovaně se mu klaní. Ezau reaguje emotivně, s pláčem mu běží vstříc, padnou si do náruče a políbí se s pláčem. O svém strýci slyšeli hrozné věci, a vnímali otcův strach. Vidí ovšem usmíření. Josef v té chvíli netuší, že jeho bratři jej zradí a on bude o dlouhé roky později stát na Ezauově místě, protože se mu budou jeho bratři klanět s podobně viditelným strachem. Zapamatoval si, že smíření je možné v dokonce i tak vyhraněných, emotivních a silných případech. I on bude plakat a bude své bratry objímat, stejně jako to udělal jeho strýc, protože příklady táhnou a smíření je možnost. Bude to dokonalá historická paralela k Ježíšovu nejslavnějšímu podobenství o ztraceném synu, který když se s viditelným strachem vrací domů, jeho otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.

Josef | Životní jízda 4. - Někdy máme za to, že pochyby o Bohu a nedostatek víry zakoušíme především v situacích, kdy se nedaří. Říkáme si, že kdyby se věci zlepšily, kdybychom byli uzdraveni, sehnali dobrou práci, měli dobrou rodinu, lépe zvládali své finance, pak bychom zcela jistě měli silnou víru, protože bychom byli opravdovým svědectvím. Kupodivu je to přesně naopak. Paradoxně máme větší problém Boha hledat a věřit v něj v časech úspěchu než v časech zlých. Josef nedovolil, aby ho životní tragédie odvedly od Boha, ale stejně tak nedovolil životnímu úspěchu, aby ho od něj odvedl. Projít testem prosperity je mnohem těžší než testem tragédie. Josef zažil oboje a je skvělou inspirací pro naší cestu.

Josef | Životní jízda 3. - Když jedete na pořádné horské dráze, zažíváte neuvěřitelný pocit, že je s vámi smýkáno nahoru a dolů, do stran a skrz naskrz, aniž byste to měli jakkoliv pod kontrolou. Můžete tak akorát křičet. Tak nějak se cítíme, když se náš život dostane na horskou dráhu, smýká s námi nahoru a dolů, a my nemůžeme dělat nic, jen křičet. Mnozí jsme to zažili v různých podobách, a proto je nám Josefův příběh tak blízký. Navíc, Josef spatřuje Boha všude, přestože Bůh mlčí a zdá se, jako by nebyl. Ne vždy, když se zachováme správně, dopadne to dobře. Někdy to skončí přesně naopak. A někdy, když už se zdá, že se věci obrátí k lepšímu, propadnou se ještě hlouběji.

Josef | Životní jízda 2. - Josef není dokonalý člověk. Trpí podobnými neduhy, jako každý mladý privilegovaný člověk. Postavení využívá k tomu, aby na bratry žaloval. Jejich nenávist provokuje vyprávěním svých snů, ve kterých nad nimi dominuje. Jejich nenávist vzroste až do bodu, kdy se rozhodnou ho zabít. Spadne do pasti. Shodou okolností Josef vyvázne, ale je prodán do Egypta jako otrok. V celém Josefově příběhu ho Bůh na rozdíl od praotců nikdy přímo neoslovil, přesto se v jeho životě výrazně angažoval. Autor Genesis píše, že Hospodin byl s Josefem i v otroctví, a tak se mu tam všechno dařilo. Byl s Josefem? Proč tedy mlčí? Proč je vůbec v otroctví? Když se nám stane něco těžkého, chceme slyšet odpovědi, ujištění nebo směr. Jak by ale zněla naše odpověď na otázku: Co bych udělal, kdybych opravdu věřil, že Bůh je se mnou?