Element Podcast

Tichá revoluce | Svět potkává první křesťany 4. - Náboženství v Římské říši bylo všudypřítomné, mnohovrstevné, a nevyhnutelné. Proč by v takovém světě křesťanství získávalo následovníky? Lze si přece jen stěží představit, že víra ze vzdálené a zapomenuté části říše, by mohla mít takový dopad. Neexistovaly žádné zvláštní výhody, proč se stát křesťanem. Hrozily vám pomluvy, potíže se svými pány, podezření od svých sousedů. Mohli jste být uvěznění, poslání na nucené práce, nebo být zabiti. Okolo vás navíc existovalo množství různých náboženských kultů – veřejné, rodinné, soukromé, uzdravující, věštecké. V čem tedy spočívala přidaná hodnota církve? Co křesťanství mělo a jiné náboženské kulty říše ne? A proč to okolí tak štvalo, že je chtělo vyhladit z povrchu země?

Tichá revoluce | Svět potkává první křesťany 3. - Kdybyste dnes zakládali nové hnutí, co byste udělali? Jeden z důležitých faktorů by bylo, že pokud má nové náboženské hnutí uspět, potřebuje se vyrovnat s tenzí odlišnosti. Křesťané museli být jiní, aby byl důvod se k nim přidat, ale ne zase tak jiní, aby lidé museli zapřít třeba svou rodinu. Po vzniku církve Židé i pohané vnímali, že křesťané jsou v něčem jiní. Jejich jinakost je nakonec vedla k přerodu k univerzální multietnické komunitě.

Tichá revoluce | Svět potkává první křesťany 2. - Růst církve v době před Konstantinem je záhadou, překvapením, a fenoménem. Někteří historikové si všímají opomíjeného faktoru růstu, kterým byl trpělivý kvas církve. Ačkoliv trpělivost nebyla v řeckořímském světě ctností, pro první křesťany byla velice důležitá. Uvěřili totiž Ježíšovým slovům, že království Boží je jako kvas. Podobně i církev prokvasila svět pomalým a trpělivým životem, své prostředí ochucovala a kypřila, až ho nakonec proměnila.

Tichá revoluce | Svět potkává první křesťany 1. - Do fascinujícího světa Římské říše na jejím zapomenutém okraji došlo ke srážce dvou světů. Jak je možné, že malý kámen obskurního hnutí, kterému dnes říkáme církev, roztříštil balvan velké říše? Jinými slovy: Jak to, že dnes v římském Koloseu stojí ve vchodě pro imperátora kříž? Když Ježíš byl zatčen a popraven, jeho učedníci od něj utekli pryč. Nikdo nečekal u hrobu, protože nikdo nečekal Ježíšovo vzkříšení – chyběla jim teologie, představa nebo koncept. Přesto vzniká skupina lidí, která hlásá vzkříšení z mrtvých se všemi náboženskými i politickými důsledky. Jak a proč?

Spiritualita | Moje vnitřní rituály 4. - Všimli jste si, že první křesťané jsou označováni za „lid cesty“? Že se Ježíš sám označil za cestu? A že Ježíš pobízel lidi k pohybu? Říkával jim: „Pojď a následuj mě.“ Zvedal je ze židle. Bylo to často právě na cestě – během společné chůze s Ježíšem, kdy se obyčejní lidé měnili. Rovnali si své myšlení, ptali se Ježíše otázky, byli celkově formováni, zakoušeli nové věci. To, kým se stávali, se dělo v pohybu, v chůzi s Ježíšem. Na cestě s Ježíšem – v tom obyčejném rytmu chůze, pohybu se z obyčejných lidí stali apoštolové.

Spiritualita | Moje vnitřní rituály 3. - Modlitba letí z našich úst k Bohu, letí do vzdálených krajin tisíce kilometrů a trvá jí to jen sekundu. Modlitba má moc pohnout situacemi lidí, za které se modlíme. Modlitba má hluboký potenciál pohnout i tvým srdcem. Jak to může vypadat? Jak se vlastně začít modlit a co si počít s tím, když Bůh na modlitbu neodpovídá? A co se skrývá pod anglickou zkratkou P.U.S.H.?

Spiritualita | Moje vnitřní rituály 2. - Ženeme se za dokonalostí, ale ve výsledku nás tenhle závod jenom brzdí. Bůh má radost, když trávíme čas něčím, co je k jeho slávě, i když to dokonalé není. Vložil do nás kreativitu, abychom tvořili krásu. Když objevíme a prohloubíme svou kreativitu nad čtením Bible, poznáme Boha blíž a zjistíme, kolik toho s Bohem danou kreativitou můžeme dokázat.

Spiritualita | Moje vnitřní rituály 1. - Spěch není ani tak o tom, kolik toho máme, ale spíše náš postoj. Je to nastavení našeho nitra. V Božím království nejde dlouhodobě žít s uspěchanou duší. Kráčet s Ježíšem znamená kráčet pomalým, neuspěchaným krokem. To nejlepší na vysvobození od spěchu není jen potěšení, ale hlavně schopnost dělat věci klidně a efektivně, v síle a v radosti. Pokud některé hlasy se v našem životě ztiší, pak Boží hlas bude znít silněji.

Sex | Boží troufalý nápad 3. - Píseň písní je sbírka navzájem propojených erotických a milostných básní, které zdůrazňují, že sex je dobrý. Nebojí se vzrušovat a lákat, ale také varuje a upozorňuje na nebezpečí. Najdeme v ní mimo jiné pozvání k touze, obdiv ke kráse a pozvání k hostině do zahrady lásky.  Jazyk popisující vzrušení nad erotickou krásou bere člověku dech. Vzpírá se všem podobám asketické zbožnosti i odtělesněné svatosti. Svou sexualitu prožíváme skrze příběhy a fantazie o touze a kráse. Jaký příběh provází naše milování? Sdílené fantazie, vzpomínky na pěkné chvíle, a sladká radost ze sexu nám mají pomoci předjímat příběh vykoupení.

Sex | Boží troufalý nápad 2. - Nikdo si nemůže sex jen tak „vzít“. Musí být darován. Takový sex vytváří zimzum: responsivní, dynamický, exkluzivní a svatý prostor. Díky tomu cokoliv do prostoru vložíme, znásobí se. Zimzum je exkluzivní a svatý prostor, protože je uzavřený a sdílený. Exkluzivita omezuje, ale také zvýrazňuje.