Element Podcast

Sex | Boží troufalý nápad 1. - Instinktivně tušíme, že sex není obyčejný, ale že je lepší, silnější a svatější. Přesto upadáme do několika extrémů: Mluvíme o sexu moc nebo naopak zase málo. A někteří sex zbožšťují a jiní jim pohrdají. Křesťanská teologie sexu se těmto polohám důsledně vyhýbá. Sex je ryze lidská činnost, která slouží především k jednotě. Díky exkluzivní jednotě na ni plynule navazuje intimní potěšení a skutečné poznání. Když je sex tak prima, proč se omezovat? Bezbřehý sex přináší více trápení než intimního potěšení, hlubokého poznání a vzájemné jednoty. Všichni věříme v nějakou formu restrikcí. Otázkou tedy není, zda nějaké hranice mít, ale kde leží. Dobrým základem je první sexuální revoluce.

FamilyFest 2021 1. - V každém manželství procházíme různými fázemi. Někdy jsou podobná jako čtyři roční období. Na rozdíl od přírody ale tato pravidla nejsou pravidelná, netrvají stejnou dobu, a dokonce ani na sebe nutně nenavazují. V každé fázi něco, na co si musíme dát pozor, a v každé je naděje. V kažké fázi našeho manželství jsou důležité jiné hodnoty, ty pak stojí jako pilíře spokojeného života. Jde totiž o to, že každá fáze manželství může být spokojená.

Kdo je Bůh? 5. - Hlavní a nejdůležitějším zjevením je osoba Ježíše Krista. Skrze něj se Bůh stává poznatelným a přístupným pro všechny lidi ze všech národů.První křesťané věřili, že Bůh je jako Ježíš. Je dokonalým zjevením Boha, jeho charakteru a chování. Díky tomu můžeme kráčet v životě s láskyplnou přítomností, vložit svou víru do jména nad každé jméno a uklidnit se v naději v jeho charakter. V Markově evangeliu vidíme, jak Bůh zjevuje identitu Syna ve třech dějstvích: u křtu, na hoře proměnění, a u kříže. Marek se tak odkazuje na starověkého proroka Izajáše a jeho dávnou modlitbu, aby Bůh protrhl nebesa a sestoupil ke svému lidu znovu.

Kdo je Bůh? 4. - Po zjevení svého jména Bůh zjevil také svůj svůj charakter v nejčastěji citované pasáži Bible jinými biblickými autory. V této pasáži uvidíme, že Bůh Starého Zákona byl vždy láskou - takto mluví sám o sobě. Bůh je soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti. Mojžíš žil okolo roku 1500 před Kristem. V jeho době bohy takto lidé nechápali. Vnímali je jako urážlivé, kruté, vyžadující lidské oběti. JHVH zjevuje sám sebe radikálně jinak.

Kdo je Bůh? 3. - V příběhu hořícího keře zjevuje Bůh své osobní jméno. Tím ukazuje, že není síla, kosmická energie, ale je osobou. Jméno vždy ukazuje přirozenost osoby, která ho nosí. Židé nevyslovováním jména vyjadřovali úctu Bohu a postoj, že budou poslouchat, ne manipulovat. Ježíš překvapivě o Bohu nemluví jako o „Pánu“. Místo toho Ježíš nazývá Boha jako „Otce“. Naděje proroků, že Bůh své jméno posvětí mezi všemi národy se naplnila v Ježíši a skrze něj se Bůh stává poznatelným a přístupným pro všechny lidi ze všech národů.

Kdo je Bůh? 2. - V příběhu Jákobova snu, se dozvídáme Boží slib, že Bůh bude s ním. Není to ovšem Jákob, kdo se obrací k Bohu, ale Bůh, kdo se obrací k Jákobovi. Slib je to skvělý: Pokud ho bude doprovázet Bůh, který je láskou, nemusí se ničeho bát, protože láska zahání strach. V příběhu Ježíše vidíme dramatický způsob, jak se toto zjevení projevilo v něm, který je nazván Immanuel, Bůh-s-námi. Zjevení přítomnosti slibuje, že Bůh bude vždy s námi.

Kdo je Bůh? 1. - Křesťané věří, že Bůh je jako Ježíš. Pokud jsme na vážkách, jaký je Bůh, podíváme se na Ježíše, jak se choval, mluvil a jednal on, a víme přesně. Následování Ježíše je cesta od strachu k lásce. Zjevení samo o sobě ovšem není zárukou správné cesty. Proto u Ježíšových učedníků vidíme ještě jeden velký důraz, který zjevení doplňuje – důraz na poznávání. Křesťanství je unikátní cesta kombinující zjevování Boha a naše postupné poznávání.

Vánoce v Centrálu 1. - Vánoce jsou příběhem krásy, která se rodí uprostřed temné pustiny izolace a ztráty, a záchrany uprostřed válečné vřavy. I kdyby se nám mohlo zdát, že jsme zapomenuti, Bůh pod povrchem našeho příběhu rozjíždí ještě jiný, lepší příběh, do kterého nás zve. Takový lepší příběh má potenciál zázraku.

Labyrint světa a ráj srdce 2. - Brýle mámení, které si každý z nás nějakým způsobem někdy nasazuje, jsou tvořeny skly Domněnky a obroučky Zvyku. To v čem jsem vyrostl je „normální“ a já to často přejímám bez přemýšlení. Je to ale moudré? Není lepší tyto brýle sundat a vydat se na cestu zkoumání sám za sebe a to včetně zkoumání existence Boha? Bůh se do našeho života necpe, on trpělivě čeká, až přijdeme sami. A doufá, že přijdeme. A setkání s Ním nás nepochopitelně a neočekávatelně promění.

Labyrint světa a ráj srdce 1. - Každý z nás máme nějaké touhy a přání, skrze které chceme dosáhnout plnosti. Někdo prožívá v životě více údolí, jiný vrcholů. Na životě Komenského a Šalamouna můžeme vidět, že jen množství vrcholů nám tu plnost nezaručí. Tu plnost dává Bůh. Bůh nám ale neslibuje evangelium prosperity – že život s Ním nás zbaví bolesti, neúspěchu a nemocí. Bůh nám slibuje, že v tom bude vždy s námi, že nám dá pokoj, že vždy naplní naše srdce. Nezáleží na tom, jak jsme daleko od Boha, záleží na tom, zda jdeme směrem za Ním. Protože náš směr určí destinaci, kam nakonec dojdeme.