Miloval bílou. Ale tak dlouho podléhal černé, až už tam bílá nebyla. Na jeviště se sesypal sníh z labutího peří a zdrcený princ pozdě bycha honil.

„Mažu si tě z přátel!“ zakřičela za jedním ze svých vrstevníků asi dvanáctiletá dívenka. Usmála jsem se. Coby náhodnému svědku mi připadala jako esence dítěte, v tom nanejvýš dětinském jednání.

Začal školní rok a s ním dětská i rodičovská zájmová činnost. Nevím proč, možná z nedostatku imaginace, mám ráda v životě rozvrh. Naplánovali jsme si proto se synem na každé úterý od čtyř jeho kroužek plavání a můj proužek v sousední dráze.

Extravagantní elf Evžen, estrádní eso & enfant terrible evropského eskamotérství, exceloval extraordinérními erotickými eskapádami. Espešly exotická estetika extrovertního elfa elektrizovala. Exemplárně elipsoidní elefantka Ela.

Cedí. Crčí a cáká. Celé Česko ceďák čekalo. Cedry, čimišníky a cesmíny, i cukety, cibule a česneky z čerstva cucají čeřené čůrky.

Ivan, interbrigadista internacionální intervence, inspirován 50. výročím obsazení Československa.

Xenie, xenofobní xantipa, xeroxuje texty k seznámení. „Ksakru! Ksindl! Kiksnul!“ ksakruje. Xylofonista Xaver, ksichtu xantózního, reflexivně k slečně: „Xerox?“

Kvak Quido kvaltuje. „Quo vadis, Quido?“ kvokne kvočna. „K vodě, k vodě, “ kvákne Quido. „Kvůlivá čemu?“ kvoká kvočna. „Kvůli kvalitě,“ kváká Quido, „a kvůli kvantitě. Kvůli kvartálním kvótám.“

Achich ach, A! Absolutní absence aforismů, abstrakce i alegorií.

Babi bydlela blízko boru. Borovice byly v boru bohaté, pod borovicemi bez, pod bezem borůvčí, v borůvčí bordel. Boží běloby bídně. Babička se do bludiště bála. Beztak se belhala o berlích, bedra ji bolela. Byla bytostně bezmocná…