Festival UNITED - Semináře

Zdálo se vám už někdy, že je vaše víra malá? Že není dostatečná na to, aby čelila pochybnostem, trápením nebo pokušením, a tak jste si přáli víru pevnější, odolnější či větší? Jak rozumět Ježíšovým slovům o tom, že více víry nepotřebujeme? Zvu vás na seminář o malé víře, která dokáže vykonat i velké věci. 

Martin Pavlík slouží jako kazatel na pražských Vinohradech a vede oddělení mládeže v Církvi adventistů sedmého dne v Čechách. Teologii studoval v Praze, v Regensburgu a ve Frankfurtu n. Mohanem. Je ženatý, miluje cyklistiku a italské dezerty.

Strach se stále více stává běžnou součástí života mnohých z nás. Sice nám za domem nepadají bomby, ale je tolik jiných stresorů, zneklidňujících zpráv a nejistých věcí, které nás pomalu přimačkávají k zemi! A tak na jednu stranu na nás na sociálních sítích vyskakují vysmáté obličeje, na stranu druhou roste spotřeba antidepresiv a na psychologa se čeká několik měsíců. Co s tím? Jak se tomuto tsunami strachu bránit? Má na to řešení Ježíš? Řešení, které by fungovalo?

David je kazatelem a předsedou rady Církve bratrské, zároveň aktivně působí na sociálních sítích, především skrze svůj blog (david-novak.blogspot.com) a podcast (Víra ve vírech doby). Publikuje v několika periodikách, napsal pár knih, poslední z nich se jmenuje Jak zničit církev - rady zkušeného ďábla. Učí na Evangelikálním teologickém semináři, je jedním ze zakladatelů outdoorových prožitkových kempů Atletů v Akci. Rád sportuje, a to jak aktivně na závodech, tak před obrazovkou. Celý svůj aktivní život se věnoval a věnuje službě mladé generaci. S manželkou Danielou žije v Praze.

Už jste někdy slyšeli věty ve stylu: "Sledování pornografie vám pomůže zlepšit sexuální život." "Až si najdu partnerku, přestanu se sledováním porna." "Sledováním porna přece nikomu neubližuju."? Na podobné výroky narážíme neustále mezi lidmi i v mainstreamových médiích. Mnohdy je za nimi hlavní přesvědčení, že pornografie není návyková. Je na těchto a dalších podobných výrocích něco pravdivého? Jak konkrétně nás pornografie ovlivňuje v těchto oblastech? 

Říká se, že v dnešní době všichni sledují porno. Podle statistik ho sleduje alespoň jednou měsíčně přibližně 90 % mladých lidí. Dokonce mnozí odborníci doporučují porno pro obohacení sexuálního života nebo pro uvolnění stresu v práci. Obecně panuje názor, že sledování pornografie je neškodné, nebo dokonce prospěšné. Ale je tomu opravdu tak? Jakým způsobem nás pornografie ovlivňuje? Jaké má sledování dopady na nás samotné a na celou společnost? Existuje nějaká pomoc, pokud má člověk s pornem problém?

Patří církev do veřejného prostoru a sekulární společnosti? Může mladý člověk reálně změnit něco kolem sebe? Odpověď znáte – jasně, že ano! Města jsou nejdůležitějšími ohnisky Božího hnutí ve společnosti a změny, která je měřitelná a může být inspirací pro další! Chci s vámi sdílet své zkušenosti a tipy a nechat se inspirovat vašimi příběhy.

Janette Oubrechtová

Janette Oubrechtová je ve vedení církevního společenství v Milovicích. Její život se točí kolem kafe a lidí, ve svém rodném městě provozuje kavárnu a bistro. Baví ji v životě posouvat sebe i druhé a co nejvíce miluje, je zázrak církve – když vidí, jak jsou lidé proměňováni Bohem a rostou do nesobeckosti a svojí nejlepší verze. Touží vidět zdravé, svaté a milující církve v Česku.

Emoce nejsou zlé, ale ne vždy se o ně můžeme opřít. Mohu mít pocit, že Bůh je daleko, a není to pravda. Mohu mít pocit viny, a přitom se mnou jen někdo manipuluje – anebo se naopak cítit v pohodě, a mít zatvrzelé srdce. Také není pravda, že emoce do života s Bohem nepatří... Emoce jsou důležitou složkou naší motivace a pokud jsou zraněné, působí zmatek v našich vztazích a komplikují schopnost rozlišování – v malých i velkých věcech. Někdy nám dávají křídla, jindy jsou jako koule na nohou... A přece je dobře, že je máme, jinak bychom ani nebyli lidmi. Naštěstí Bůh je může a chce uzdravovat, aby nám sloužily čím dál víc k dobrému.

Kateřina Lachmanová

Za totality studovala ekonomickou fakultu VŠB v Ostravě, po převratu strávila tři roky v mezinárodní škole evangelizace ICPE na Maltě. V Itálii vystudovala postgraduálně teologii a psychologii, poté se věnovala pastoračně-psychologickému poradenství a vyučování na KTF UK. V současnosti pracuje pro dvě křesťanská nakladatelství (Paulínky a Doron). Napsala řadu knih, např. Vězení s klíčem uvnitř, Dvojí tvář lenosti, Síla přímluvné modlitby aj., naposledy Kříž jako strom života.

Chcete svým přátelům „hlásat slovo Boží, ať přijdete vhod, či nevhod“, jak říká Bible, ale většinou přijdete spíš nevhod? Jedním z důvodů může být to, že často nevíme, v jaké fázi se dotyční lidé nacházejí na cestě ke Kristu, jaký by měl být další krok a naše role v tom všem. V semináři se podíváme na to, jakými milníky v naší kultuře prochází skoro každý člověk, od odporu nebo nezájmu o křesťanství až po připravenost slyšet výzvu k přijetí Krista. Seminář je určen těm, kdo si přejí, aby jejich nevěřící přátelé uvěřili, a jsou ochotni s nimi ujít i dlouhou cestu.

Jiří Musil
Uvěřil na English campu v 18 letech a momentálně je nejmladším kazatel Církve bratrské. S manželkou má rok a půl starou dceru. Ve volném čase rád sportuje (badminton, futsal), kouká na sci-fi a fantasy seriály a hraje šachy. Ve službě ho nejvíce baví pomáhat druhým lidem objevovat to, že Kristus je vždy mnohem úžasnější, než jak ho známe.

„Ze všech zlých lidí jsou zbožní zlí lidé ti nejhorší,“ řekl C. S. Lewis. Proč jsou věřící lidé tak často plní hněvu? Kde se v lidech, jako byl prorok Jonáš, bere hořkost a zloba? Co se z Jonášova příběhu můžeme dozvědět o sobě?

Pavel Hošek
Pavel Hošek působí jako profesor na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Zabývá se vztahem teologie a kultury a religionistickým výkladem krásné literatury. Napsal knihy o díle C. S. Lewise, o vztazích mezi křesťanstvím a jinými náboženstvími, stejně jako o proměnách náboženství v dnešní době či například o J. Foglarovi a spoluzakladateli skautského hnutí E. O. Setonovi. Ve volném čase rád podniká dobrodružné výpravy do přírody s manželkou Vierkou a dětmi Matějem, Hankou, Zuzankou a Johankou.

Prezentace Enneagram ke stažení ZDE

V průběhu raného dětství jsme si všichni vytvořili určité návyky, které nás chrání před zraněními. Tyto obranné vzorce jsou pro nás v dospělosti natolik určující, že už je většinou ani nevnímáme a ačkoliv nám slibují ochranu, často naopak zraňují nás, druhé a omezují naši perspektivu. Na semináři se zaměříme na rozpoznání těchto vzorců pomocí enneagramu. Enneagram je nástroj k sebepoznání, který popisuje několik odlišných vzorců prožívání, myšlení a jednání. Tato metoda může pomoci pojmenovat zajeté vzorce uvnitř nás a nasměrovat nás ven z bludného kruhu, v němž se často nevědomky motáme už od dětství.

Veronika Štěpánová

Pracuje na částečný úvazek v církvi CityHouse v Brně. Ráda pomáhá lidem najít cestu k Bohu a prohlubovat vztah s ním, ať už formou kázání nebo přátelského rozhovoru a společných modliteb. Věří, že nás Bůh stvořil nádherně a komplexně. I proto se zajímá o seberozvoj a pomáhá lidem najít s Boží pomocí cestu ven ze zajetých a často zraňujících vzorců chování a přemýšlení.

Jak se zdravě a zbožně vyrovnáváme s křivdami, které vnímáme ze strany svých rodičů? Pro někoho může být těžké vůbec si představit, že by měl rodičům něco odpouštět. Mohu se cítit nepatřičně, jen když na to pomyslím. Mám vůbec právo odpouštět svým rodičům? Jiný člověk je tak plný bolesti a hořkosti, že pro něj představa odpuštění vůbec nepřipadá v úvahu. Proces odpuštění může být jako dobrodružná výprava po krajině života. Budu vám vyprávět příběhy lidí, kteří na cestě k odpuštění rodičům ušli velký kus cesty. S jakými překážkami se na své cestě museli vyrovnat? Co pro ně bylo nejtěžší? Kde zabloudili? Kdo jim pomohl a jaké poklady objevili? Nakonec uvidíme, že odpuštění může mít různé podoby, ale vždy přináší do života něco velmi dobrého.

Dalimil Staněk

Dalimil Staněk je kazatelem Církve bratrské ve Zlíně, psychologem a učitelem na Evangelikálním teologickém semináři v Praze. Zabývá se tématy duchovního vývoje, zralosti, krize, odpuštění a usmíření. Rád čte, běhá a věnuje se hudbě.