Stále si mi v hlavě motají doteky nedávných setkání. V hlavě se mísí řeči a příběhy, které jsem musel, ač nechtě, vyslechnout.

Přiznám se vám, že se snažím být tolerantní a neupadat do stařecké zapšklosti. Nedaří se mi to.

Zůstaly za námi. Ohňostroje, bujaré veselí, přípitky, objímání, potřásání rukama, velikášské sliby, salvy smíchu, zástupy maškar, smutné stromečky, kontejnery plné obalů.

S hezkým pocitem vycházím na ulici a říkám si - dneska je krásný vánoční den. Zdravím sousedy i neznámé, usmívám se...

S příchodem vánočních svátků se modlím za svět bez válek, bez pandemií, bez lidské řevnivosti a chamtivosti.

Pokaždé v předvánoční čas mám přemýšlivou náladu, jako bych bilancoval. Život je příliš složitý na to, aby jej někdo za svůj život pochopil.

"Seber síly a neumdlévej" - říkával můj starý přítel. Stále více si tu větu připomínám.

Výrok, který je slyšet téměř každý den - všechno je o penězích. A za touto větou následuje jiná, beznadějná věta - všechno se dá koupit. Trochu z těch vět mrazí v zádech.

Rozmlouvám s psem. Nechci znevažovat lidstvo, ale s tím nevinným tvorem si rozumíme. Mohu mu říci cokoli a on toho nezneužije.

Největší nepříjemností je být moudrým. Mnozí vás ctí, mnozí závidí a hloupí vás mají za hlupáka.