Za Rakouska-Uherska byl jsem malé děcko. Řval jsem "Vivat, cíař pán," a měl prázdné vrecko...

Noha na plynu je pro mnohé řidiče ventilem, který uvolňuje nastřádaný vztek na užvaněné ženy, neposlušné děti, nadřízené, zubaře, politiky...

Novinka se rozletěla naší Čechií, že ti, kteří nesportují, dlouho nežijí.

Čím více se krátí má životní pouť, tím jasnějí vím, že všechno, co jsem činil a činím, již vytvořili jiní přede mnou. Pouze přebírám myšlenky a bláhově se domnívám, že se zrodily v mé hlavě.

Zveme vás na divadelní představení, které se odehrálo před hypermarketem.

V koutku mé duše dříme naděje, že se mé věty dotknou strun naší stárnoucí generace. Milujeme své děti, své vnuky, svá pravnoučata. Obáváme se o jejich životy. Myšlenky na ně, nám nedávají spát.

V koloně na dálnici přicházejí neveselé myšlenky. Všichni řidiči vedle mne, za mnou, přede mnou, jsou na tom stejně. Slunce pálí do střech aut. Zácpa jakéhokoli druhu je nepříjemná.

Všeobjímající láska k lidem se často nevyplácí. Někdy bývá podezřelá.

Ženy můžeš ctít nebo milovat, ale nikdy s nimi kamarádit. Nic není nudnějšího, než muž bez postranních úmyslů.

Vraťte se na chviličku k letošnímu sčítání lidu.