Frontman.cz

Domlouvání koncertů a zastupování umělců v otázkách bookingu je velmi specifická a ne úplně jednoduchá práce. I když se jí Nela Mikošková věnuje relativně krátce, v branži se o ní ví, pracuje na velmi zajímavých projektech a jak sama říká, je největším fanouškem kapel, které ve své stáji má.

Rozhovor o pomalejší, ale vlastní cestě.

Nela Mikošková je mladá česká bookerka a manažerka umělců především z alternativní scéně, jako je Anna Vaverková, Ima Teva, Zapomělsem nebo Yasha 96. Společně s Bárou Šubrtovou a Eliškou Pírkovou připravují projet Crave.

Jejich zatím poslední album Dočista považuji za jedno z nejlepších v jejich kariéře. Výraznou stopu na něm zanechal anglický sounddesigner a hudebník Andrej Bako, který s Longital odjel i celé tour. Se Shinou, Danem Salontayem a Andrejem Bakem jsme si povídali o tom, jak se k nim Andrej dostal, o rozvoji písní během tour a o tom, jak se všechno během toho neustálého vývoje prohloubilo.

Rozhovor o šťastných písních a možná i o teorii prázdných strun.

Ne úplně často se podaří dát název kapely a alba do takové kombinace, která by věrně reflektovala skutečnost. Album Je krásný je podle mě doopravdy krásné a natočila ho velmi silná Parta vynikajících lidí. Se Zdeňkem Lichnovským a Martinem Nouzou jsme si pověděli, jak všechno vznikalo a jak se jim povedlo, že pět lidí v kapele a dva producenti zní „jako jeden muž".

Rozhovor o všednosti a hloubce.

Parta vynikajích lidí je skupina, která nehraje nic než písničky.

Tak úzké napojení, které na sebe uvnitř kapely Khoiba mají Ema Brabcová a Filip Míšek není úplně běžné. Jejich silné pouto je ale klíčové pro jejich tvorbu a díky němu vytváří velice intimní a nejednoznačnou hudbu, která od vás vyžaduje pozornost. Teprve tak zjistíte, že chcete-li se dostat do hloubky, musíte vnímat vertikálně.

Rozhovor o vztazích a vnímání.

O procesu tvorby a realizace alba Vertical Urgencies, ale i praktickém chodu kapely a vzájemném vztahu, který je nejsilnějším stavebním kamene spolupráce jsme si povídali ve studiu Filipa Míška.

Hosty speciálního dílu, natáčeného živě na oslavě 10. narozenin magazínu Frontman v pražském Jazz Docku, byli Tonya Graves (ex-Monkey Business, Liquid Harmony) a Robert Nebřenský (Vltava). Proč je důležité skládat hudbu v první řadě pro sebe a jak může tvůrčímu procesu prospět samota? Kdy je v kapele potřeba zapojit empatii a kdy je naopak dobré být nekompromisní leader? Jak se dá využít herecká průprava při nakupování v supermarketu? A bude Tonya někdy zpívat „Plastiky"?

Tonya Graves je americká multižánrová zpěvačka, která dominuje zejména v rhythm & blues, funky a jazzu. Za 26 let své úspěšné kariéry v Čechách prošla několika hudebními uskupeními. Nejdříve to byla spolupráce s Lubošem Andrštem, pak díky Ivo Pospíšilovi (Tea Jay Ivo) začala hrát s kapelou Liquid Harmony, s níž získala svého prvního Anděla. Následovalo nádherných 16 let s Monkey Business, během nichž kapela dostala několik Andělů. Na svém kontě má dvě sólové desky, I'm the Only Me (2011) a Back to Blues (2015) a znát ji můžete i v roli moderátorky.

Roberta Nebřenského jistě znáte z řady filmových a televizních rolí, jako je Tobruk, Lidice, oscarové Edith Piaf, nebo z divadelních pódií (Rubín, Divadlo v Tomatě, Divadlo Sklep, Divadlo Na zábradlí). Zároveň od roku 1986 vede kapelu Vltava, která patří ke stálicím české hudební scény. Jejich píseň Marx Engels Beatles například zazněla v legendárním filmu Pupendo. V loňském roce kapela vydala po úspěšné kampani na crowdfundingovém portálu Hithit oceňované album Spass muss immer sein.

Dan Sywala je velice aktivní, plný nadšení do psaní a všeho, co se hudby týče. Má za sebou spoustu rozhovorů s elitami světové hudební scény, Organizuje výjimečné a tématicky zaměřené poslechové akce, učí srbštinu a angličtinu a zkrátka řečeno, jen jen málo věcí, kterým se nevěnuje...

Rozhovor o náhodách a psaní.

Jsem jeho fanoušek dlouhá léta, a i když jsem ho samozřejmě nejdřív poznal jako výtvarníka, vždycky mě fascinovala jeho muzikálnost, kterou v posledních letech zúročuje v mnoha pozoruhodných a velice různorodých hudebních projektech. Musím se přiznat, že František Skála je můj oblíbený zpěvák i tanečník.

Pokud chcete slyšet strukturovaný a chronologicky uspořádaný rozhovor, ve kterém se dozvíte, jak který hudební projekt vznikl a co za tím stálo, pusťte se s Františkem rozhovor, který skvěle vedl Pavel Kučera ve svém pořadu On Air.

Tohle je rozhovor lehce chaotický a spíš pocitový, ale zase jsme se hodně nasmáli. „My pleasure, Františku," jak se říká...

František Skála je významný český výtvarník, vystavující po celém světě, a fantastický hudebník, který svou pestrou tvorbou překračuje všechno očekávatelné.

S Jaromírem Honzákem nás spojuje rodné město Litoměřice a to, že moje máma chodívala v mládí tančit na orchestr vedený jeho otcem Františkem. Právě díky otci se z Jaromíra stal špičkový kontrabasista, skladatel a vyhledávaný sideman napříč žánry.

Rozhovor o lenosti a cestě vpřed.

Jaromír Honzák je jazzový basista, který se na české jazzové scéně pohybuje již od 80. let. Je držitelem pěti žánrových cen Anděl v jazzové kategorii, které získal za svá sólová alba. Žánr jazzu přesahuje dlouholetým členstvím v kapele Bratři Ebenové, v experimentujícím ansámblu Luboše Soukupa Points Septet nebo spoluprací s Ivou Bittovou.

Jeho poslední album Twenties vyšlo v roce 2022 u Animal Music.

Poprvé jsem je viděl v roce 2014 na festivalu Pelhřimovy, kde Kalle učarovali nejen mně. Od té doby žasnu nad jejich konzistentní a pevnou uměleckou cestou, která mi zpříjemňuje mnoho chvil a přináší mi do života hodně krásy.

Rozhovor o kontinuitě a andělech.

Kalle je česká alternativní hudební skupina z Tábora tvořená manželskou dvojicí Veronikou a Davidem Zemanovými. která v letech 2014, 2017 a 2022 získala žánrovou cenu Akademie populární hudby v kategorii Alternativní hudba. Jméno kapely pochází ze severštiny, přestože to ani nebylo původním cílem, ale název se skupině zalíbil.

V den udílení Cen Anděl, těsně před slavnostním večerem, jsme si sedli a povídali o významu cen, vztahů, o důvěře v druhé, a také o umělecké kontinuitě a inspiracích k tvorbě, která se sice pomalu, ale pořád vyvíjí.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že je dítětem ulice. Většinu zkušeností, které dnes zúročuje, totiž získal Thom Artway hraním na ulici a dodnes několikrát do roka podnikne výlet do náhodně vybraného místa, kde se postaví a od srdce vám jen tak zahraje písně, které ho provázejí životem.

Rozhovor o malých i velkých věcech.

Thom Artway je zpěvák, písničkář a pouliční umělec. Na české hudební scéně se objevil roku 2013, kdy byla jeho píseň Towards The Sun vybrána do filmu Křídla vánoc. Do širšího povědomí veřejnosti se dostal o dva roky později se svým prvním singlem I Have No Inspiration, který mu vynesl nominaci na cenu Český slavík Mattoni 2016 v kategorii Objev roku. V anketě Anděl za rok 2016 pak obdržel dvě sošky – objev a zpěvák roku.