Biochemička Eva Zažímalová, která za pár týdnů završí svou osmiletou misi v čele Akademie věd ČR, popisuje, jak se ve funkci potýkala se třemi vládami, nedostatkem financí a občasným nepochopením vědeckých doporučení.

„Velmi dobře si uvědomuju, že vědecké poradenství, v tom dobrém slova smyslu institucionalizované, nám tady hrozně chybí,“ říká Eva Zažímalová v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.

Inspirovala se v britském parlamentu, kam vědci prostřednictvím nástroje s humorem nazývaného „post office“ posílají expertní stanoviska k různým projednávaným tématům.

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

„Něco zásadního se stalo, lidem se mentálně žije hůř, zmizel kus veselosti,“ vypočítává oblíbený popularizátor vědy, v čem spočívá změna, kterou všichni na sobě pociťujeme.

Geolog, klimatolog, spisovatel, ale taky filozof, který proslul řadou knížek i televizních cyklů, považuje za jednoho z původců obrovských změn, jimiž společnost prochází, umělou inteligenci. „Ještě nedohlédneme, co způsobí. Všechny tyto věci působí hodně dobra, hodně zla. Bude to ambivalentní záležitost.“

„Uvědomil jsem si, že umělá inteligence, i když se používá opatrně, vede ke zpovrchnění. A rozhodl jsem se tomu čelit,“ říká Václav Cílek v rozhovoru, který je součástí projektu Galerie osobností. „Hřích“ používání umělé inteligence si sám pro sebe kompenzuje čtením starých knih. A říká, že planetu před zkázou zachrání lidský rozum: „Je to sice hodně starý koncept, ale jednou se k němu budeme muset vrátit.“

Rozhovor si můžete pustit v audiozáznamu nebo jako video. Dále v textu pak nabízíme editovanou písemnou verzi.

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Spisovatel, vyznamenaný německým i českým prezidentem, a žijící v obou zemích, říká: „To, jak tu funguje veřejná doprava, není žádná samozřejmost. Záchranný systém, zdravotnický systém. Je to na srovnatelné úrovni jako v Německu.“

Patří mezi nejúspěšnější české spisovatele, často píše v němčině a jeho knihy vycházejí nejdřív na německém knižním trhu. I tam patří ke špičce těch nejprodávanějších. Sudety, vyrovnání s minulostí, vlaky a život na železnici, cestování Evropou. To jsou časté motivy jeho kníže. Anebo – tak jako v té zatím poslední, Vánoce v Praze – poetické bloudění osamělých lidí pražskými ulicemi a hospodami.

„Doma jsem vlastně ve vlaku mezi Berlínem a Prahou, v tom jídelním voze, který mám rád a kde píšu, tvořím a kam za mnou dorazila celá řada postav a příběhů. Ve vlaku se dokáže dobře zkoncentrovat. Někdy stačí hodina k napsání krátké povídky.

Skutečně v tom vlaku mezi Berlínem a Prahou, v tom jídelním voze, který mám rád a kde píšu, tvořím a kam za mnou dorazila celá řada postav a příběhů. Dokážu se ve vlaku dobře zkoncentrovat,“ popisuje dvaapadesátiletý Jaroslav Rudiš v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.

Ve vlacích, ale třeba i v sauně, kam rád a často chodí, naslouchá hovorům ostatních lidí, občas se s nimi dá do řeči, a snaží se leccos zapamatovat. Dialogy či krátké příběhy pak využívá ve svých knihách. Například v Českém ráji, Winterbergerově poslední cestě nebo veleúspěšném Návodu k použití železnice.

Spisovatel za sbližování české a německé kultury a posilování dobrých vztahů dostal v roce 2021 Záslužný kříž od německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera a v roce 2024 Medaili za zásluhy od prezidenta Petra Pavla.

Jiný Miloš Zeman za zavřenými dveřmi

V delegaci se Steinmeierem navíc zažil postupně dvě státní návštěvy u dvou českých prezidentů – Miloše Zemana a Petra Pavla. A v rozhovoru je srovnává.

„Samozřejmě jsou to rozdílní prezidenti, s trošku jinými názory na svět a politiku. Uvědomuji si, že při té první návštěvě byli všichni na Hradě z nějakého důvodu trošku nervózní. Podruhé už mi to přišlo všechno strašně uvolněné a mnohem víc bezprostřední. Z toho jsem měl radost. Jsem rád, že se Hrad stal z toho ‚nedobytného‘ místa místem, kam se dá normálně zajít a kde se konají přednášky a literární čtení,“ říká Jaroslav Rudiš.

Přidává vzpomínku na večeři na Pražském hradě, kde od Miloše Zemana směrem k německému prezidentovi zaznívaly jiné věty, než jaké říkal veřejně: „Tam nebyli novináři a musím říct, že pan Zeman měl skvělý projev. Velmi evropský. Mluvil velmi hezky o česko-německých vztazích. Když si vzpomeneme na prezidentskou volbu mezi ním a panem Schwarzenbergem (2013, pozn. red.), tak tam protiněmecká nota hrála velkou roli.“

Jaroslav Rudiš právě při tomto tématu přechází k úvaze, jak někteří politici dokáží do společnosti vnášet strach a negativní emoce. „Vůbec by mě nenapadlo, že to jde ve společnosti – u nás nebo vůbec v Evropě – tak rychle probudit. Spíš bychom si měli uvědomit, že potřebujeme politiky, kteří nám budou říkat: ‚Není to tak špatné, jak se máme.‘ I když si uvědomíme všechny problémy, které kolem nás jsou, tak se v tuto chvíli na tomto místě nemáme zas tak špatně. A když se bojíme a uzavíráme do sebe a chceme ten falešný mír – jenom abychom tady měli klid, tak ať si to (Ukrajinu, pozn. red.) ti Rusové teda vezmou – což od některých politiků zaznívá, tak mi to přijde strašně prázdné.“

Strach a frustrace ve střední a východní Evropě

Štve ho, že si lidé nechávají namluvit, jak se mají špatně: „Zrovna teď zažíváme takové vzedmutí strachu. Lidé věří, že ve volbách přijde spasitel a budou se mít strašně dobře, což je samozřejmě velká iluze.“

Vyvolávání strachu u voličů podle nej funguje napříč světem, ale jak si všímá při svých cestách Evropou a srovnává i východní a západní část Německa, tak větší strach a frustraci cítí v zemích střední a východní Evropy. „Hodně lidí si s listopadem 89 spojovalo nejen svobodu, ale právě i konzum a rychlé zbohatnutí. Možná i ta očekávání byla trošku velká. Ale i tak si myslím, že se máme zatraceně dobře. Rád srovnávám, jak u nás funguje veřejná doprava. To není vůbec žádná samozřejmost. Nebo jak u nás funguje záchranný systém, to taky není samozřejmost. Nebo zdravotnický systém. Myslím, že zdravotnictví je na srovnatelné úrovni jako v Německu.“

O čem bude jeho nová kniha, která opět nejdřív vyjde v Německu? Čím Němce a další evropské národy okouzlily Vánoce v Praze? Je pro něj jednodušší psát v němčině, nebo češtině? A opravdu se chystá zdramatizovat staré jízdní řády?

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Dvacet let zpívá v Národním divadle, s koncerty i písňovými nahrávkami slaví úspěchy doma i v zahraničí. Jaké jsou letošní plány jedné z nejúspěšnějších českých operních pěvkyň?

V tvrdém světě opery dokázala uspět i v obrovské konkurenci, které v jejím hlasovém oboru – panují. Vedle toho dokáží s manželem, světově proslulým basbarytonistou Adamem Plachetkou, skloubit dvě špičkové kariéry s fungující rodinou s dvěma malými dcerami.

„Nejsem ten typ člověka, který by děti nechtěl vzít do toho koloběhu života. A byť ten náš rodinný život je jako na horské dráze, tak si v tom umíme všichni udělat jasno,“ říká Kateřina Kněžíková v rozhovoru, který je součástí projektu Galerie osobností.

Kateřina Kněžíková, která koncem loňského roku vystoupila ve slavné newyorské Carnegie Hall s Českou filharmonií, se v rozhovoru vrací i k osudovému okamžiku, který v jejích šestnácti letech rozhodl, že se nestane – po vzoru své starší sestry – vysněnou lékárnicí, ale že chce zpívat v opeře. A popisuje, jak si postupně dál plnila své sny.

„Už si neodvažuju hrát na vizionářku. To jsem dělala před deseti lety, že jsem měla dlouhý seznam, kam bych mohla dojít, co bych mohla zpívat a co určitě zpívat nebudu. Ale když už jsem zpívala i Libuši (Pražské jaro 2024, pozn. red.), tak jsem tyto úvahy a představy úplně zrušila.“

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Bývalá nejpopulárnější politička v zemi si už osmnáct let užívá profesi právničky a při ohlížení se za svou politickou kariérou a svými výroky se podivuje: „…teda já jsem toho v životě napovídala.“

„V politice bylo období, kdy jsem třeba několik měsíců neměla ani jeden volný víkend. A já už taky nejsem nejmladší a už musím trochu odpočívat,“ říká v rozhovoru advokátka specializující se na obchodní a korporátní právo, do roku 2006 ministryně školství a před tím dlouhá léta místopředsedkyně ČSSD.

Nyní čerstvá nestranička, neboť v reakci na zvolení Jana Maláčové předsedkyní sociální demokracie se Petra Buzková rozhodla po téměř 35 letech stranu opustit. Co jí k tomu vedlo a umí si představit, že by se někdy do politiky vrátila?

„Co když mi v sedmdesáti letech rupne v hlavě a nechám se zvolit do Senátu?“ směje se Buzková v rozhovoru, který je součástí projektu Galerie osobností. A hned dodává: „Ne, nic takového neplánuji.“

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

S předním dramatikem, hercem a spisovatelem o „oddalování konce“ v Divadle Járy Cimrmana, veleúspěšných filmech i posledním odmítnutí od syna Jana, ale taky o světě, kterému se „už nestihne přizpůsobit“.

Hraní divadla, kterému se Zdeněk Svěrák věnuje s obrovským diváckým úspěchem už 57 let, je pro něj pořád lékem, dobíjejícím životní baterky. A to i v situacích, kdy nemá vlivem vnějších okolností nejlepší náladu.

„Člověk je někdy smutný a nejde mu to dělat legraci. Ale v tom divadle, když si v té hodině přípravy na představení povídáme třeba o politice, o tom, co nás čeká - že zvítězí lidi, kteří budou chtít tu demokracii okleštit, tak to pak prostě sbalíme a řekneme si: ‚Jdeme na to. Ještě že to divadlo máme. Ještě že existuje humor.‘ Jinak bychom se z toho zbláznili. Je to lék.“

V rozhovoru, který je součástí projektu Galerie osobností, Zdeněk Svěrák vzpomíná na psaní divadelních her i filmů s Ladislavem Smoljakem, neuvěřitelné náhody, které vedly ke vzniku filmových hitů Vesničko má středisková a Obecná škola, a také vysvětluje, proč říká: „Tenhle svět už není můj.“

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Herečka, která se dlouhá léta netajila svými politickými názory, se kvůli nenávistnými komentárům rozhodla stáhnout z Facebooku. „Některé věci se obejdou beze mě,“ říká teď v rozhovoru.

„Mně nevadí, když jsou lidi hnusní, na to jsem poměrně zvyklá, ale toho zbytečného zla… Ne, že by zlo mohlo být konstruktivní, ale to, které není k ničemu, ani k debatě, které je jen nechutné… Tak jsem si úplně najednou ze dne na den řekla: A dost, už to nechci. Prostě jsem to vypnula a už se tam nikdy nevrátila,“ vzpomíná Aňa Geislerová v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.

Svého času se vymezovala proti politice prezidenta Miloše Zemana a premiéra Andreje Babiše a často za to na sociální síti schytávala vulgární odezvu.

„Nevypnula jsem si uši, oči a vnímání. Pořád vím, co se děje, ale nemám potřebu o tom s těmi lidmi diskutovat. … Řekla jsem si, že některé věci se asi obejdou beze mě.“

Když se chce k něčemu vyjádřit, jako například nedávno k situaci na Slovensku, napíše o tom na Instagram. Neuzavírá se ani možnosti do veřejných záležitostí promlouvat. Do politiky by sice vstoupit nechtěla, nicméně říká, „službu“ na komunální úrovni si představit umí.

Rozhovor s Aňou Geislerovou mimo jiné o jejím novém filmu, který bude mít premiéru v Cannes, jejích kurzech na FAMU, studiu psychoterapie či o jejím pohledu na české školství, si můžete pustit v audiozáznamu nebo jako video. 

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Na scéně populární hudby se jedna z nejuznávanějších českých zpěvaček pohybuje už čtyři desetiletí. V rozhovoru pro Seznam Zprávy mimo jiné vzpomíná na absurditu komunistické doby, kdy musela před schvalovací komisí dokazovat politické znalosti.

„Abychom mohli mít legálně koncerty, tak jsme museli mít legitimaci, štempl, že to vykonávat smíme. Takže každý musel absolvovat takzvané přehrávky,“ říká Bára Basiková v Galerii osobností, jak začínala coby profesionální zpěvačka v polovině 80. let s kapelami Precedens a Stromboli.

„Seděla tam komise a bylo to i hodně politické. V době totality bylo důležitější vědět, kdo je prezident v Ulánbátáru, než jaké symfonie složil Bedřich Smetana,“ směje se dnes absurditě té doby. Jelikož mongolského prezidenta neznala, dostala se do nejnižší kategorie a za koncert si směla vydělat jen 140 korun.

Jak se v té době jako zástupci progresivního stylu hudby cítili mezi ostřílenými matadory pop-music, jaké kompromisy museli dělat, aby směli vystupovat v televizi a co se pro ně změnilo v „devadesátkách“, i o tom mluví Bára Basiková v rozhovoru.

Odpovídá i na otázky ohledně 28 let trvajícího natáčení dokumentárního filmu s Helenou Třeštíkovou, proč si myslí, že populární zpěvačky v soukromém životě přitahují „šmejdy“ a co pro ni má v životě největší smysl.

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Má za sebou stovky mimořádně úspěšných transplantací plic, ale Robert Lischke dokáže s otevřeností mluvit i o tématech, která byla považována za tabu: Chybují lékaři? A co mohou dělat pro to, aby se z nich nestali vyhořelí cynici?

„Samozřejmě chyby se dějí. Ale unést důsledky těch chyb – to není jednoduché,“ říká profesor Lischke. „Překvapilo mě, že o chybách v medicíně a ve zdravotnictví se začíná mluvit až teprve koncem minulého tisíciletí. Všichni si říkáme, že chybovat je lidské, ale víme, že pokud je chyba spojená s lidským utrpením, tak není tolerována.“

V rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností, Robert Lischke popisuje, jak jeho tým s chybami pracuje: „Sejdeme na speciálním semináři, popíše se tam chyba, proč se stala, co uděláme pro to, aby se neopakovala. … Stojí tam lékaři, kteří musí mluvit o své chybě, jejímž důsledkem byla třeba smrt pacienta.“

Pomohly intenzivní psychoterapie

Pro Lischkeho tým bylo důležité vytvořit takové prostředí, které s sebou nenese obviňování a zavržení jednotlivce: „Vůbec to není samozřejmost. Umět pracovat s komplikacemi mi přijde jako to nejdůležitější, jak je umět zpracovat, jakou podporu poskytnout tomu týmu.“

Muž, který stojí v čele Národního programu pro transplantace plic, mluví v rozhovoru i o tom, jak jemu osobně léta pomáhaly intenzivní psychoterapie, kde mimo jiné našel správný balanc mezi empatií k pacientům a žádoucím odstupem, který mu dodá sílu na další práci. „Myslím, že o tomhle musí přemýšlet každý lékař a hledat rovnováhu, když máte možnost se stát vyhořelým cynikem a pořád můžete být výborným lékařem.“

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Jako tanečník zažil úspěch na světových scénách, teď už desátým rokem působí jako vyhledávaný choreograf. V rozhovoru popisuje, jak se změnilo prostředí baletu a čemu se narozdíl od svých někdejších kolegů chce vyhnout.

„Balet je strašná dřina. Někdy jsou tam i intriky. Je tam i bolest. Divadlo není demokracie, tam prostě velí šéf a někdy pravdu má a někdy ne. A jako tanečník s tím nic neuděláte, protože jste pod ním. A to je v každé práci,“ říká bývalý tanečník a dnes choreograf Jiří Bubeníček v otevřeném zpovědi, která je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.

Jiří Bubeníček, který oslaví v pondělí 7. října padesátiny, mluví mimo jiné o tom, co zažíval v různých divadlech, včetně pařížské opery, kde před lety hostoval.

„Jsou případy, kdy jsou nějaké problémy, a to pak záleží na vedení, jak to bude řešit. Teď si každý dává pozor. Předtím když jsem byl v pařížské opeře, tak to byli profesoři nebo baletní mistři, kteří na tanečnice řvali, křičeli, mluvili sprostě… Ale taková byla doba, že to tak člověk nebral. Nebo ty tanečnice to tak braly a pak se zhroutily. Nebo odešly. Ale teď si to nikdo dovolit nemůže. Je jiná doba.“

Jako choreograf volí cestu mírné komunikace s tanečníky, protože sám si vzpomíná, jakou šikanu někdy od baletních mistrů zažíval. „Jeden šťoural do mého osobního života, do čehož mu nic není. Nesnášel jsem to, někdy jsem s tím trpěl. Proto se snažím na tom sále pracovat jinak. Společnost si přece jen něčím prošla.“

Cesta Jiřího Bubeníčka k baletu vedla z cirkusového šapitó. Společně s bratrem-dvojčetem Ottou objížděli s rodiči v sedmdesátých a osmdesátých letech Evropu s cirkusem a v jedenácti letech, při jednom tréninku na cirkusovém učilišti, je viděla profesorka Pražské konzervatoře – a u obou poznala výrazný taneční talent. To byl zásadní moment, který jejich další život otočil směrem k divadlu.

„Po taneční konzervatoři jsme s bráchou odešli do Hamburku. Byli jsme takoví ti greenhorn (zelenáči, začátečníci, pozn. red.), neuměli jsme pořádně anglicky, najednou jsme byli daleko od Prahy. Začínali jsme ve sboru, ale dostávali jsme nabídky od šéfa. Už ve sboru jsme dělali hlavní role. Za čtyři roky jsme byli první sólisti, nejmladší první sólisti v historii toho souboru,“ vypráví Jiří Bubeníček.

On sám později z Hamburku odešel do Drážďan, tancoval v New Yorku, Tokiu, Paříži… Hostování v pařížské opeře považuje za naprostý vrchol – „to je jako NHL pro hokejisty“.

Když tělo přestává sloužit

Před devíti lety se Jiří Bubeníček rozhodl kariéru tanečníka ukončit. „V pařížské opeře tanečníci tancují do 41 let, potom každému skončí smlouva. Můžete být dobrý, špatný… Smlouva skončí, vyklidí se šatna, přijde další. Tam jsem se inspiroval. Říkal jsem si: Už jsem si zatancoval všechno, všechna přání se splnila, není třeba pokračovat.“

K radikálnímu kroku ho přinutily i zdravotní problémy, daň za obrovskou dřinu na jevištích. „Každý tanečník je v něčem výjimečný, ale má své limity. Dostal jsem od Boha tohle tělo, dokázal jsem s ním udělat co nejvíc. Ale pak to tělo začíná stárnout - měl jsem potíže s lýtkem nebo se mi zablokovaly záda nebo krk a tak dále. Pak už je to otázka, jak zůstat v kondici, jak zůstat na jevišti, aby to to tělo vydrželo. Přijde strach: můžu do toho ještě jít, nebo si natáhnu lýtko? Už mě přestal bavit ten zápas, jestli to vyjde, nebo ne.“

Nyní je Jiří Bubeníček úspěšným choreografem, který pracuje opět v různých divadlech světa. Letos ho pracovní nabídky několikrát z Drážďan – kde žije se svou manželkou a dvěma malými dětmi – přivedly do České republiky. Naposledy při přípravě baletu Cyrano de Bergerac, který měl premiéru v září v Národním divadle v Brně.

V rozhovoru Jiří Bubeníček mluví i o tom, co pro něj v životě znamenalo být dvojčetem bratra, rovněž tanečníka, jaké jsou rozdíly mezi baletem v Česku, Hamburku nebo Tokiu, jaké bylo jeho dětství v „cirkusové rodině“ a jestli by on svým dětem přál život s baletem.

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka

• Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.
• Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
• Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.