Už jsem o tom několikrát mluvila. Modlitební seznamy jsou mou slabou stránkou. Je mi vlastně docela protivné je vést. Zdá se mi, že brání vytváření vztahu. Tedy vztahu, jaký bych chtěla považovat za osobní, přátelský, důvěrný.  Pro vztahy obchodní jsou seznamy naopak nejspíš velmi užitečné.

Já jsem od nich ustoupila. Čas s nejvyšším jsem trávila v mlčení. Mé modlitební seznamy zmizely už před dávným časem. Přesto jsem jimi neopovrhovala. Jen jsem nevěděla, jak je zařadit do svého modlitebního života. Teď, když jsem se chtěla posunout „blíže“, se mi zdálo, že taky hrají nějakou roli. Jenže jakou? Co v tomto případě znamená být blíže? Znovu jsem se potřebovala ponořit do Božího slova a zkoumat, co všechny ty věty ve verších znamenají. Z různých souvislostí se mi zdálo, že bych se mohla spolehnout na to, že Bůh vyslyší každou moji prosbu, která bude v souladu s jeho vůlí. No jo, nic proti, ale jak to poznat? Modlívám se za různé věci, jejichž názvy se bibli nevyskytují. Často nejsem schopná sladit souvislosti. Jak na to jít?

Když jsem tak bezradně seděla ve svém modlitebním křesle, chtěla jsem se modlit, ale netušila jsem zač a jak, přišla mi do mysli zajímavá věta. Zdálo se mi, jako by mi Bůh dával pokyn. Jako by říkal docela přesně, co s tím mám dělat. Znělo to nějak takhle: Použij můj seznam.