Jejich skleněné šaty se stanou jedním z vrcholů letošního ročníku Týdne Křišťálového údolí, který sobotu 30. srpna večer uzavře tradiční módní přehlídka v depu dopravního podniku v Liberci. Kolekce, navržená speciálně pro tuto příležitost, je ale pouze jednou z řady aktivit, kterou se liberecký sociální podnik Kultivar a jeho dvě spoluzakladatelky Klára Jägerovás Evou Jiřičkovou, prezentují.

Příběh nenápadné, ale přitom stále populárnější značky, se začal psát už v roce 2004. Klára tehdy vystudovala uměleckou školu a začala tvořit vlastní šperky ve své dílně U Kahanu.

„Dodnes si pamatuji tu skepsi a depresi, která nás provázela při snaze se uplatnit na trhu. Nikde vás nechtěli. A navíc, všichni mi tehdy tvrdili, že vinutá perle je mrtvá,“ říká s úsměvem návrhářka a spoluzakladatelka unikátního sociálního podniku v Liberci Klára Jägerová.

O dvanáct let později otevřela nejprve kulturní centrum Kultivar, které sloužilo jako vlastní dílna, coworkingový prostor, ale i místo pro kulturní akce a showroom místních umělců.

„Pořádali jsme plno kulturních akcí, přednášek a řemeslných workshopů. Tak moc, že jsme se ani nestihli pořádně věnovat vlastní tvorbě,“ vzpomíná Klára Jägerová.

V roce 2021 ale přišel náraz. Pod vlivem covidových opatření musela Kultivar zabalit do krabice.

Tehdy jen velmi těžko hledala sílu a další motivaci k tomu, aby svůj sen – věnovat se naplno sklu a autorské tvorbě především pomocí tradiční techniky vinuté perle – proměnila v realitu.  

Ten okamžik ale přišel. Před dvěma lety se do projektu vložila Eva Jiřičková, která se mezitím profilovala ve zcela odlišném podnikatelském odvětví, konkrétně masnému průmyslu. Ti z vás, kteří sledujete náš podcast pravidelně, si určitě vzpomenou na jeden z předchozích dílů, kdy jsme společně s Evou prezentovali značku Mass.na, kde je spoluzakladatelkou a spolumajitelkou.

Klára a Eva společně přetvořili Kultivar na sklářskou dílnu s lokálním, environmentálním a sociálním přesahem. Povedlo se jim založit sociální podnik, který je svým obsahem a nastavením, jediným v ČR. Aktuálně zaměstnávají pět mladých ukrajinských dívek, jejichž nadšení pro sklo a řemeslo, je v Kultivaru znát doslova na každém kroku.

Jak náročné bylo připravit projekt a prosadit si myšlenku sociálního podniku? Jaké plány mají Eva a Klára s Kultivarem do budoucna? Jak si je hledají zákazníci? Nebo, jaké reakce a zpětnou vazbu na svou tvorbu dostávají?

Nejen na tyto otázky se dozvíte odpovědi v aktuálním díle naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama, který jsme tentokrát věnovali mimo jiné i Týdnu Křišťálového údolí, který ve spolupráci se svými partnery připravuje každý rok Agentura regionální rozvoje (ARR) Libereckého kraje.

Příjemný poslech!

V nejnovějším dílu podcastu Hlavou, srdcem a rukama jsme se vydali do obce Huť nedaleko Jablonce nad Nisou. Právě tady tvoří neobyčejný manželský tandem Monika a Ladislav Slukovi – ona pod značkou Na křídlech snů šije historické oděvy, on jako Gotický nábytek oživuje dřevo do podoby krásného a funkčního nábytku inspirovaného středověkem.

Spojuje je nejen manželství a společné podnikání, ale i hluboká vášeň pro historii, která prostupuje celý jejich život.

Historie jako životní styl

Přestože prý byli v rodinách černými ovcemi, které se vydaly jinou než „běžnou“ cestou, společný zájem o dějiny je nakonec svedl dohromady. A jak říká paní Monika: „Naše děti už tím taky žijí. Když slyšíte dupání, to je Libuška nebo Juditka – princezny naší domácnosti.“

Slukovi nevytvářejí pouze repliky – jejich práce se stává oknem do minulosti. Nábytek, kostýmy, expozice… vše vzniká poctivě, na základě iluminací a dochovaných artefaktů. Věci, které tvoří, najdete ve stálých expozicích v Jindřichově Hradci, Českém Krumlově i na Slovensku – ale také ve virtuálním světě počítačové hry Kingdom Come: Deliverance 2, kde jejich nábytek ožívá v digitální podobě.

Gotika nebyla šedivá

Jedna z nejzajímavějších myšlenek, kterou si z podcastu odnesete, je, že gotika zdaleka nebyla temná, šedá nebo ponurá, jak ji mnozí známe ze školních učebnic nebo zřícenin.

Naopak – byla barevná, praktická a radostná. V nové Galerii gotiky přímo v Huti můžete obdivovat nádherné kostýmy, barevné látky, dětská chodítka nebo rafinované truhly se skrytými zámky.

„Zjistili jsme třeba, že v gotice měli dětská chodítka.Ty lidi tehdy řešili úplně stejné věci jako my,“ dodává Ladislav.

Když je řemeslo láskou

Oba Slukovi otevřeně mluví o radostech i bolestech řemesla. Ať už jde o kvalitu dnešního dřeva („Musím ho sušit čtyři roky pod barákem.“) nebo těžko dostupné textilie („Některé látky se ani nevyplatí kupovat, pokud nechcete šaty za 400 tisíc.“).

Přesto se s pokorou věnují své tvorbě dál, protože – jak sami říkají – „člověk se pořád učí, aby nezakrněl.“

Jejich díla jsou výsledkem let práce, odborného studia a touhy ukazovat krásu dávných časů v co nejvěrnější podobě. Ať už tvoří pro muzea, hrady nebo živou historii, důraz je vždy na kvalitu, autenticitu a ruční práci.

Poslechněte si celý rozhovor a nechte se vtáhnout do světa gotiky, která zdaleka není minulostí. Dozvíte se, jak vznikají ručně šité látkové knoflíčky pro gotické měšťanské šaty a jak vznikla galerie během pouhých 14 dnů – s pomocí sousedů a přátel.

Příjemný poslech!

Co mají společného kapr, jeseter a zámek Lemberk? Všichni se potkávají na jednom jedinečném místě v Jablonném v Podještědí, v areálu zvaném Ráj pod Lemberkem. V novém díle podcastu Hlavou, srdcem i rukama jsme se vydali právě sem – mezi ryby, rybníky a lidi, kteří své řemeslo dělají srdcem.

Ráj pod Lemberkem není jen poetický název, ale reálné místo, kde se snoubí chov ryb, kulinářství, příroda i zábava pro celou rodinu. S Honzou Vaňkem, jedním z hlavních tváří tohoto místa, jsme si povídali o tom, proč by lidé měli přestat hledat rybí chuť v moři a objevit ji raději doma – na severu Čech.

„Chceme, aby si tu každý připadal jako v ráji. Ať už přijde pro čerstvou rybu, posedět k rybníku, nebo vzít děti na výlov a ukázat jim, kde se berou ryby na talíři,“ říká Honza v rozhovoru.

Zásadní součástí areálu jsou sádky s vodou tak čistou, že se do ní musí dodávat kyslík, aby v ní ryby mohly žít. „Ta voda vyvěrá z podzemí a je naprosto přefiltrovaná. Vlastně i ty ryby u nás žijou v ráji,“ dodává Honza s úsměvem.

Jeseter – ryba bez kostí i bez předsudků

Zatímco kapr a pstruh patří k běžnému českému repertoáru, v Ráji pod Lemberkem se věnují i chovu jesetera. Tahle říční ryba je výborná pro děti i rybí začátečníky: nemá drobné kůstky, jen chrupavku, a chutná jemně, bez typického „rybího pachu“.

Honza má jasno, proč si jesetera oblíbíte: „Je výborný pro každého, kdo nemá rád kostnaté maso. A navíc ho u nás chytnete klidně i do ruky – jeseter je tak trochu hloupá ryba,“ směje se.

Rybaření bez rybářského lístku i rybí kuchyně pro gurmány

V areálu si můžete nejen koupit rybu, ale i zarybařit bez licence, s průvodcem a zapůjčeným vybavením, nebo jen tak posedět u vody.Děti si mohou chytit svého prvního jesetera a dospělí se mohou oddat grilování, uzení či ochutnávání v místní rybí restauraci. Ryby jsou tu tak čerstvé, jak jen to jde – z vody do kuchyně to mají 200 metrů.

„Naše ryby se k vám dostanou doslova za pár minut. To se o mořských rybách, které k nám putují minimálně týden, říct nedá,“ upozorňuje Honza.

Akce, které mají smysl

Ráj pod Lemberkem pořádá po celý rok zážitkové akce s rybí tématikou – od výlovů přes dětské stezky až po kuchařské soutěže jako je Ryb-fest, kde týmy vaří jídla z kapra.

Speciální program je věnovaný i dětem. „Snažíme se jepřivést k rybám zábavnou formou. Mají u nás soutěže, úkoly, malování ryb, a sbírají medaile. Kdo jich nasbírá víc, má šanci vyhrát zajímavé ceny,“ popisuje Honza s tím, že každá akce je zároveň edukativní i hravá.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v podcastu Hlavou,srdcem i rukama.
Dozvíte se třeba i to, proč jeseter není jen skvělý na talíři, ale i pro dětské rybaření, nebo jaký rozdíl je mezi kaprem z obchodu a tím, co právě vyskočil ze sádek.

Více informací a termíny akcí najdete na rybylemberk.cz a na webu projektu Liberecký kraj sobě.

V novém díle podcastu Hlavou, srdcem a rukama se vydáváme do Roztok u Jilemnice, kde vzniká něco, co voní po čistotě, lnu a poctivém řemesle. Značka Nelly, za kterou stojí paní Kateřina Hloušková, je důkazem toho, že když člověk následuje svůj dětský sen, může z něj vyrůst stabilní rodinná firma s duší.

Kateřina šila od malička, ale až potřeba uživit své děti proměnila její vášeň v podnikání. Prvním výrobkem bylo lněné povlečení – čisté, kvalitní, a hlavně z přírodního materiálu. Dnes značka nabízí i pohodlné a nadčasové oblečení, doplňky do koupelny nebo kousky pro milovníky saunování. A pořád roste.

V čem je kouzlo lnu? Lněné produkty nejsou jen krásné, ale hlavně funkční. Len je přírodní materiál, který skvěle odvádí vlhkost, rychle schne, nenasává pachy a je hypoalergenní. Právě proto je ideální nejen pro povlečení, ale i pro oblečení nebo doplňky do domácnosti. Nelly používá kvalitní lněnou metráž s jemnou vzdušnou úpravou, díky které je výsledný materiál měkký a velmi příjemný na dotek – což překvapí každého, kdo má s lnem spojenou spíš hrubost.

Látky nechávají barvit a upravovat v České republice, stejně jako z domácí produkce pochází obaly nebo knoflíky. Důraz na lokální dodavatele a udržitelnost je pro značku klíčový – nejen kvůli ekologii, ale i kvůli lepší kontrole kvality.

„Jednoduchost je krásná, kombinovatelná atrvalá,“ říká Kateřina.

A právě tuto jednoduchost Nelly promítá do každého detailu – od výběru barev až po šití na míru.

Co ale zůstává stejné, je přístup: důraz na kvalitu, českou výrobu a hlavně osobní vztah se zákazníky. V Nelly šijí na zakázku, poradí s výběrem, přibalí náhradní knoflík – a když je třeba, ušijí model i v jiné barvě nebo velikosti. Opravdu rodinná péče.

A rodina je tu klíčové slovo. Do firmy se postupně zapojila dcera, syn i zaměstnanci, kteří dnes tvoří partu, jež spolu nejen pracuje, ale i jezdí na výlety, hraje deskovky a slaví narozeniny.

„Když si někdo přijde vyzkoušet oblečení k nám do showroomu, ví, že ho ušili skuteční lidé, kterým na tom záleží,“ dodává Kateřina.

Jejich filozofie je prostá: v jednoduchosti je krása. Ať už jde o přírodní barvy, nadčasový střih nebo vztahy ve firmě. A co bude dál? V plánu je vlastní vyšívací stroj a třeba jednou i pokračování vnoučaty.

Jak říká sama zakladatelka: „Když se vám splní sen, stojí za to v něm pokračovat.“

Poslechněte si celý rozhovor s Kateřinou Hlouškovou v podcastu Hlavou, srdcem a rukama. Příjemný poslech!

V předchozím díle našeho podcastu Hlavou, srdcem a rukama jsme vás seznámili s výrobcem klasických kytar Jiřím Markalousem a v tom dalším vám ho představíme ještě jednou. Ovšem tentokrát v roli vývojáře a tvůrce velmi oblíbené aplikace s názvem TUNEFOX, kterou využívají tisíce hráčů populárního hudebního žánru bluegrass. Ten je populární zejména v USA, ale své příznivce má také v České republice. TUNEFOX je na trhu už přes 10 let a za tu dobu zaujala i některé špičkové hudebníky a světová média. Aplikace, jejímž duchovním otcem atvůrcem i provozovatelem je spolu s kolegou právě Jiří Markalous, je opravdu opravdu pecka!

Proč vlastně vznikla a jak pomáhá hudebníkům?

Na tyto, ale i další otázky dostanete odpověď v dalším pokračování podcastové série Hlavou, srdcem a rukama.

Příjemný poslech!

Do dalšího dílu našeho podcastu jsme si pozvali výrobce klasických kytar Jiřího Markalouse. Jak se k řemeslu dostal a proč si myslí, že by ho zvládnul skoro každý, kdo má chuť, touhu a motivaci se mu věnovat?

Každé zaznění struny je podle něj příběhem, co začal hluboko v šumavských lesích a pokračoval v jeho dílně, kde se surový materiál mění v nástroj, který vám bude důvěrným společníkem. A v každé kytaře, kterou vytváří, se snoubí tradiční a moderní postupy s respektem k akustickým vlastnostem dřeva.

Netradičnímu oboru se začal věnovat mimo jiné proto, že dostal najednou ohromnou chuť tvořit rukama a zanechat po sobě něco hmatatelného.

"Moje cesta ke kytarářství začala fascinací tímto nástrojem a obdivem k lidem, kteří dokážou vlastníma rukama vytvořit něco tak komplexního a krásného. Dnes mám možnost spojit svou vášeň pro hudbu s láskou k řemeslné práci. Každý nástroj, který opustí mou dílnu, nese v sobě tento příběh," vysvětluje jilemnický patriot.

Jak dlouho a kde se učil řemeslu? A jak dlouho trvá, než si opatří a nasuší to správné dřevo pro své mistrovské nástroje?

Na tyto, ale i řadu dalších otázek, dostanete odpovědi v dalším pokračování naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama.

A POZOR! Krátce po vydání této epizody přijde ještě jedna BONUSOVÁ, kterou jsme natočili rovněž s Jiřím Markalousem. Kromě toho, že je kytarář, se už řadu let živí i jako vývojář aplikací. Kromě spousty jiných má na svědomí i jednu, která zaujala i některé světová média a láká především milovníky hudebního žánru bluegrass. Ten je oblíbený zejména v USA, ale své početné fanoušky má také u nás. Aplikace, jejímž duchovním otcem a tvůrcem a provozovatelem je spolu s kolegou právě Jiří Markalous, se jmenuje TUNEFOX a věřte, že je to opravdu pecka!

Přejeme příjemný poslech tohoto i dalšího dílu!

Podruhé během pouhých pěti měsíců jsme si k rozhovoru pro náš podcast pozvali spoluorganizátorky festivalu LaPapera, jehož premiéru jste si mohli užít vloni na podzim v Liberci. Přestože původně se měl druhý ročník konat až za rok na podzim, autorky celého projektu Wendy Anne Múčková a Karolína Skálová se nakonec rozhodly, že zareagují na velký zájem návštěvníků a vrhnou se do přípravy dalšího setkání v Liebiegově paláci v Liberci hned letos na jaře. Konat se bude už o víkendu 5. a 6. dubna.

TIP PRO VÁS: Pokud se o projektu chcete dozvědět více, můžete si poslechnout první rozhovor s organizátorky LaPapera, který jsme zaznamenali v 50. dílu naší série. Odkaz na něj najdete TADY.

Zásadní novinkou v jarní dramaturgii festivalu je, že bude dva dny a současně, že kromě papírového trhu a série workshopů v cenách od 250,- do 1300,- Kč, nabídne i více aktivit a zázemí pro děti a rodiny.

Například dětský koutek nebo čtení či divadelní představení právě pro ty nejmenší.

„Z pohledu možných termínů a také ekonomiky projektu nám přišlo rozumnější festival rozložit na dva dny. Navíc, po prvním, podzimním setkání, nás spousta zájemců žádala, ať ho zkusíme udělat právě na celý víkend, protože mnozí lidé ten jednodenní z různých důvodů zkrátka nestihli. To nám nakonec dovoluje i lépe rozložit termíny a prostor pro workshopy, aby nebyly tak „našlapané“ za sebou,“ vysvětlují pořadatelky festivalu LaPapera Wendy Anne Múčková a Karolína Skálová.

A jaký program návštěvníky čeká? Na kolik vyjde velmi vstřícné vstupné? A co všechno si můžete i s celou rodinou užít během dvou dnů festivalu? A jaké další plány mají zakladatelky festivalu do budoucna?

Na tyto, ale i další otázky, se dozvíte odpovědi v dalším díle naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama.

Příjemný poslech.

PRŮVODCE PRO NÁVŠTĚVNÍKY FESTIVALU 5. a 6. dubna 2025:

• Lokalita: Festival proběhne v novorenesančním paláci Liebieg v centru Liberce – U Tiskárny 81, 460 05 Liberec.
  
• Stánky najdete v přízemí v Zeleném sále a v 1. podlaží vm sálech: Zlatý sál, Paulína, Berta, Hermína, Gabrielle a Leontýna.
  
• Workshopy proběhnou v 1. podlaží v místnostech určených pro workshopy.
  
• Dětský koutek včetně programu pro děti najdete v 1. podlaží v sále Theodor.

• Jak se k nám dostanete: Nejbližší autobusová zastávka je Šaldovo náměstí (550m), nebo Fügnerova (500m). Z obou zastávek se k Paláci dostanete pěšky. V případě, že přijedete autem, můžete zaparkovat v OC Plaza, kde je o víkendu parkování ZDARMA ve třech podlažích.

• Bezbariérový vstup: Díky výtahu je bezbariérový vstup možný do všech pater, buď přes horní vstup kavárny Jedno kafe v Paláci, nebo přes hlavní vchod skrze recepci.
  
• Kočárky bude možné odložit ve vyznačeném prostoru za recepcí.
  
• Vstup s pejsky není povolen. Povolení ke vstupu mají pouze asistenční psi.

Jejich práci najdete v prestižních hotelech, restauracích, kancelářích a veřejných budovách, soukromých rezidencích i na luxusních jachtách po celém světě. Ale i v běžných domácnostech řady obyvatel Nového Boru, odkud naši další hosté – bratři Filip a Lukáš Houdkovi se značkou Houdek.Art pocházejí.

Přestože každý z nich tvoří i sám za sebe a starší Filip už před lety začínal svou kariéru v autorském designérském studiu HG Atelier, společně tvoří a stále více rozvíjejí i společnou značku Houdek.Art, která si za několik let na trhu dokázala vybudovat zajímavou skupinu zákazníků nejen u nás doma, ale i v zahraničí.

Doménou studia je nejen navrhování tvarů a výběr materiálu, ale i vztah k řemeslu. Oba bratři totiž zvládají spoustu technologií a postupů, na které si jiní návrháři a designéři najímají externí tvůrce a dodavatele.

„Naši zákazníci to velmi často oceňují. Jsme pyšní na to, že u většiny věcí, které vidíte u nás ve studiu nebo na výstavách, jsme sami spolutvůrci. Na většinu produktů si sáhneme vlastníma rukama a umíme je udělat,“ říká starší z bratrů Filip Houdek.

Nejčastěji kombinují kov a sklo, které je dokáže i po mnoha letech neustále něčím překvapovat. Kromě vlastní, velmi osobité tvorbě, se intenzivně věnují i rozvoji mnoha společných a partnerských projektů, jako je třeba dnes už kultovní Speed Festival na Českolipsku a Novoborsku. Tedy víkend plný jedinečných vozů, automobilových závodů, umění a hlavně zážitků. Jehož další ročník se letos uskuteční 13. a 14. září, přičemž ten loňský přilákal kolem 37 000 (!!!) návštěvníků. Za sebou ale mají i projekty jako Obsession, který se věnoval cyklistice a nebo Passion, jenž se prostřednictvím monumentální světelných instalací a soch věnoval motosportu.

Založení autorské značky Houdek.Art, která dnes primárně prezentuje společnou tvorbu obou bratrů, předcházelo období, kdy o deset let starší Filip postupně inspiroval a „tvaroval“ mladšího Lukáše. Oba vystudovali nejprve v Kamenickém Šenově

„Když neustále sledoval a vnímal, co dělám, nemohl se nakonec vydat jinou cestou, než uměleckou. Po absolvování školy tady u nás jsme se nejprve začali věnovat volnému umění. Pak nám do toho ale zasáhla krize. Protože jsme měli rodiny, museli jsme z něčeho žít. Takže jsme se nakonec vydali cestou designu, protože tehdy se tím dalo uživit. Tehdy jsme se seznámili s kamarádem Danešem Mácou, který měl velkou uměleckou kovodílnu. Dali jsme dohromady sklo a kov a začali se věnovat designu, osvětlení a instalacím. Ale zároveň dál pracovali na autorské tvorbě,“ vzpomíná Filip Houdek.

„Začalo to vlastně tím, že brácha měl doma dílnu a já to měl neustále před očima. Když obrousíte třeba kus křišťálu, tak vás to prostě zaujme. Zvlášť, když se narodíte tady v okolí Českolipska a Novoborska, tak sklu jen velmi těžko uniknete. V tomhle maloměstě vyrobíte ze skla v podstatě vše, na co si vzpomenete,“ doplňuje s úsměvem svého staršího bratra Lukáš Houdek.

Dnes tvoří společně i samostatně. V obou případech se při hodnocení své tvorby snaží být k sobě maximálně upřímní a kritičtí, aby výsledek byl co nejlepší.

Za jeden z klíčových okamžiků dosavadní kariéry považuje Filip Houdek, starší z obou bratrů,  rozhodnutí vypravit se po studiu v Čechách za vzděláváním, zkušenostmi a kontakty do ciziny.

„Studoval jsem v Holandsku skleněnou broušenou plastiku a vozil tam i své práce do tamních galerií. Tu zahraniční zkušenost považuji za zásadní. A to říkám třeba i studentům, kteří přijdou sem k nám nebo někde na přednáškách. Styk s tím opravdu západním světem je ve srovnání s tím, co je u nás, stále na diametrálně jiné úrovni. Abychom to dokázali dohnat a ten rozdíl smazat, musíme prostě víc cestovat a studovat venku," popisuje Filip Houdek. 

Jaké to je, když tvoří bratr s bratrem dohromady? Jak a proč (ne)využívají marketing? A jaké plány mají do budoucna?

Odpovědi na tyto, ale i další otázky, se dozvíte v dalším pokračování naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama.

Příjemný poslech!

Představte si obrovské plátno, dva páry rukou se štětci a kolem nich davy lidí, kteří nejen sledují, ale sami navrhují, co se bude malovat.„Namalujte můj sen o létajícím městě,“ řekne někdo z publika. „Přidejte tam scénu z mého oblíbeného filmu,“ navrhne někdo další. A oni to udělají – s širokými tahy, odvahou a schopností pro jedinečné improvizace. Výsledkem jsou velkoformátová plátna, která pro diváky nejsou pouze vizuálním zážitkem, ale také unikátním příběhem, co autoři vyprávějí. Pozvání do  56. dílu naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama tentokrát přijali Václav Kovář a Adam Windsor – malíři z Liberce, kteří si říkají Procesisté.

Například jejich dílo „Sen“ zahrnuje na dvě stě příběhů od lidí zhmotněných v jednom obraze. Když se na něj zadíváte, začnete mít pocit, že to není jen malba, ale i mozaika lidských myšlenek.

Procesisté nejsou jen umělci, jsou to průkopníci. Vymysleli vlastní směr, kde se hranice mezi tvůrcem a publikem stírá. Představte si obrovské plátno, dva nebo tři štětce v pohybu a desítky, někdy i stovky lidí, kteří přispívají svými vizemi. Ať už jde o sny, filmové inspirace nebo představy o Liberci jako kulturním městě. Všechno se může objevit v jejichdíle.

„V závislosti na tom, co děláme, se snažíme vždy hledat nové způsoby a postupy, jak malbu realizovat. Nechceme pracovat neustále dokola podle stejného mustru. Takže se to vždycky trochu liší,“  vysvětluje jeden z tvůrců spolku Procestisté Adam Windsor.

V rozhovoru jsme se ponořili do jejich tvorby i do příběhu, jak to všechno začalo. Od živých vysílání, kde malují nepřetržitě i několik dní, přes jejich plány na animované obrazy až po to, co je žene dál.Dozvíte se, čím plní svůj Youtube kanál a proč se jmenuje „Nevzdělanci“. Ale i to, že kromě malování se snaží své okolí hodně inspirovat. Jejich pořady jako „Bitva Palet“ nebo edukativní videa, kde doslova krok za krokem učí zájemce malovat, že umění nemusí být jen pro „elitu“, ale úplně pro všechny.

„Snažíme se naše obrazy povyšovat spíš na samostatné projekty. Nechceme dělat „jen obyčejné“ obrazy. Chceme, aby k nim byl nějaký příběh. Ideálně i nějaká audio stránka. Baví nás technologie, animace, videomapping. Pomocí umělé inteligence, kterou už jsme také vyzkoušeli, chceme posouvat naši práci ještě dál, než doposud,“ upozorňují Václav Kovář a Adam Windsor.

To, co je dělá „výjimečnými“, je jejich otevřenost. Nejsou to umělci schovaní za zamčenými dveřmi, ale tvůrci, kteří vás zvou do svého světa.

V novém dílu se dozvíte nejen o jejich tvorbě, ale i o tom, co je žene dál. Nebo jak zvládají skloubit desítky nápadů od publika a co je láká do budoucna.

Příjemný poslech.

Je to tak milí posluchači a podporovatelé podcastové série Hlavou, srdcem a rukama, vydali jsme už 55. díl našeho „nekonečného“ seriálu o značkách, výrobcích, malých firmách a hlavně produktech i talentovaných lidech z Libereckého kraje.

A protože současně vstupujeme už do čtvrtého roku existence, dovolte nám i zde poděkovat především vám, našim fanouškům, ale také hlavním „viníkům a pachatelům“, kteří mohou za to, že jsme tenhle seriál na podporu projektu Liberecký kraj sobě – www.lksobe.cz vůbec začali připravovat. A sice Libereckému kraji a Agentuře regionálního rozvoje.

Počet tvůrců, firem a značek, které chtějí být součástí naší databáze našeho webu www.lksobe.cz, se postupně rozrůstá. Už je vás přes 400 (!!!), z čehož máme ohromnou radost a moc vám za to děkujeme.

V dnešním díle budeme trochu bilancovat, ale hlavně vám představíme jednu dlouho utajovanou novinku, kterou je samoobslužný obchod, který se do léta otevře v prostorách Libereckého kraje a nabídne veřejnosti i značkám a tvůrcům, aby tento point začali využívat k prodeji a nákupům svých produktů.

Připomněli jsme si i to, jak s námi můžete komunikovat a že je pro nás vaše zpětná vazba důležitá a nezapomněli jsme ani na přehled hlavních akcí a aktivit, které v roce 2025 připravujeme a na kterých se s námi můžete setkat i osobně.

No a jeden žhavý TIP na závěr. V rámci marketingové podpory regionálních značek a výrobců připomínáme, že už 29. ledna se můžete zúčastnit skvělé „MARKETHINK ACADEMY 2025“, která se i díky podpoře projektu LK sobě uskuteční v podnikatelském inkubátoru LIPO.ink. Tak neváhejte a přihlašte se. Tahle investice se vám vyplatí!

Přejeme vám dobrý, spokojený rok 2025 a příjemný poslech!