A do třetice nabízíme naše rozmýšlení nad podobenstvím o marnotratném synovi, které vybral Pavel sám. Když byl mladý a plný bojovné nálady, zavrhl veškeré jistoty a odešel od rodiny hledat vlastní štěstí. Odešel do Rakouska a střídal různé práce. Zažil mnoho složitých situací a opakovaně si sáhl na dno. Měl hlad, byl sám a odmítal víru v Boha. Po letech se ale začal jakoby probouzet, jeho víra ožívala. Po čase poznal svou budoucí ženu, se kterou má dnes dvě malé děti a vrátil se domů. O Pavlově hledání Boha a pokoje v srdci si můžete poslechnout v tomto posledním podcastu.
"Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: `Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.´ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: `Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.´I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.´ Ale otec rozkázal svým služebníkům: `Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´ A začali se veselit.