Ve třetím pokračování rozhovoru s Tomášem Březinou si opět vybereme inspirativní texty. První text vychází ze súfijské legendy, se kterou se setkal Tomáš v knize od Roberta Fulghuma, Vše co potřebuji znát, jsem se naučil již v mateřské škole.

Muž řekl, že by si přál konat dobro a nevědět o tom. Bůh jeho přání vyhověl. A pak si Bůh řekl, že to je výborný nápad, a splnil to všem lidem. A tak tomu je dodnes.

A druhý text napsal William Jenings Bryant (šestinásobný neúspěšný prezidentský kandidát USA): Osud není otázkou náhody, ale otázkou volby. Není to věc, na kterou se čeká, je to věc, které je třeba dosáhnout.

Proto budeme mluvit o kouzlu nezištnosti a blízkém konci všech podvodníků. O odvaze nikdy nic nevzdávat. A konečně také o vědomí, že jednou o vše přijdeme a rozloučíme se s tímto světem.

Pokračujeme v rozhovoru s Tomášem Březinou z BESTu. V kanceláři má Tomáš již roky na očích jednu z básní Jana Skácela. Denně si ji pročítá a rozjímá nad ní. Tak jsme si ji vzali i pro naše rozvažování.

Tomáš Březina si díky této básni uvědomuje, jaké měl v žitově štěstí a jaké dostal dary, které mu omožnili to, co v životě dokázal. Zároveň mu tento text nastavuje zrcadlo a dává hranice pro jeho skutky. Snaží se poznávat, jaké cíle ještě dávají smysl, usiluje o moudrost a vytrvalost. A díky tomu paradoxně může být mnohdy tvrdý a neoblomný.

Poznávání hranic a houževnatost nás zavedla i k rozhovoru nad vážnými rodinnými krizemi, kdy Tomášovi i jeho manželce šlo o život. A Skácel otevřel Tomášovo srdce, aby se s vámi i o tyto chvíle podělil.

Která, že je to báseň? Tato:

Motlitba

Pane, ať jsi stéblo trávy,

nebo obyčejný list,

prosím dej, ať aspoň trochu umím

ve Tvých vzkazech číst.

Prosím dej, ať řeči stromu aspoň trochu rozumím,

ať vědí, že se učím a že nic neumím.

Dej, ať zlomím svoji pýchu, dej mi hledat pokoru,

když se trápím zbytečnostmi, ať pohlédnu nahoru,

ať mi stačí dohlédnout na obzor,

který jsi mi dal, ať se smířím se vším,

co jsi mi kdy vzal.

A dej mi sílu snášet pokorně,

co změnit nemám sil,

odvahu, abych to nač stačím,

na tomhle světě pozměnil.

A taky prostý rozum,

který vždycky správně rozezná,

co se změnit nedá a co se změnit dá.

Naším hostem je nyní Tomáš Březina, zakladatel společnosti BEST. Tomáš Březina patří mezi ty křesťany, kteří se spoléhají na Boží přízeň a vedení, ale zároveň nikdy nedopsutí, aby Bůh dělal vše za ně. Naopak, snaží se co nejvíce překonávat překážky vlastní houževnatostí a vůlí, aby Boýí pomoc měla nějaký efekt.

V prvním rozhovoru otevřeme téma autority a charakteru. Doplňují se tyto "vlastnosti", může se třeba získat autoritu někdo bezcharakterní? Řeč bude také o výchově dětí. Tomáš Březina má tři dospělé děti. Chyběl jim doma, když budoval velký byznys? A když byla řeč o autoritě, měl ji doma stejně jako ve firmě?

Za týden se zaměříme s Tomášem Březinou na jeho hodnoty. Pro zamýšlení nad tématem si vybral jednu z hlubokých básní Jana Skácela.

Tomáš se celý život věnuje manažerské činnosti. Má rád IT technologie  a programování. Proto se tomu začal věnovat profesionálně. Po letech  programování však v sobě začal objevovat nový talent.

Tomáš to umí s lidmi. Umí je posunout kupředu. A to ho začalo bavit.  Našel si práci v IT, kde dostal na zodpovědnost celý tým lidí. Poslední  tři roky se jeho činnost zcela přesunula na internet. Řídil práci více  lidí, kteří seděli u počítačů na několika místech naší zeměkoule. S  mnohými se nikdy neviděl osobně. Přesto, že v tomto rozvoji vidí velká  pozitiva, tento formát spolupráce musel opustit. Už nedokázal být  každodenně uzavřený v místnosti s obrazovkou. Chce se setkávat s lidmi.

Náš podcast má vždy tři části. V první se dozvíte více o našem  hostovi, v druhé se zaměříme na principy jeho podnikání a hodnoty,  kterýmí se řídí a nakonec ve třetí časti otevřeme Písmo, abychom se  inspirovali a zamysleli nad jeho poselstvím.

Tomáš si pro tento příspěvek vybral slova proroka Ezechiela, kap. 37, verše 12-14.

Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já  otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás  do izraelské země. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a  vyvedu vás z hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám  vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já Hospodin jsem to vyhlásil  i vykonal, je výrok Hospodinův."

Tomáš se celý život věnuje manažerské činnosti. Má rád IT technologie a programování. Proto se tomu začal věnovat profesionálně. Po letech programování však v sobě začal objevovat nový talent. 

Tomáš to umí s lidmi. Umí je posunout kupředu. A to ho začalo bavit. Našel si práci v IT, kde dostal na zodpovědnost celý tým lidí. Poslední tři roky se jeho činnost zcela přesunula na internet. Řídil práci více lidí, kteří seděli u počítačů na několika místech naší zeměkoule. S mnohými se nikdy neviděl osobně. Přesto, že v tomto rozvoji vidí velká pozitiva, tento formát spolupráce musel opustit. Už nedokázal být každodenně uzavřený v místnosti s obrazovkou. Chce se setkávat s lidmi.

Náš podcast má vždy tři části. V první se dozvíte více o našem hostovi, v druhé se zaměříme na principy jeho podnikání a hodnoty, kterýmí se řídí a nakonec ve třetí časti otevřeme Písmo, abychom se inspirovali a zamysleli nad jeho poselstvím.

Tomáš si pro tento příspěvek vybral slova proroka Ezechiela, kap. 37, verše 12-14.

Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já Hospodin jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův."

Pavel Bělobrádek nezatajuje své  onemocnění roztroušenou sklerozou. Navzdory závažné nemoci přijímá  významné funkce, tvrdě pracuje a založil rodinu. Jeho hendikep ho totiž  učí jednat efektivně.

Není naším zvykem dělat rozhovory s politiky. Toto svědectví vzniklo za účelem zviditelnění naší akce pro mládež BASE CAMP. Bohužel, akci vinou pandemie musíme odložit na příští rok. Ale tento rozhovor by bylo škoda zatajit.

Přivedl do politiky Pavla Bělobrádka sám  Bůh? Pavel by byl v kladné odpovědi hodně zdrženlivý a pragmatický, ale  nepopřel by, že jeho překotný nástup do čela strany byl velkým  překvapením pro všechny. Stačilo se postavit ve správnou chvíli na  správné místo, slyšet povzbuzení od správných lidí a neztratit odvahu  skočit do neznáma. O cestě Pavla Bělobrádka do čela politické strany, do  vlády a "zpět" hovoříme v prvním rozhovoru.

Ve druhém rozhovoru se zaměříme na odpovědnost politika a jeho  rozhodování. Nakolik sám Pavel Bělobrádek pouští Hospodina do svých úvah  a rozhodnutí? A jak se staví k rozhodnutím, která uzavřel, ale dnes je  zjevné, že to bylo špatně? Nebo ještě hůře, již v době, kdy musel chybné  rozhodnutí obhajovat, věděl, že to byla chyba?

Ve třetím rozhovoru jsme otevřeli  evangelium od sv. Lukáše, začátek 12. kapitoly. Ježíš v úryvku hovoří o  strachu o život a přímosti v našem vyjadřování. Tímto směrem jsme také  šli do hloubky. Pavlu Bělobrádkovi se hned na začátku vybavilo setkání s  Husní Mubárakem, který mu tehdy hrdě přiznal, že je ochotný zemřít pro  svého proroka a Boha. A za co je ochotný zemří Pavel Bělobrádek?

Lukáš 12,1-7  Mezitím se shromáždily  nespočetné zástupy, že se lidé div neušlapali. Ježíš začal mluvit  nejprve ke svým učedníkům: "Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to  jest před pokrytectvím. Nic není zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a  nic skrytého, co nebude jednou poznáno. Proto vše, co jste řekli ve  tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech,  bude se hlásat ze střech. Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch,  kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. Ukážu vám, koho se  máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do  pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte! Což neprodávají pět vrabců za dva  haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. Ano i vlasy  na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho  vrabců.

Petr Hamrozi se v mládí odvrátil od víry  v Boha. Pohoršovalo ho pokrytectví křesťanů v jeho okolí. A dnes v  Jablunkově buduje světové muzeum Bible, aby přiblížil mnohým Boží slovo.

Petr odmítl věřit v Boha, protože  neviděl dobrý příklad. Vydal se svou cestou. Ale ukázalo se, že to sám  stejně nedovede. Partneři v podnikání ho podvedli. Hledal lásku u žen,  které ale nestály o něj. Trvalo 11 let, než se rozhodl ke Kristu vrátit.  Po celou dobu se za Petra modlila jeho maminka. A Petr vnímá, že má na  jeho druhé konverzi velkou zásluhu. Cesta k víře pro něj ale nebyla  snadná. Četl např. duchovní literaturu a mnohokrát ji musel odhodit. To,  co se v knihách popisovalo, mu přišlo jako nepřijatelné. Nakonec začal  brát denně do rukou Bibli, a ta n ajeho srdce začala působit. O své  konverzi svědčí Petr v našem prvním rozhovoru.

Po konverzi se Petr začal modlit a  prosit Boha, aby mu pomohl najít Boží vůli. Aniž věděl,.jak to udělá,  vnímal silně, že se musí pustit do sbírání Biblí a začít pořádat  výstavy. Během krátké doby se mu podařilo nasbírat stovky Biblí a poprvé  vyrazil na cestu po republice, aby lidi seznamoval s Písmem. Pracoval  takto mnoho let. Nyní již má ve své sbírce přes 4000 Biblí z celého  světa i v mnoha kuriozních podobách. Např. Bible pro vězně, ze které  nelze ubalit cigaretu, Bible, kterou nelze rozmočit ve vodě anebo  kompletní Bible na jednom malém diapozitivu. Dnes už Petr s Biblemi  necestuje. Založil v bývalém klášteře sester Augustiniánek v Jablunkově  muzeum a nechává lidi přicházet za ním. Více o Petrových aktivitách  uslyšíte v druhém rozhovoru.

Ve třetím jsme si, jak je tady naším zvykem, vzali do rukou Bibli,  abychom se zamýšleli nad jejím textem. Tentokrát to byl o to hezčí  zážitek, protože si Petr vzal jednu Bibli z muzea, která měla vlastní  příběh. Vybral text 37. Žalmu:

Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle.

Ladislava a Marian Kurucovi se rozhodli  věnovat optice. Díky tomuto oboru se seznámili a po čase se také vzali.  Marian už v té době podnikal na Slovensku a s Laďkou se pak pustili do  společného podnikání i na Moravě.

Dodnes Marian provozuje dvě optiky na Slovensku. Jednu má ale  zavřenou. "Nejsou lidi," jednoduše řečeno. Pro práci v optice je nutná  souhra více dovedností. Optik musí vedle teorie také ovládat práci se  speciálními přístroji, musí umět brousit skla a navíc by měl umět  obsloužit zákazníka, aby odcházel spokojený. A takových lidí je podle  Kurucových jako šafránu. Proto žijí v naději, že by se mohli optice  věnovat jejich tři děti. A zdá se, že to není úplně utopické očekávání.  Více uslyšíte v našem prvním rozhovoru (viz níže).

Co však zejména Mariana v podnikání tíží, je nárůst administrativy,  chaos v daních apod. O vstupu digitálních technologií do běžného života  otevřeně hovoří jako o nové diktatuře. A smiřuje se s myšlenkou, že mohl  pro své rebelování snad i skončit ve vězení. O tom vám poví v našem  druhém rozhovoru.

Ladislava má velmi ráda Knihu Job. Často  si bere k rozjímání její text. Proto jsme si ho vzali i nyní k našemu  třetímu rozhovoru nad Písmem. Hovoříme jak o svobodě, tak o naději, o  které Job svědčí. K plnému ztotožnění s tímto hrdinou námj ale brání  životní standard, který nám zatím Hospodin neodebral.

Job 1,14-22 14  Tu přišel k Jóbovi  posel a řekl: "Právě orali s dobytkem a při něm se popásaly oslice. Vtom  přitrhli Šebovci, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem  jenom já a oznamuji ti to." Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl:  "Z nebe spadl Boží oheň, zachvátil ovce a čeleď pozřel. Unikl jsem jenom  já a oznamuji ti to." Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl:  "Kaldejci rozdělení do tří houfů napadli velbloudy, pobrali je a čeleď  pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to." Ještě  nedomluvil, když přišel další a řekl: "Tvoji synové a dcery hodovali a  pili víno v domě svého prvorozeného bratra. Vtom se zvedl od pouště  silný vítr a opřel se ze všech čtyř stran do domu. Ten se na mladé lidi  zřítil a oni zahynuli. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to." Tu Jób  povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl  se a pravil: "Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím.  Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno." Při tom  všem se Jób nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného.

Pavel Obdržálek pracuje jako pojišťovací  makléř. Bere svou práci svědomitě a poctivě. Přesto se cítí hodně  nepříjemně, když se má druhým "přiznat" k tomu, co ho živí.

Pavel s tím má problém hlavně v cizím  prostředí, protože pak musí obvykle čelit předsudkům vůči pojišťovacím  poradcům. A tak i v našem prvním rozhovoru začínáme s vysvětlením  rozdílu mezi makléřem a poradcem. Dozvíte se tak, jak v principu funguje  Pavlova živnost. Jak u poradce, tak u makléře funguje provizní systém.  Ale Pavel k němu zaujal originální přístup, aby se ubránil pokušení  zneužítí lákavých tučných odměn. Jednu dobu ho to stálo mnoho odříkání,  které sdílel s celou rodinou. Poslechnětě si rozhovor Makléř vs.  poradce.

Díky usilovné práci se Pavlovi podařilo  zajistit potřeby jeho rodiny. Stálo to však i spoustu času a nyní slyší i  tvrdou zpětnou vazbu, že nejen prací člověk žije. O dilematu práce vs.  rodina hovoří v našem druhém rozhovoru. Ale nezůstaneme jen u rodiny. V  pokračování se zaměříme na podstatu činnosti pojišťovacího makléře. Jak  pracuje Pavel s tlakem pojišťoven na co nejvýhodnější podmínky pro toho  většího a jak se vypořádává s klienty, kteří se nakonec projeví jako  podvodníci?

Pro třetí rozhovor nad úryvkem Písma  jsme si vybrali evangelium o Zacheovi. Pavlovi je tento celník docela  sympatický. I Zacheus měl špatnou povst. Do jaké míry se tito pánové od  sebe liší? Co říká Pavel na velkorysý slib pokání, který dal Zacheus  Ježíšovi? V závěru rozhovoru se také zaměříme přímo na Ježíše. Vzbuzuje  náš spasitel zájem u pojišťovacích makléřů anebo i poradců?

Lk 19,1-10 Ježíš vešel do Jericha a  procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč;  toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé  postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na  moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu  místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes  musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl a s radostí jej přijal.  Všichni, kdo to uviděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!"  Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám  chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně."  Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn  Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."

Miroslav Esterka pracuje jako obchodní  manažer v jedné zavedené zahraniční společnosti. Od začátku si byl  vědom, že dokáže mnoho. Ale dlouho si neuvědomoval, kolik ho to může  také stát.

Miroslav řídí malý kolektiv spolupracovníků. Talent pro byznys u sebe  rozpoznal už v mládí. Šel tedy cílevědomě za kariérou. Věnoval jí  veškerý čas i energii. Jeho nasazení se líbilo šéfům a tak ho  povzbuzovali. Miroslava těšilo, že jde stále kupředu. Později se ale  začaly dít věci, o které už tak nestál.

Miroslavovo nasazení neustálo jeho manželství. S určitým zpožděním si  uvědomil, že taktika nátlaku na podřízené není tak efektivní a on sám  by se měl začít měnit. Přístup k osobní proměně našel Miroslav ve  slovech Žalmu 131, který mu kdysi uložil zpovědník za pokání.

Poutní píseň, Davidova. Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani  povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu, nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše. Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky.