Po zániku monarchie v roce 1918 bylo více oddělení nyní osiřelé obrovské domácnosti vídeňského dvora shromážděno v “Dvorní komoře stříbra a stolního vybavení“ a od roku 1923 společně s objekty ze sbírky porcelánu jakož i Dvorního cukrářství, Dvorního sklepa, Dvorní kuchyně a Dvorní prádelny zpřístupněno veřejnosti. Prožijte při své návštěvě nejrůznější podoby bývalé domácnosti vídeňského dvora a poznejte kulturu stolování Habsburků. Před sebou vidíte výběr měděných pánví, kotlů, hrnců a forem, které dávají představu o rozsahu a různorodosti Dvorní kuchyně: pánve na platýze, kotle na vodu, nádoby na chřest, pot-à-oil na speciální polévky, vany na žhavé uhlí, v jejichž prohloubených poklopech dodávalo žhoucí uhlí teplo shora. Všechny tyto předměty svědčí o nesmírné náročnosti, kterou vyžadoval provoz dvorního státu o počtu až 5000 osob. Měděné formy se používaly v nesčetných variantách na želé, sulc, biskvit, krémy, nugát a samozřejmě na císařskou bábovku a dávají nahlédnout do vysokého umění mistrů cukrářů a pekařů. Měd byla v té době běžným materiálem ve šlechtických a měšťanských domácnostech. Měla tu výhodu, že dobře vodila teplo, nevýhodou byla jedovatá měděnka, která se vytvářela při vaření kyselých pokrmů. Proto muselo být nádobí pozinkováno a neustále kontrolováno, jestli zinek někde nechybí.

V první místnosti Dvorní komory støíbra a stolního vybavení s dubovými vitrínami, které pochazejí ještì z dob monarchie, vidíte jednotlivé kusy nebo èásti starovídeòských, uherských a èeských servisù jakož i pøíklady bílo-zlatého sanitárního porcelánu z Èech. Pozoruhodné jsou krásné série sklenic s rùznými variacemi brusu od firmy Lobmeyr/Wien. Zelené sklenice byly používány na rýnská vína. Ve vitrínì uprostøed místnosti je vystaven císaøský støíbrný pøíbor. Dodnes se používá pøi státních návštìvách. První velký soubor dodal Stephan Mayerhofer ještì pøed rokem 1837, pozdìji dostala zakázku následná firma Mayerhofer a Klinkosch a nakonec dvorní dodavatel Joseph Karel Klinkosch. Zvláštností jsou ozdoby po stranách pøíboru, dodnes oblíbený vzor houslièkového tvaru s lištami.

Ve vitrínì uprostøed jsou vystaveny objekty z císaøské prádelny. Do roku 1872 se prádlo dvorní domácnosti oznaèovalo rùznými razítky a žlutou barvou, teprve pozdìji byly na prádle vyšívány monogramy a korunky. Osušky a ložní prádlo byly døíve výluènì z bílého jemného lnu. Teprve na konci 19. století se ruèníky zaèaly vyrábìt z piké a pozdìji také z anglického froté. Rùzné porcelánové servisy ve vitrínách dokumentují promìnu vkusu v prùbìhu doby. Na poèátku 19. století se stolní nádobí pro bìžné denní užívání pomìrnì nemìnilo – byl to jedno-duchý bílý porcelán se zlatým okrajem, pouze císaøský orel vykazuje vliv módy èi rukopis malíøe. Ve vitrínì nalevo od prùchodu do další místnosti vidíte již èásti „servisu pro státní návštìvy“, který byl ještì donedávna používán coby reprezentativní servis pro státní slavnostní veèeøe. V dobách monarchie byl nazýván „Hofform“ a byl používán pro veèeøe císaøské rodiny.

Ještì pøedtím než si Alžbìta v roce 1876 jako první èlen rakouského císaøského domu nechala zøídit vlastní koupelnu podle dnešních mìøítek, neexistovaly koupelny v moderním smyslu, ale i poté se vìtšina pøíslušníkù dvora musela spokojit se sanitárními soupravami sestávajícími z mís a džbánù na mytí, nádob na mytí nohou, na holení, misek na mýdlo, noèníkù a podobnì. Tyto soupravy nebyly jednotné – vìtšinou byly z bílého porcelánu, ozdobené zlatým okrajem a zlatým orlem.

Zvláštností je neobyèejný anglický jídelní servis, který byl dárkem císaøovny Alžbìty císaøi Františku Josefu pro lovecký zámeèek Offensee. Návrh z roku1870 pochází od Williama Colemana a znázoròuje naturalistickým zpùsobem hmyz, ptáky, moøskou faunu a flóru.

K nejvýznamnějším servisům Dvorní komory na stříbro patří bezesporu Grand Vermeil. Toto vrcholné dílo francouzského zlatnictví čítalo původně předměty k prostíraní pro 40 osob. Vídeňskými stříbrotepci byl tento servis kolem roku 1850 rozšířen na 140 kusů. Dnes tento slavnostní servis sestává z celkem 4500 dílů a váží více než jednu tunu. Materiálem je ohněm zlacené stříbro, pro které se používá francouzský výraz Vermeil.Zajímavá je také historie tohoto servisu, která úzce souvisí s vzestupem a pádem Napoleonovým. Zadavatelem zakázky byl v roce 1808 Eugène de Beauharnais, nevlastní syn Napoleonův. Práce byly provedeny pařížským zlatníkem jménem Martin-Guillaume Biennais a milánským zlatníkem jménem Eugenio Brusa. Tento servis byl určený pro milánský dvůr, kde Beauharnais vládl v letech 1805-1814/15 coby vícekrál. Po dokončení byl tento servis přivezen do Milána, po Napoleonově pádu však Království lombardsko-benátské připadlo Rakousku. Na základě ustanovení Vídeňského kongresu musel císař František Evženu de Beauharnais servis odkoupit. Při příležitosti svého čtvrtého sňatku s Karolínou Augustou nechal František II. tento servis roku 1816 dopravit do Vídně poté, co byl vyrytý erb Napoleonův jako italského krále nahrazen erbem císaře Františka I.

V této poslední místnosti pùvodní èásti bývalé Dvorní komory støíbra a stolního vybavení jsou v prostøední vitrínì vystaveny støíbrné talíøe, podnosy, mísy, hrnce a teriny, které dávají pøedstavu o rozsahu dennì používaného støíbra pro dvorní tabuli. Nádobí z masivního støíbra je zdobeno císaøským erbem a udivuje svou jednoduchou zdrženlivou elegancí. Toto obrovské množství støíbrného nádobí je zapøíèinìno tím, že se na vídeòském dvoøe jedlo výluènì na støíbrném a zlatém nádobí. Dlouho se používal porcelán, vyrábìný od roku 1710 i v Evropì pouze pro polévky a dezerty, avšak všechny státní chody se nadále servírovaly na støíbrných talíøích. Teprve v prùbìhu 19. století se pøi soukromém stolování prosadil porcelánový servis. V postranních vitrínách jsou uchovávány pozlacené nástolní ozdoby; stolní ozdobné podstavce – tzv. kandelábry – pro sladkosti a víceramenné ozdobné svícny z pozlaceného bronzu – tzv. žirandoly - pocházejí z nástolní ozdoby nazývané „novofrancouzská“, kterou pozdìji ještì uvidíte.

Servis v historizujícím stylu nazývaný „Hofform“, který se ještì dlouho po skonèení monarchie až do roku 2000 používal pro státní bankety, pochází z Vídeòské porcelánové manufaktury. Støíbrné talíøe, které se kdysi u dvorních tabulí používaly pro jednotlivé chody, byly v dobì republiky degradovány na pouhé pøedkládací talíøe. Jednotlivé chody se v dobách republiky servírovaly na porcelánu nazývaném „servis pro státní návštìvy“. Tento porcelán je bílé barvy s jemnou zlatou bordurou, puncovaným dekorem a èerno-èerveno-zlatým dvouhlavým orlem. Jeho technická zvláštnost spoèívá v novì vynalezeném litografickém zlato- a barvotisku, který byl vynalezen v roce 1855, a kterým byl tento porcelán ozdoben. Tím bylo ruèní pomalování nahrazeno racionalizovanou sériovou produkcí. Støíbrné pøíbory pocházejí od firmy J.C. Klinkosch a sklenice od firmy J. & L. Lobmeyr a doplòují tento státní servis. Prostírání servisu korunuje ubrousek s umnými „císaøskými sklady“, u kterého se do každého záhybu kladou èerstvé kousky peèiva. Tento druh skladù se smìl používat pouze u dvorních tabulí, jichž se úèastnil císaø, a byl dobøe støeženým tajemstvím, které se pouze ústnì pøedávalo vyvoleným osobám. I dnes smí být tento druh skladu používán pouze pøi státních návštìvách korunovaných hlav a prezidentù a existují pouze dvì osoby, které toto tajemství znají – a støeží!

Pro cesty ke své vile vystavìné na øeckém ostrovì Korfu zvané „Achilleion“ používala císaøovna loï „Miramare“. Na této jachtì mìla císaøovna k dispozici speciálnì zhotovený jídelní servis a pøíbory z alpaky, tedy z postøíbøeného kovu. Tvar servisu pochází z bìžné nabídky továrny na železné zboží Arthura Kruppa v Berndorfu kolem roku 1890. Jediným ukazatelem prozrazujícím jeho vznešené urèení je vyrytý erb s delfínem korunovaným císaøskou korunou. Na zadní stranì vitríny vidíte další objekty, které jsou ozdobeny tímto známým delfínem, který se stal jakýmsi „logem“ pro všechny pøedmìty, které byly urèeny pro pobyt císaøovny v Øecku. Støíbrné pøíbory, které jsou rovnìž vystaveny a které byly vyrobeny terstským støíbrotepcem, byly urèeny pro Achilleion.