JACKPOT 919

Lunchmeat je masová konzerva původně pro armádní účely. A taky je to české kreativní studio, vizuální label a organizace pro kulturní akce - nejspíš je znáte pro tu nejznámější, pravidelný Lunchmeat festival, který se zaměřuje na elektronickou hudbu a nová média.

Za měsíc a půl začne desátý ročník - čím bude výjimečný? Jaké byly lunchmeaťácké začátky a máme v ČR dost šikovných lidí, kteří by tvořili obsah a dost lidí, kteří jej pak ocení? Vrátí se někdy někam klub Neone? Povídali jsme si s Kubou Peškem a Honzou Noháčem.

Z vlastní zkušenosti víme, že v Čechách existují firmy, kde šéfové oslovují své asistentky "Zlatíčko" a za odvedenou práci je chválí slovy "Hodná, děkuji". Asistentky naopak vedoucího oslovují "Šéfe!", pro hezčí pracovní den radost udělají velkým výstřihem a hihňají se oplzlým vtipům. Zažili jsme i inovační návrh, že by kolegyně měly do kalendáře v Outlooku nasdílet své menstruační periody.

Tento týden probíhá Prague Pride a diskuze jsou plné stereotypů o LGBT komunitě. Neměli bychom se ale pobavit i o těchto „heterostereotypech“? Proč je svým chováním Češi přiživují? Proč nám připadají v pořádku? A lze vůbec v Čechách vést klidnou debatu o mužské a ženské roli s nadhledem?

Do tohoto vysílání jsme si „půjčili“ naši kamarádku z radia Wave – novinářku Hanku Trojánkovou Biriczovou, která se tomuto tématu dlouhodobě věnuje.

Říkají si Medicinaulicii. A to proto, že na ulici již tři roky zapojují studenty medicíny do poskytování základního ošetření lidem bez domova. Ve své praxi usilují o bezbariérovou komunikaci s lidmi na okraji společnosti. „Věříme, že našim klientům přinášíme naději, důstojnost a pocit rovnosti a mnohdy teprve ve druhé řadě ošetření." O specifikách street medicine, reakcích pacientů, smyslu této činnosti a o tom, jak se jim povedlo jejich aktivitu v relativně krátkém čase zapojit i do školní struktury, jsme si povídali v poslední červencové radiosvačině s Ruth Habartovou a Davidem Varyšem.

Do Snacku přišel sinolog, etnolog a právník Vít Vojta, který inicioval vznik Institutu pro současnou Čínu - Sinoskop. Ten si klade za cíl vyvážit polarizovanou debatu o Číně v České republice a je určen každému, kdo má skutečný zájem získat k Číně relevantní informace a dovednosti.

Sokolnictví je nově zapsáno organizací UNESCO na seznamu Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva. Spíš než o loveckou činnost se ale jedná o filozofii. Jak člověk dokáže přinutit velkého ptáka, aby se dobrovolně vrátil sokolníkovi na ruku? Jak funguje sokolnictví na letištích? Jaká jména se dravcům dávají a slyší na ně?
Povídali jsme si s Petrem Kolomazníkem ze sdružení pro ochranu dravců a sov Penthea, o.s.

Hostem posledního červnového Snacku byl sociolog Ondřej Císař, který se specializuje na sociální hnutí a politické mobilizace. Necháváme protesty a demonstrace na poslední chvíli (a jako poslední možnost) nebo jsme v ozývání se zkušení a využíváme všechny možnosti a nenecháme si nic líbit? Jak jsme na tom s aktivizací v porovnání s jinými evropskými státy? Je současný velmi používaný argument “měli jste volit jinak, teď budťe zticha” lichý nebo ne? Na všechno jsme se zeptali docenta Císaře.

Velebnosti, jdu blejt. Pičifuk. Prdopeč. Kolegyňka… To je jen drobná ukázka z výrazů, která se objevují na instagramovém účtu Slova z pekla. Jeho autoři monitorují ten nejbizarnější jazykový paskvil, co lidé vypouštějí z úst. Jejich hledáčku neuniknou hipsteři, maminky z mimibazaru ani manažeři z korporátů. Přišla k nám jeho zakladatelka a absolventka lingvistiky Alexandra Kohoutová. Proč nás některá slova štvou a co s tím máme udělat? Nebo se těm slovům smějeme, používáme je ironicky a tím je udržujeme v oběhu? Jaká jsou kritéria pro slovo, které chce přijít do pekla? A dostává Alexandra nenávistné dopisy, že haní něčí slovní zásobu? Slova z pekla nyní vybírají peníze na knižní podobu, která nebude jen vytištěnej instagram.

GiF: Girls in Film je platforma, která propojuje a podporuje mladé filmařky. Je žen v českém filmu málo, hodně nebo tak akorát? Je filmové prostředí vůči ženám nepřátelské nebo je to jen stereotyp a/nebo předsudek? Co se s tím dá dělat, je to i o studu? Na všechno jsme se zeptali holek z GiFu Dagmar Sedláčkové a Julie Žáčkové.

Cestovní kancelář Praha není Česko otevírá svoji pobočku. Studentská expozice Pražského Quadriennale nabídne výlety za hranice všedních mětských zážitků a klade si otázku “rozumí vaši rodiče tomu, co děláte? Naši teda ne.” Skrze expozici a výlety chtějí poukázat na různorodost regionálních identit a jejich vliv na formování národní kultury jako celku - v minulosti i dnes.

Po dvou švédských dílech přichází na řadu Vietnam. Posvačili jsme s organizací Viet Up, která se zasazuje o lepší soužití a vzájemné pochopení mezi českou společností a vietnamskou diasporou v ČR. Jsme kompatibilní? V čem si rozumíme, v čem ne a jak naše vztahy zlepšit a budovat?