Milí spoluobčané, čtyřicet let jste (...) slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, (...) jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá.

Promiňte, rozumím, že je obvykle velice jednoduché zaujmout odkazem na silný projev velkého myslitele z nějaké zásadní přelomové doby. Nechci parazitovat na slovech Václava Havla, která zazněla v jeho novoročním projevu jen pár dní poté, co ho ještě komunistický parlament jednohlasně zvolil prezidentem. Ale zní mi hlavou tato slova už dlouho. Samozřejmě, dívám-li se na zlořády a neřády v politice, správě věcí veřejných, byznysu, církvi, společnosti, zlořády a neřády u nás samých, kteří všichni společnost, církev, obchod, úřad, politiku tvoříme.