Minimálně pro 12 000 občanů tohoto státu je ELIŠKA VYHNÁNKOVÁ guru, velekněžka sociálních sítí. Tolik jich totiž za 11 let proškolila. Lidsky, s humorem a srozumitelně. Mimo jiné je také nositelkou řady ocenění digitálního světa, zakladatelkou Social Media Akademie a spoluautorkou veleúspěšné knihy Jak na sítě. Především je to ale energií sršící bytost, která jako by se pro sítě narodila. Poslechněte si ji a potvrdíte mi to.

JITKA SCHNEIDEROVÁ je pro mnohé osobností dvou tváří. Na jednu stranu žena vamp, tedy tak trochu bulvární skandalistka a dost více módní ikona, na druhou matka Tereza. Jako patronka obecně prospěšné společnosti Hledáme rodiče totiž bojuje za náhradní rodinnou péči. Přitom tvrdí, že nejde o role, že obojí je prostě ona. Zjevně si to umí v hlavě srovnat. Poslechněte si, jak to dělá.  

Kdo může říct, že si celý život plní sny? Kdo se radši skamarádí s hrochem než s psaním faktury? Ano, šťastlivcem, jehož Štěstěna nikdy nespí, je cestovatel, fotograf, spisovatel a dobrodruh RUDOLF ŠVAŘÍČEK. Muž, který si v duchu svého tvrzení, že zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný, sahá na dno co chvíli. Zatím vždy vyvázl relativně ve zdraví… Která krize byla nejhorší? Jak se z ní dostal? I o tom jsme si povídali.

Architektka BARBORA ŠKORPILOVÁ je šťastná žena. Pojem tvůrčí krize jí nic neříká, nikdy ji nezažila. Maximálně se někdy cítí unavená. Pak jí ale stačí změnit prostředí, vyjet třeba do Benátek nebo do hor – a dívat se. Síly si zase „nakouká“. Sama neví, kde se v ní vnitřní klid bere, prostě ho v sobě má. Věří, že vše se dá „vykomunikovat“. A že základem úspěchu a zdařilých realizací je mimo jiné fakt, že vám záleží na tom, jestli se lidé ve vašem týmu cítí v pohodě, šťastní. Svým životem a kariérou dokazuje, že na tom něco bude.

Před lety idol dívek, dnes zralých žen. Věčný kluk s kytarou a písničkou na rtech, co si nehraje na trendy a zůstává svůj. Ano, povídala jsem si s JAKUBEM SMOLÍKEM. Mimo jiné o tom, jak všechno, co dělal, dělal rád a těšilo ho to. I řidiče metra, hospodského nebo cukráře. Také o božích mlýnech, rodině a o tom, že i když nikdy nemůžete mít všechno, může být i méně strašně moc. 

Mladý, pohledný, populární, slibný, … Takový je herec ZDENĚK PIŠKULA. A přece v něčem jiný než desítky podobných. Žádný suverén, spíš stydlivka. Kluk, co hraje od jedenácti, a proto je v chápání herectví přece jen dál než vrstevníci bez praktických zkušeností. Který ví, že jen talent nikdy nestačí a známý obličej se může rychle okoukat. A výstup na šestitisícovku rozumně vzdal před vrcholem…

Mám ráda zahrady. A proto i zahradníky. Zahradní architekt FERDINAND LEFFLER je představitelem nejvyšší ligy v oboru. Celosvětově, nejen doma. I důkazem, že než se člověk pro nějakou profesi či specializované studium rozhodne, měl by vyrazit do světa a vyzkoušet fakt všechno. Jen tak si může vybrat to, co bude opravdu milovat.

Deprese, vyhoření, totální nechuť k tomu, co dělám. V profesionálním sportu s sebou tyhle stavy obvykle zákonitě nesou předčasný konec kariéry. Bývalý fotbalový reprezentant JAN RAJNOCH s nimi dokázal zabojovat, překonat je a se ctí to dotáhnout až do regulérního času odchodu do „výslužby“. Ale… Zvolnění přineslo alkoholismus. Jenomže představa, že bez kontaktu s fotbalem nemůže žít, že je to vášeň, která k němu prostě patří, přetrvávala. Jsou jiskry vášně přenosné i do jiných oborů? Poslechněte si neobvykle upřímnou zpověď fotbalisty na začátku druhé životní kariéry.

Má cenu prát se za vzhled zastávek MHD či třeba nádraží? Hlavní přece je, aby nám na nich nepršelo na krk. Docent, inženýr a architekt PATRIK KOTAS celý život dokazuje, že má. Část lidí ho za to ctí, část mu dává „čočku“, že si na užitkových stavbách honí ego. Poslechněte si, jak si stát za svou pravdou. Jak znovu a znovu nabíjet baterky do dalších bojů s větrnými mlýny.