Ve speciálním díle podcastu Zločiny bez cenzury rozplétáme skandál, který otřásl českou politikou – a stál ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) křeslo. Měl jeho resort opravdu přijmout stovky bitcoinů od muže, jenž byl odsouzen za drogy a zbraně? Proč stát prodal kryptoměnu za téměř miliardu a až nyní čelí podezření z praní špinavých peněz?

💰 Kauza, která zahrnuje dvojnásobně trestaného Tomáše Jiřikovského, digitální měnu a hned tři možné trestné činy – od legalizace výnosů z trestné činnosti po zneužití pravomoci úřední osoby.

🎙️ Jiří Kajínek přináší svůj ostrý pohled na dar, který neměl nikdy existovat. Co všechno selhalo? A jaká je odpovědnost státu, když přijímá peníze od zločince?

🧠 Mluvíme o ztrátě důvěry, o vládě, která tvrdí, že nic nezákonného se nestalo – a přesto padá ministr. A také o tom, co Blažek říká na to, že dar údajně konzultoval... až po podpisu smlouvy.

Případ Jiřího Robeše patří mezi další temné kapitoly české kriminalistiky. Byl odsouzen za vraždu, podmínečně propuštěn – a za pět měsíců znovu zaútočil. Tentokrát při loupeži na poště ve Starém Bydžově střílel po policistovi.

Hradecký krajský soud jej v roce 2008 poslal na doživotí. A přidal k tomu výrok, který zůstal viset ve vzduchu: „Narodil se pro vězení.“

Robeš byl odsouzen přibližně desetkrát. Vraždil už v roce 1990, když při útěku z prodejny s uzeninami zastřelil mladého vojáka.

Před časem – v tichosti a bez pozornosti veřejnosti – byl nalezen mrtvý ve své cele. 

🎙️ V nové epizodě podcastu Zločiny bez cenzury rozebírá Jiří Kajínek příběh muže, kterému selhal systém – a který selhal sám jako člověk.

📚 Uslyšíte, proč nikdy nedostal druhou opravdovou šanci, jak probíhala jeho opakovaná trestná činnost – a co vedlo k tragickému konci.

Romana Zienertová z malé obce Široký Důl se v roce 2011 stala ústřední postavou jednoho z nejotřesnějších případů v dějinách české kriminalistiky. Ve svém domě brutálně zavraždila všechny své čtyři děti – dvouměsíční miminko, dvouletého chlapce, čtyřletou dcerku a osmiletého syna. Bez varování. Bez slitování. Bez svědků. Tvrdila, že si na nic nepamatuje. Ale soud, znalci i vyšetřovatelé jí neuvěřili. 

V květnu 2012 byla odsouzena na doživotí – a kolabovala přímo v soudní síni.

V nové epizodě podcastu Zločiny bez cenzury se podíváme na temný případ, který i po více než deseti letech nahání husí kůži. Jak mohla matka zabít své vlastní děti? Co tomu předcházelo? A jak se vyrovnává společnost s činem, který je za hranicí pochopení?

🎙️ Jiří Kajínek přidá svůj osobní pohled na zlo, které se nedá vysvětlit žádnou diagnózou.

📚 Dozvíte se, jak probíhalo vyšetřování, co zaznělo u soudu – a proč tento případ budí emoce dodnes.

🎧 Zločiny bez cenzury. Nová epizoda vychází už v úterý. Podcast, který mluví nahlas o tom, co si jiní jen šeptají.

Petr Zápotocký, recidivista z Cerhenic na Kolínsku, se zapsal do české kriminalistické historie jako jeden z mála odsouzených na doživotí bez nalezení těla oběti. V říjnu 2003 beze stopy zmizela jeho sousedka, 73letá Květoslava Šátková. Ačkoliv tělo nikdy nebylo nalezeno, Zápotockého usvědčily nepřímé důkazy - krev na místě činu, DNA stopy i šperky oběti, které se pokusil zpeněžit.

Zápotocký nebyl žádný nováček – v roce 1988 přepadl sousedku, o čtyři roky později se pokusil utopit jinou důchodkyni. Po dvou trestech se znovu objevil na svobodě – a vzápětí znovu zabíjel.

V nové epizodě podcastu Zločiny bez cenzury se podíváme na případ muže, který si myslel, že bez těla ho nikdy neusvědčí.

Jaroslava Fabiánová patří mezi nejbrutálnější ženy v české kriminalistické historii. Přezdívky jako "blonďatá bestie“ nebo "hospodská harpyje“ ji dokonale vystihují. 

Mezi lety 1981 a 2003 měla na svědomí čtyři oběti – a první z nich zavraždila už v šestnácti letech. 

V nové epizodě podcastu Zločiny bez cenzury se podíváme na chladnou vražedkyni, která nenáviděla muže a šla přes mrtvoly doslova. Jiří Kajínek k ní přidá vlastní komentář z pohledu člověka, který české věznice zná lépe než většina kriminalistů.

Ve Speciálu podcastu Zločiny bez cenzury přichází okamžik, na který jste čekali – Jiří Kajínek odpovídá na vaše otázky. Vy jste se ptali, on odpovídá. A to upřímně, přímo a bez obalu.

Jaké knihy četl ve vězení? Co si myslí o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti? Zná osobně Kamila Barčiše, Roberta Tempela nebo sadistu Tekverka? A co vztahy s Josefem Klímou nebo názory na zásah policie při střelbě na filozofické fakultě?

A jde ještě dál – kulturní šok po propuštění, krutost na psím parapetu, postava advokátky ve filmu o něm i šťouchance na Wikipedii, kde je stále označován jako vrah. K tomu všemu přidává vlastní komentář a nadhled člověka, který přežil věci, které většina z nás zná jen z filmů. A právě ty se ho taky týkají.

Tohle není rozhovor, tohle je zpověď ve vašem tempu.

Samozvaný boxer Stanislav Lacko v roce 1999 brutálně zavraždil sedmdesátiletou ženu, kterou odvlekl do sklepa a utloukl k smrti. Za tento čin byl odsouzen na doživotí a odpykával si jej ve věznici Mírov.​

V nové epizodě podcastu Zločiny bez cenzury se podíváme na případ muže, o němž má Jiří Kajínek řadu pozoruhodných historek.

Juraj Kučerák – dvojnásobný vrah, který si za mřížemi budoval vlastní svět. V roce 1993 brutálně zavraždil svého strýce a později i známého, přičemž druhého z mužů doslova rozsekal sekerou. U soudu se hájil sníženou příčetností a jeho nízké IQ bylo zohledněno jako přitěžující okolnost. Na verdikt to však nestačilo – doživotí. A konec v běžné společnosti.

Kučerák si ale i za zdmi věznice vytvářel vlastní realitu. Mezi spoluvězni si nechal říkat Cage – podle herce Nicolase Cage. Věřil, že tak působí silněji, nebezpečněji a výjimečně. Možná šlo o vtip, možná o způsob, jak zakrýt vnitřní slabost. Každopádně se stal postavou, kterou si Jiří Kajínek dobře zapamatoval.

V nové epizodě podcastu Zločiny bez cenzury si s Jiřím Kajínkem posvítíme na Kučerákův příběh – od jeho zločinů přes soudní proces až po jeho život v base, kde si podle Kajínka budoval image nebezpečného filmového drsňáka. Zazní i osobní historka o tom, jak Kučerák své přezdívce odpovídal.

Zdeněk Maleček – dvakrát odsouzený vrah, jehož jméno se v 90. letech zapsalo do policejních zpráv s varovným vykřičníkem. V prosinci 1996 brutálně ubodal ženu v pražském bytě. Nešlo však o první zločin – i v minulosti měl na kontě vraždu.

V roce 1997 dostal nejpřísnější možný trest – doživotí. Ale spravedlnost mu život nevzala. Vzal si ho sám. O devět let později, v září 2006, se ve věznici Mírov oběsil pomocí popruhu z chlebníku.

V nové epizodě Zločinů bez cenzury se s Jiřím Kajínkem podíváme na profil muže, kterého dovedla kombinace minulosti, agrese a vnitřního zhroucení až na samý okraj.

V roce 1995 si devadesátiletý Otto Kukačka, český emigrant žijící v Německu, podal inzerát, v němž hledal skromnou ženu z Česka. Odpověděla mu sedmašedesátiletá Miroslava Kukačková – žena, která měla v plánu víc než jen nový začátek.

V této epizodě Zločinů bez cenzury se podíváme na celý průběh případu Miroslavy Kukačkové – ženy, která se stala symbolem bezcitnosti v důchodovém věku. Představíme si její minulost, vztah k manželovi i její motivace. Kukačková se tak stala v té době nejstarší ženou odsouzenou na doživotí.

Jiří Kajínek v podcastu přináší svůj osobní pohled na ženu, která působila nenápadně, až křehce – ale za jejími klidnými gesty se skrývalo zlo.