Vnořujeme se postupně do listu Galaťanům. Viděli jsme, že se tito křesťané dostávají do sporu o to, jak prožívat víru. Apoštol Pavel v počátku svého listu připomíná minulá setkání, obtížnosti způsobené vzdáleností a trvalou lásku, kterou ke každému z nich chová.

Homilie na slavnost sv. Petra a Pavla, 2021

Po dlouhé cestě věnované modlitbě zahajujeme dnes nový cyklus katechezí. Doufám, že díky této cestě se nám podařilo modlit o něco lépe, o něco více. Dnes bych se chtěl zamyslet nad některými tématy, která apoštol Pavel předkládá ve svém listu Galaťanům.

V této řadě katechezí jsme vícekrát upozornili na modlitbu jako jeden z nejvýraznějších rysů Ježíšova života. Ježíš se modlil, hodně se modlil. Během svého poslání se Ježíš hrouží do modlitby, protože dialog s Otcem je žhavým jádrem celého jeho bytí.

V této předposlední katechezi o modlitbě budeme mluvit o vytrvalosti v modlitbě, ke které nás zve, či dokonce nám ji přikazuje Písmo svaté.

Kázání papeže Františka ze slavnosti Těla a Krve Páně. 

Evangelia nám ukazují, jak zásadní byla modlitba ve vztahu Ježíše a jeho učedníků. Setkáváme se s tím již při výběru těch, kdo se posléze stanou apoštoly.

Modlitbu popírá jeden radikální postoj, který plyne z úsudku, k němuž všichni dospíváme: modlíme se, prosíme, a přesto se někdy zdá, že naše modlitby byly oslyšeny. To, oč jsme žádali – pro sebe či pro druhé – se nestalo. Něco takového zakoušíme mnohokrát.

Kázání papeže Františka na slavnost Seslání Ducha svatého

Jako předlohu v těchto katechezích sledujeme Katechismus, a proto se dnes budeme zabývat prožíváním modlitby ve snaze ukázat některé její velice běžné obtíže, které je třeba určit a překonat. Modlit se není jednoduché: během modlitby se vyjevuje řada nesnází. Je nezbytné je poznat, pojmenovat a přemoci.