V neděli dopoledne papež ve Vatikánu sloužil mši za Myanmar za účasti věřících Myanmařanů včetně několika buddhistů, kteří požádali, aby mohli být na mši přítomni.

Pokud  mluvíme o modlitbě, křesťanská modlitba, stejně jako celý křesťanský život, není procházka růžovým sadem. Nikdo z velikánů modlitby, s nimiž se setkáváme v Bibli a dějinách církve, se nevyznačoval „snadnou“ modlitbou.

Pokračujeme v katechezi o modlitbě. V této katechezi bych se rád zabýval kontemplativní modlitbou.

V Neděli dobrého pastýře dopoledne papež František vysvětil v bazilice svatého Petra 9 nových kněží pro římskou diecézi. Přinášíme vám papežovu homilii z této bohoslužby.

Dnes budeme hovořit o oné formě modlitby, kterou je rozjímání.

Modlitba je rozhovor s Bohem a každé stvoření v jistém smyslu rozhovor s Bohem vede. V lidské bytosti se modlitba stává slovem, invokací, zpěvem, básní… Boží slovo se stalo tělem a v těle každého člověka se slovo k Bohu vrací v modlitbě.

Církev je velikou školou modlitby. Mnozí z nás se naučili slabikovat první modlitbičky, když nás rodiče anebo prarodiče houpali na kolenou. Možná si uchováváme vzpomínku na maminku či tatínka, kteří nás učili modlitbě před spaním. V takových usebraných chvílích si často rodiče od svých dětí vyslechnou nějaké důvěrné sdělení a mohou jim dát radu podnícenou evangeliem. Poté během růstu nastávají další setkání s jinými svědky a učiteli modlitby.

Papež František kázal v neděli Božího milosrdenství.

Dnes by se chtěl zastavit u spojitosti mezi modlitbou a společenstvím svatých. Když se totiž modlíme, nikdy tak nečiníme sami: ačkoli si to neuvědomujeme, jsme ponořeni do majestátního toku přímluv, který nám předchází a po nás nadále pokračuje. Je to skutečně majestátní tok.

Homile papeže Františka při liturgii Missa crismatis na Zelený čtvrtek dopoledne v bazilice sv. Petra ve Vatikánu