Tuto neděli Slova slyšíme Ježíše hlásat Boží království. Podívejme se, co říká a komu to říká.

V této katechezi se zastavím u modlitby za jednotu křesťanů. Právě v týdnu od 18. do 25. ledna totiž k Bohu stoupá prosba o dar jednoty za překonání skandálu rozdělení mezi věřícími v Ježíše. On za ně po Poslední večeři prosil, »ať jsou všichni jedno« (Jan 17,21).

Pokračujeme v katechezích o modlitbě a dnes dáme prostor dimenzi chvály.

Homilie Svatého otce o slavnosti Zjevení Páně, Vatikánská bazilika

Evangelista Matouš zdůrazňuje, že tři mudrci, jakmile došli do Betléma a »spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu« (Mt 2,11). Klanět se Pánu není snadné. Není to bezprostřední úkon; vyžaduje určitou duchovní zralost, která je cílovým bodem, někdy dlouhé, vnitřní cesty.

Homilie při mši na slavnost Matky Boží, Panny Marie, baz. sv. Petra

V dnešních liturgických čteních vynikají tři slovesa, jež se naplňují v Matce Boží: žehnat, narodit se a nalézt.

Homilie při nešporách 31. prosince, bazilika sv. Petra

Bohoslužba těchto večerních chval má vždycky dvojí aspekt: liturgie zahajuje slavnost Matky Boží, Panny Marie, a zároveň slavnostní hymnus Te Deum uzavírá kalendářní rok.

Chtěl bych se dnes zastavit u modlitby díkůvzdání.

Tuto noc se naplňuje velké Izaiášovo proroctví: »Dítě se nám narodilo, syn je nám dán« (Iz 9,5). .... Co však znamená toto „nám“?

Kdo se modlí, nikdy nehází svět za hlavu. Nezahrnuje-li modlitba radosti a bolesti, naděje a úzkosti lidstva, stává se jen „okrasnou“ činností.

Křesťanská modlitba je plně lidská – modlíme se jako lidé, jako to, co jsme – a obsahuje chválu a prosbu. Když totiž Ježíš učil svoje učedníky, jak se modlit, podal jim modlitbu „Otčenáš“, abychom měli k Bohu důvěrně dětinný vztah a adresovali Mu všechny svoje prosby.