Manželé Mirka a Lubor Křivkovi jsou sokolníci, kteří se věnují svému koníčku desítky let. Žijí se svými dravci v Luži na Chrudimsku, pod hradem Košumberk. Chovají i dravce, kteří u nás nejsou tak běžní - káně Harrisova.

Opustila jistotu stálého zaměstnání a začala podnikat v tom, co jí baví. Poctivé cukrařině. V Zaječicích objevila prostory a u nich stánek, kde kromě zákusků začala vyrábět i zmrzlinu.

„Dělám tu práci rád a snad i dobře. Poličský farář nedávno při kázání říkal, že by chtěl být takový farář, jako já hrobař!“ vysvětluje Miloš Pražan, hrobař z Poličky.

Měl pokračovat v rodinné tradici a stát se řezníkem. Po jeho první návštěvě masokombinátu bylo ale všem jasné, že z Davida Jeřábka řezník nebude. Ale miloval jídlo a tak si vybral řemeslo, které bylo jeho srdci blíž. Stal se pekařem.

Karosář,  to je řemeslo, které dnes patří k těm skoro zapomenutým. Karosáři zazářili na podnikatelském nebi za První republiky.

Když se specialista cembal Petr Šefl rozhodl před 20 lety stavět jen ty nejlepší hudební nástroje, nabídli mu dva spolužáci z umělecko-průmyslové školy Jan Bečička a Stanislav Hüttl, že se do toho s ním pustí. Nelitoval. Jejich společná cembala a spinety jsou známy po celém světě.

Kdo by neznal písničku Pec nám spadla, kdopak nám ji opraví, starý pecař není doma a mladý to neumí. A je pravdivá i dnes.

Do přírody prý v dětství prchal před povinnostmi, a tak se jí i naučil rozumět. Vyhlášený pardubický bylinkář Břetislav Nový, známý jako dědek kořenář, je původní profesí chemik. To mu prý velmi pomáhá při výrobě bylinných preparátů.

Dřevěné hračky rodiny Kubů z Červené vody známe všichni. Už 25 let vymýšlejí a vyrábějí, co se dětem líbí a co podpoří jejich um a fantazii. Doma i v mateřských školách.

Tradiční dřevěné marionety jsou půlmetrové pohyblivé barevné loutky. Děti je milují, dospělí obdivují. Jedním z mála řezbářů, který ještě toto řemeslo ovládá a marionety vyřezává, je Bedřich Šilar.